|
| ||||
| ||||
|
jeho skladbatui, ta krása rozlita jest nad jednotlivostí i celkem, tou září pconikuuty jsou veškeré prostory boliaté stavby. Tu přednost marně by jste hledali u jiných.
Pramenem pak, z něhož se výtečnost vyprýštila, půdou, z níž přednost slohu Palestrinova vypučela, nebyla ani tak jedině jemná genialita a neobyčejná umělost, — l;eniálnfmi a umělými byli též jiní mistři —, jako dříve hluboký cit, vroucí a jemné — s r d e e, které do sebe vsálo úpině ducha církevního a v živobytí celém ducha toho osvědčovalo. Srdce Palestrinovo potopilo se v léčivý, křišt,álový pramen „žité vody”, odtud onen lesk a záře právě nebeská. V tom tajemství spočívá poslední důvod vší krásy. Smím-li přirovnávati umělce žijícího s umělcem zesnulým, přirovnal bych umělce hudebního Palestrinu s malířem Fiihrichern. Povšechná ušlechtilost a klidná zbožnost zaznívá z harmonií Palestriuových, vyzařuje z obrazů Fiihrichových. A když jsem se zadíval často a často do těch oduševněných postav Fiihriehových pátraje, odkud ta prazvláštní krása se vyprýštila, shledal jsem, že zřidlem jest srdce v život církevní potopené. lllravní a náboženský život Pa]estrinův i Fiihrichiiv byl nejvzácnější uměleckou prací obou velikáni'i. Odtud odvozuje se původ vnady veškerých ostatních prati jejicli. Palestrina sídlil u pramene života katolického, v lůně a středisku katolického života — v Íltmě, a v kruzích církevních stále se poliyboval. Živobytí jeho klidně se vinulo rolí, kterou vzdělával. Vlny světského hluku a vnadidla pozemskélio, které život Gabricli-ho a Orlando Lasso obklopovaly, Palestrinu z posvát.nélto klidu nevyrušovaly. lil opodál světa. Proto vznešený duch jeho měl vždy dosti volnosti a svobody a síly, vyšinouti se a povznésti na perutích vyšší lásky k ideálu nejvyšší krásy a umění své učiniti uměním jediným. Co však zasluhuje největčího obdivu? hesmfrně hluboký a bohatě plodný ducli Palestrinův po celý dlouhý věk života věrným zůstal čistému sloliu církev- n f m u. V tom záleží velikost jeho charakteru. Fiihrich, jehož štětec výhradně sloužil Církvi po celé dlouhé živobytí, i v tom Palestrinovi jest podoben. 1, nevyčerpatelného zffilla skladeb Palestrinových zvolil jsem jedno zrnko, pře-krásné ,Bénedictus" z jeho ,Missa brevis". Barel Proske vypravuje o přednášení této mše a zejmena Benedictus v předmluvě k »Musica divina" str. YLIII. jak následuje: Nezapomenutelné zůstane mi provozování ,Missa Brevis" od Palestriny v kapli sistinské o slavnosti všech Svat.`ch 1834, řízené od Baini-lto s největší jednoduchostí, ale zároveů s takovou napnutosti duševní, že každým pohledem a nejjemnějšftn pohybem prstu celý sbor byl elel~trisován. Byl to jeden oraan, jedním mistrem oduševněný a roznícený : písmo propůjčilo písmeny, od mistra přicházel duch. Nebesky krásné tercetto „Benedictus” přednášelo se s nevyslovitelnou vřelostí, nejhlubší zbožnosti a nadšením, ,jako by bylo řízeno knížetem clierubinův. lIluboký smysl svatýcli slov: Benedictus a Osamia ozařoval se ve výrazu tváře Baini-ho tou měrou, že zpěváci zároveii povznášeni byli. Spínání a pozdvihování rukou s výrazem nejhlubší pokory, jako by stál u prostřed posvěceného zástupu zpěvákú před triinem Božím, zůstane mi nezapomenutelným. Palestrina jest Palestrinou. Já ale nejsem žádným Baini. A má bandička není sistinskou kapelou. Proto naše přednášení onolio „Benedictus” bude o něco horší. Laskavé hosty prosím, aby si povšimli, kterak tatáž myšlénka v rozličných hlasech stále se upalcuje; jak různě. hlasy se kiižují piedc všilz i z toho různých hlasů křižováni se nikoli drsnost, nýbrž soulad se rodí, tak že zbožná jednota se neruší. Benedictus jest trojhlasné; IIosanua čtverhlasné." lluod na to uchopil jsem se taktovky. Abych Truory naše ušeti ], —měli jsmo před sebou velkou ještě část programu, — intouoval jsem o tou níže. Benedictus dal jsem celkrm zpívati v piano. Jednotlivé hlasy vo1nĚ, a samostatně sc poli}bovaly jako v cliorítlu ,~rcgoriteuskéw, tak aby ráldaduí ngyšlenlca vždy v )nikala v hlasu, ktcrý jí právě zpíval. Zuaénějšílio odsffitovaiú kromě přiruzenétio trest. a decresc. stonptiním a padaním hlasu užívati nebylo aui radno, ani iuožno. VI fosauna vpadly rínié Bassy, zpíváno f. a pohyblivě. Pěstování zpěvu církevního. arciel.i ce'; ~ ]C~ra~sl~č. Z Prahy. Of n d e b rt í u d b u r a 1, a-I1 c m i c 1< ř c s t an s k ú). 0d Uditc44N q alctdei;iic lcř~st.Znskií zvoleni ,jsou do odboru lntdehnílio | ||||
|