|
| ||||
| ||||
|
— 7 —
následující páni: F r a n t. E e k c r t, kaplan n sv. Vojtěcha, J os,. F i; r s t e r, ředitel kuru a profesor na lzonservatoi•i, h: d m u n d I, a n c r. katecheta od Vor,~ilek , F. J. L e b n e r, redaktor „Cecilie” a ,Metlioda," Dr. V. L n 1: s c li, theol. adjunkt, F. Z. S lz uh c r s lz ý, ředitel varhanické školy a J. A. Starý; ředitel kůru n sv. Ducha. Odbor se skonstitnoval zvoliv za předsedu F. J. I, c li n e r a, za naměstka předsedy Jos. F ii r s t e r a, za zástupce od-boru liudebnílio v ředitelstvu akademie F. Z S k n h c r s 1: é li o, za jednatele Fr a n t. 7: c k c r t .a, za polzladnílza E d m u n d a L a n g e r - n . Odbor takto sko.istituovaný konal tři zasedání, v nichž pracován jest preliminář pro první pololetí, jakož i návrh na zřízení z p ě v á c k é š k o l y při akademii křcstanské. Obšírnějšf zprávy o činnosti odboru přineseme v čísle pffitílil. Z Prahy. Oprava církevní In.dby získala opět jednoho bojovníka, opět jeden ehránu očištěn, v kterém se při velkých siužbácli Božích rozléhati počínají zvuky- přirozených lidských hlasů, zpěv jedtio a vícerohlasý. Tak ,jak poměry P.~a.,ských kůrů a jich funkcionářů znám, dovolím si tvrditi, že až posud v š i e k n i Pražští ředitclové hůru, kteří svůj .íkol a vznešenost svého povolání pochopili, a vůbec p a t ř i č n é m n h u d e b n í m n v z d ě 1 á n í s e těš í, že všickni stojí nyní pod praporem hudby posvátné. Ostatní nazvíce již staří páni, sotva odřeknou se své pohodlnosti, svého staréi.o zvyku. Jest to chrám sv. IIavla, chrám akustický, kde tamnější, pro dohrou věc velmi horlivý řed. kůru, pan K m o c h v dosti krátlzém čase velmi slušný repertoir sobě osvojil. Provozovaly se zde vedle čtyrhlasných Jos. Fmrsterem vydany-cli responsorií, od počátku měsíce srpna př. rohu následující skladby směru reformačního : ,Missa in hon. S. Ambrosii" od Witta, missa „Salve Regina” od Stchleho, čtyrhlas. a chorální mše od Grcitha, „missa in hon. S. Caeciliw” od Witta, „missa quinta” od Skuherský-ho a t. d. Zpěváci u sopranu 'a altu jsou z větší části odchovanci p. K m o c h a., v celku obnáší sbor čtrnáct svěžích vydatných l.lasů a jest pozorovati, že se pibiě zkouší. Nemáme žádného ,jiného piání nežli, aby svým časem, až dovednost jednotlivých zpěváků vyššího stupně dosáhne, deklamace slov více se šetšilo. Z, diocése I3udejOViCI4-ré. Z Tábora. Pane redaktore! Chci V,ím podati stručnou zprávu o tom, jaký dojem učinila na mne Cecilianská slavnost, 27. a 22. v Praze křeséanskou akademií uspořádaná, abyste, si nestěžoval tak mnoho na netečnost dopisovatelů. První den v neděli jsem chvátal po snídaní k Dominilcáinim *) , kde měl sbor p. Foersfrův zpívati jednu z nejkrásnějších mší Palestrinových. To byl silný nnagnet pro mne. Byl ,jsem žádostiv, ano vrhni dychtiv, kterak jmenovaný sbor, jejž jsem osobně ještě neslyšel, ji provede. Linil jsem nároky veliké a — nesklamal jsem se. Můžef sbor Foerstrův při-rovnati se zpěvem k lepším sborům H.ezenským a ti páni, kteří byli v úczně o oné slavnosti Cecilianské, vědí, co to znamená. Ano pěkné hlasy dám, uměle vybroušené, vynikaly zvučností a jemnosti nad chlapecké soprány a alty Kezenské. Jenom na začátku mše nebyly soprány docela ůisté, co se však později vyrovnalo. Také se mi zdálo, jakoby jednotlivé periody lnudebni byly se od sebe málo oddělovaly; Ilezenský sbor dómu ostřeji jednotlivé oddíly jcjicln vytýkal, od sebe lišil. Velilzé přednosti zpěvu toho byly : čistá vokalisace, ač místy předce nebylo lze test dobře rozeznati, snad pro nedostatečnou akustilzu; dále : vzorné oddychování, náležitě vytknutá intonace odpočívajících hlasů po pausách a dokonalé akcentování, čímž i vokalisace mnoho získala. Zvláště však dynamické odstii.ování mne okouzlilo ; bylof tak pečlivě vždy provedeno. že pp. končilo v decrescendo nejjenmiějším vydechnutím. A jak trefiiě hospodai'•ili zpěváci s dechem, by vystačili na dlouhé periody trojího Kyrie, Christe a opXt Kyrie! Při první z těch trojic nespustily hlasy v trest. hned phnou silou, ano ani prostřední, nýbrž klidným p. slabě sesfleným, kde třeba. Při „hriste” již rázněji zasadily a při poslední periodě vyvinul tcprvé sbor phnou sílu na příslušném místě. A když byla duše zbožného poslucinače tímto stupniováním nebesl.é harmonie blaze k nebi pavznešena, skonči zpěv mohutně rozviněný krásným ritard., jež na koruně s odrazem zasazené s nejjemnějším pp. přestalo a zanechal tak bezdělzy v duši pocit dokonalého míru a klidu nebeského. To dovedou jen zvuky slohu Palestrinova! „TyE zajisté jsou ony zvulzy-”, řekl bych i o této skladbě slovy papeže Pi *) Zprávou Ion dnpli°inje se mfij rof,rát o l~rovoznváaí m o „Ascrudo ad Patrem” n ])owiuikánii. Red. | ||||
|