|
| ||||
| ||||
|
— 50 —
dűstojným, který odpovídá rozkazűm zpęv pri zpívané mši svaté jakozto pod- církevním. Tím vylouceno jest vše, co statná cást liturgie samé a ve smyslu obecným právem liturgickým anebo témz od Církve autoritativnę upraven zvláštními predpisy církevními se sta- jest. K tomu druz".í se casto moc zvyku, novuje, zúpina z osobní libovűle jeho. který kalí zrale pro ono poznání, snad V pi•ícinę liturgie nesmí ani predpiso- také i vűli ochromuje, anebo bázeń pi-ed vati, co onęm pi-edpisűm církevním se tęzkostmi reformę v cestu se stavícími protivuje, ani zapovídati, co jimi se pi-i- do nekonecna stupńuje. Ze zvyku vy- pouští. tvoril se bohuzel v cetných kruzích Zásady tyto mají v nejúpinęjším ještę horší neprítel liturgického práva, smyslu platnosti i pro hudbu církevní neschopnost totiz, která nedovede zpęv vűbec a pro zpęv církevní zvláštę. Jak liturgický oceńovati a zpűsobem primę- ziiámo, rozeznáváme dvojí zpęv, litur- ~eným provádęti. gický v uzším slova smyslu a mimo- Tím jsem váui naznacil tęzkosti, liturgický zpęv obecný. Zpęv liturgický s kterými reforma téz v naší diecési se jest s prípadnými úkony liturgickými setkává, a zároveń i cíle, které biskupu tou męrou vniternę sloucen a srostlý, prirozenou męrou pri tom se vykazují. ze jest podstatnou cástí liturgie samé Jde o to, aby pravé pochopení o dűlezi- a procez téz za takový od Církve po- tosti a povinném pęstování zpęvu litur- vazován jest a povazován býti musí, gického u duchovenstva a lidu vęrícího jako na pr. zpęv pri zpívané mši svaté se podporovalo, a jednak nezbytná hu- a slavnostních nešporách. Není nicím dební znalost i schopnost, kterak dluzno jiným, nez hudební picdnáškou liturgi- chorál pravę a krásnę zpívati, se privo- ckých testű k obęma podstatnę prísluš- dila a zdokonalovala. "Touto cestou se ných. Jako tudíz tyto testy Církví dle ubírajíce smíme doufati, ze dűstojný a obsahu stanoveny jsou a za jiné zamęcio- ku vzdęlání slouzící zpęv liturgický, vati se nesmí, má se to téz podobnę církevním pi•edpisűm odpovídající stane v prícinę latiny, a jest posléze i forma se opętnę, ovšem nikolivęk jedním rá- hudební prednášky Cirkví stanove,ia a zech, nýbrz dlouholetou, trpęlivou, cíle zároveń s testy i obrady co nejprísnęji svého si vędomou prací, obecným ma- predepsána. Touto hudební formou anebo jetkem naší diecése, kteréz tím pro obco- jinými slovy tímto od Církve pi•edepsa- vání s nebeských zenichem zjedná zpęv ným liturgickým zpęvem jest gregori- podstatnou a potrebnou okrasu a výzdobu anský chorál. Jakmile prostým tęmto roucha svatebního. vętám bude zase obecnę rozumęno, pri- druzí se zajisté mnozí rádi a ráznę ku O zpęvu mimoliturgickém, k nęmuz snahám Jednoty Cecilské, kterí nyní téz zpęv lidový v icéi materské se cítá, ještę o to se zasazují anebo se tím nehodlám se dále šíriti. Vzdyt všickni spokojují, ze pri zpívané mši svaté na v tom se mnou se shodujete, ze mu místo chorálu a testű liturgických v mis- dluzno zűstaviti místo, které Církev sálu obsazených píseń jazykem niatei-- sama mu ochotnę vykázala, jako na pr. skýcn se zpívá, nebot ueclitęjí dojista pi-i tiché mši svaté, pi•i odpoledních po- schválnę hrešiti proti základnímu clánku boznostech, pricvodech a j. Tęším se práva církevního, ze není dovoleno ani z toho srdecnę, ze Jednota Cecilská téz jednotlivým liturgűm, ani krestanslcým pęstování církevní písnę v i-eci materské osadám, aby libovolnę nęceho męnili na do programu svého pi•ijala. Yíseű ko- liturgických úkonech Církví stanovených. stelní, pokud se jí i-ádným zpűsobem Zásada tato nepripou-~tí mezi katolí]cv uzírá, jest nám polcladeui nábozenského zádného rozporu, bude také i vzhledem vzdęlání a poucení, jakoz i pramenem ku gregorianskému chorálu dnešního dne radosti a útęchy lidu krestauského, který asi sotva proti ní bojováno. nám jiní národové právem závidęti Prakticky bývá ovšem ještę namnoze mohou. upírána, tak zejména tam, kde ještę po- Jest mi zríci se blizší promluvy drzeli zpívanou mši v reci národní. Od- o vícehlasém prednesu zpęvű liturgi- kud tento zjev? Odpovęd jedinou na cicýcii a o hí-e na varhany. Není toho tuto otázku, která by veškerým jedno- ani ti-eba, jelikoz Jednota Cecilská jako tlivým prípadűm odpovídala, nelze dáti. chorálu a písni obecné také obęma tęmto Namnoze nedostává se ovšem asi dosta- velice dűlezitým cinitelűm hudby cír- tecné, jiz dríve zmínęné znalosti, ze kevní zvláštní péci vęnuje, pi-idrzujíc se | ||||
|