|
| ||||
| ||||
|
--5
v průběhu celého století i mezi nejslavnějšími zjevy Italie a ostatní Evropy g e n i a za-svěceného do mysterií církevních ve združení s hloubkou uměleckou nad — P al e s t r i u u. Byl reformátorem, ale reformátorem ve smyslu konservativním, nikoli na venek, nýbrž do v n i t ř. Nikdy nevyšinul se z koleji tehdáž obvyklých, aniž přerušil organismus svého ume"ní. Do tajemné toliko hloubky sestoupil a vniknul do tajemství hudby posvátné, jako žádný jiný před nim, zdokonaliv a uŠlechtiv ji způsobem nadpozemsky'm. Nové dráhy na venek neodhalil, ovšem ale nové, neznámé a netušené vchody clo vnitřního, neznámébo labyrintu harmonie. Když veškeří takměř umělci ze souvěkých umělců římské školy po pokroku se honili, genius Palestrinův, — nejbohatší a nejplodnější nade všecky ostatní —, věren zůstal a spokojil se se svatyní tradice a stal se takto vzorem i příkladem nejslovutnějších mistrů v dobách příštích, kteří pro oslavu vlastního jmena nezapřeli a nezradili umělecké tvary zděděné. Giovanni Pierluigi cla, neb I1 Praenestino narodil se r. 1524 v městečku Palestrina (starém Praeneste), odkud jmeno jeho se odvozuje. Záhy přišel do Říma (1540), aby u slavného Claudio Goudimel-a v hudbě se vzdělal. P. 1551 ustanoven jest učitelem volealistů při hlavním chrámu sv.-Petrském s titulem ,kapeluího mistra." Po třech letech uveřejnil první svou knihu mší, která všeobecnou vzbudila pozornost;. Papež Julius Il. přijal dedikaci a odměnil jej neslýchaným až dosud vyznameu,íním, že bez konkursu a skrutinia a bez všeliké dálŠf zkoušky přijal jej za zpěváka kapely papežské. Po Šesti měsících zemřel Julius II., Marcellus, nástupce jeho, panoval jen 23 dní. Následující papež Pius V. počal reformovati klerus i dvůr římský a Palestrinovi, který se oženil, bylo opustiti kollegium. Obdržel úřad kapelnický v Lateráně, kterýž po Šestiletém slavném působení vyměnil za týž tb"ad při hlavním chrámu S. Maria Magiore, kde po deset let účinkoval. V té době složil vedle požadavku a zásad o hudbě posvátné církevního sněmu Tridentinského proslavenou ,Missa Pap~c Marcelli" (1565), která se stala základním kamenem slávy jeho i proslulosti. Za odměnu zřízen pro něho zvlástní úřad. Pius VI. povýšil jej na čestný úřad ,skladatele papežské kapely", vyznamenání, kterého v dějinách jedinému ještě Felice Aneriovi se dostalo. Po smrti milované choti stal se podruhé kapelníkem ve vatikánském velechrámu sv.-Petrském, ujal se hudebního řízení Oratoria sv. Filipem Nerejským založeného, jakož i hudební školy od Nanini-ho zřízené. I1. 1576 svěřen mu úkol od papeže Hehoře LIII., aby opravil zpěv gregorianský — práce to ohromná, kterou v celém objemu již nedokončil. Svěží jeho duch neztrácel pružnosti a neochaboval v tviirčí sile, neznaje unavení a mdloby. Skladbám čím dále tím více přibývalo nadpozemské krásy a půvabnosti; i pracoval a tvořil bez přestání, až došel cíle života zasvěceného Bohu a umění. Dokonal v náručí svatého svého zpovědníka a přítele Filipa z Neri dne 2. února 1594. Ač uenf za svatého prohlášen, byl přece pdtelem světcův, na zemi živ byl po způsobu nebeštanů a v svaté památce žije a2 po dnešní den. Souvěké pokolení vyznamenalo jej názvem ,Musicae princeps". Byl knížetem hudby a jest jím ještě. Počet skladeb jeho jest nesmírný a nepatrná toliko částka vyšla tiskem. Čítá se 15 kněh mši, 7 kněh motettů, 1 kniha lamentac, 1 kniha hymen, 1 kniha Magniiicat, 1 kniha litanif, 3 knihy madrigalů a j. Při ohromné plodnosti úžas i úctu budí směr, kterému úpině se věnoval. V prvnfcll jeho skladbách jeví se sice ještě uměni nizozemské, které ostatně ani v nejlepších plodech nezapřel. Zušlechtil je však duchem vlastním a vtisknul slohu onomu pečef vroucné zbožnosti. h:de hlasy rozmanitě a bohatě se křižující na sebe narážejí, dovedl vyhnouti se přfkrost.m. Nikoli tvrdost, nýbrž soulad mají tvořiti hlasy různé. Právě soulad a zpěvnost, čistota a svatost, bobatost a prostota odmítající veškerou ozdobu, činí jej mistrem a vzorem klassicity, dodávajíce skladbám jeho rázu nejryzejší církevnosti. Palestrina jest tvůrcem církevní hudby, která v úzkém a hlubokém nachází se souhlasu s obsahem slov; dovedl skládati ku všeliké příležitosti, pro církevní dny a památky radostné i hlučné, jako smutné a tiché, zde formou prostě populární, tam sloliem bohatě umělým. Velebná a vážná přfsnost združená s jemnou a hravou líbeznosti, mužná síla a útlá vnada, neobyčejná hloubka a průzračná jasnost, vznešenost oslílující s klidnou prostotou, — to vše ve skladbách jeho sloučeno v jedno, jeden celek tvořf. A co konečně slovy ani nelze vyjádřiti a v čem podstata velikoleposti, výtečnosti skladeb jeho se za-kládá, co plodům jeho přednosti dodává přede všemi jinými mistry, — jest p o v š e c h 11 á u Š 1 e c h t i 1 o s t zasnoubená s k 1 i d u o 11 z b o ž n o s t f, Ta vnada vznáší se nad veškerými | ||||
|