|
| ||||
| ||||
|
-- 22 —
Neciníme-li tedy dobre, kdyi pilnę a úsilnę rillských jednot, vdp. Ferdinand Lehuer, pravil dbám: o to, podle moznosti ovšem, aby Bűh byl nám jednou v seminári Budęjovickém: Rucím vám dokonale ctęn, aby jeho sluzby rádnę byly obsta za to, az budete knęzími a budete míti sporádanou rány? Cyrillskou jednotu, ie se vám to bude libiti. To Nekonáme tak z ohledu uzitku — a prece máte talcovou divnou vęc: všechno to drií dohro- uzitek sám se dostavuje. Nekonáme tak pro zábavu, mady, všechno je to dohromady slouceno, jeden za a prece i ta se pripojuje samovolnę, aby se uká- všechny, všickni za jednoho — a ne je roztrhnouti. zalo, ie sladkost opravdu provází kazdý skutek Tam nebudete míti mrzutost[, jaké v kaidém jiném dobrý, treba obęti ukládalo nám jeho konání. Jaký spolku jsou. Tak nám mluvil. My ovšem posud tedy uiitek, jaká sladkost pojí se ke konání na- jsme nedocílili výše dokonalosti a pii malých svých šemu? pomęrech jí tęiko dosáhneme — ale mnoho z této Jaký uiitek? t. Lepší poznání nejen bohosluzby pravdy i v naší Jednotę je patrno. A ceho posud a jejího významu, ale i samotné víry naší. Vidyi snad není, dá Bűh, ie jistę ještę dosáhneme. Kéz v bohosluzbę se soustieduje, cokoli ve víre je krás- jenom se zbavíme ještę nękterých osobních ohledű ného, utęšeného, poetického. TíeUa bychom kaz- a pracujeme jen pro vęc nad jiné dobrou, a nejen dému slovu zpívanému nerozumęli, delším cvikem pro nás, ale i pro osadu povznášející. vnikáme ve smysl toho, co castęji zpíváme, a kaz- Výsledky roku 1894 znázorituje následující dým pochopeným slovem rozevírá se nám krásný piehled: t. Sbor zpęvákű liturgických provedlléta pohled, jakoby kazdým pochopeným slovem odha• minulého: a) Skladby nové nacvicené: Mše: Jos. loval se díl závoje, kterým nebeská kráska — víra Cainer: ,Hodie Christus natus est« ikrát. L. Eb- — se zahaluje. ner: »Tubilate Deo« 5krát, »ke cti sv. Josefa„ 2. Vzdęláváme svűj krasocit. Nemine býti 2krát, Bedr. Koenen: »ke cti sv. Scholastiky« 2krát, lepší školy pro vzdęlání krasocitu, jako osvojiti celkem ˘ nové mše provedeny tokrát. b) opako- sobé aspofi nęco z krásných umęní, a to radęji valy se mešní skladby dríve nacvicené: Fr. Hruška: nęco váiného, opravdového, nikoli titęrného, všed- Mše Velehradská tkrát, t. chorální 3krát. J. Ne- ního. Nepochopí krásy básnę lzlassické, kdo si švera-. „De beata Virgine Maria„ ikrát. J. Sychra : všímá pouze jarmarecních moritátű. Nepochopí Mše VI. 4krát, »sv.-Václavská« 2krát. Viadana: krásy, jaká je ve vázné skladbę hudební, kdo se „L' hora passa« ˘krát. Bedi. Koenen : „Panis an- jen pachtí po tom, co sluchu lahodi, anebo kdo gelicus« ykrát. Mitterer: »ke cti sv. Karla Borom.« má za vrchol tvorby hudební nęjakou tuctovou krát, »ke cti sv. Tomáše Aquin.,, 5krát. F. Schal- polku. Nepochopí krásy klassických obrazű, kdo ler. „Salve Reginas ikrát. Stehle: Missa brevis jeti prohlízi obrázky na balíccích cikorie a coko- 2krát, Missa brevissima Skrát, »Salve Regina« 3krát, lády. A hle, my vnikáme pod vedením zkušeného „Alma Redemptoris mater,, ikrát. J. Schildknecht : a své vęci znalého pana reditele hudby do skladeb uSub tuum praesidium« 5krát, celkem dríve na- opravdu váiných, nękdy i klassických, ba do taj- cvicených 15 mš[ provedeno 511crát. Úhrnem sub ných krás pramateie hudby a zpęvu, chorálu prvé a) a b) t9 skladeb mešních provedeno bylo 61krát. církve. '!.e tím získáváme i krasocitu vytríbeného, K tomu zpíván vidy dle direktáie piedepsaný In- ukazují pak nejen kostelní, ale i svętské produkce, troit a Cummunio z Graduale Romanum chorálnę. ve kterých tím snáze docílíme umęleckého, doko- Gradua.lia a Offertoria vzdy piedepsaná, a sice nalého provedení, cím více zvykli jsme cviciti se chorálnę z Graduale Romanum, anebo figurovaná ve zpęvu váiném, piesném, posvátném. Aby dűkaz 2—6hlasá od skladatelű následujících: Cainer, Foer- toho Uyl úpiný, pomysleme si zpęváky, kteil by ster, Hruška, Skuherský, Suchý, Zelinka, Cohen, byli zvyklí jen zpívati vęci sluchu nacvicenému Ebner, Greith, Koenen, Nekes, Nikel, Scraller, lahodné a postavme je k písním od Maláta harmo- Schweitzer, Piel, Witt a j. Zmínky pochvalné spra- nisovaným. Co z nich udęlají? Paškvil. Hle, to( vedlivę zasluhují také skladby samého pana reditele dűkaz pro nás, ze vázný zpęv, posvátný zpęv je hudby, ale nechci delšim jich výpoctem nepríjemnę vydatnou školou pro umęlý zpęv vűbec a pro lcraso- dotknouti se jeho slcremnosti. cit veškeren. Také prűvod hudební i[dil se vzdy presnę 3. A coz, uvázíme-li, jak naše pravidelná cvi- predpisy církevními. V postę a adveutę zpíváno cení a naše kostelní a mimokostelní produkce nás úpinę bez varhan, coz ovšem svędcí jiz o pokro- ponenáhlu spojují jakýmsi poutem spolecné záliby, cilém výcviku. Jindy s prűvodem varhan aspoá pospolitosti, pak vidíme i dalš[ uiitek a zábavu, cástecným, nękolikráte i s pęknou úpravou orche- kterou nám práce naše poskytuje. Víme, ze nej- stru, kterou dle našich pomęrű pro hudebníky lépe se vęc darl, jsou-li všechny hlasy rádnę za- usporádal týz pan ieditel hudby tak, ie piné chvály stoupeny. Cekáme vidy s touhou, aby ten neb onen se mu dostalo od pánű z Horic, kteií na našem ještę prišel, tęšíme se, kdyi je uz mezi námi, do- kűru o pouti spoluúcinkovali a hudby dobre jsou vedeme oceniti význam kaidého jednotlivého hlasu znalí. pro celek. Jaká to prűprava pro iivot spolecenský, „Pange lingua« obycejnę chorální, nękdy od kde rovnęz treba soucinnosti všech. Tvűrce Cy- Sychry, Foerstera neb Traumiihlera figurované. | ||||
|