|
| ||||
| ||||
|
— 59 —
asi nejednu zkoušku provedli. A verva kovského, stredu to vikariátu. U oltáre zpęvákű pri tom poucovala tę mimo- vidíme vázného zástupce arcípastýrova volnę, ze zpívají i s chutí, ze se jim to oblclopenélio cetnou assistencí svých vęr- líbí. Kdyby dostali více takových par- ných spolubratrű. Ostatní nacházejí se titur a iolcrát rocnę tak zpívali, odkopli bud v presbytái-i aneb v lodi pohrízeni by figurálky a zatouzili by i po takové v modlitbách. Mše sv. slouzí se tiše. mši. A lid za nimi také. Jest to sice A opravdu, ocekávání nás nesklamalo. pravda, ze se lid nerad odvrací od staré Kűr nedal si ujíti této prílezitosti, aby zlé navyklosti. Avšak odvádí-li se od nepi•ispęl k oslavení presvatého výkonu, ní znenáhla, opatrnę, takrka nepozoro- jenz se obętoval pro dobro celého vika- vanę, tu mimodęk, ano treba proti své riátu. Jiz trefiiá a obratná predehra na vűli pi•esvędcí se o jiném. Dejte mu varhany dávala nám tušiti, ze asi vedle pi-ílezitost slyšeti po nęjaký cas, co by varhan jiz stojí plulo Cyrillský s party jeho tęzko chápavé ucho trochu pi•i- v rukou. Skutecnę. Predehra se stišila vyklo, zpęvy chorální, a najednou mu a milým prechodem vyznęla v chorální pak z cista jasna prijdte s tou starou zakoncení. Následovalo Kyrie a Gloria instrumentální courou, a uvidíte, ze i ty e missa in festis solemnibus. Chor vy- zatvrdlé civy pochopí rozdíl mezi sklad- cvicený prednášel vęty s urcitostí, pi•es- bami duchem církve vanoucími a mezi nou výslovností a vhodným sti-ídáním. prázdným svętským vi-eskotem a senti- Hlasy zaokrouhlené, prednes elitní. Bylo meiitálním miioukání. Zkušenost ucí, ze znáti, ze tu jest aneb byl nękdo, kdo víceletým provozováním chorálu a skla- zná dobre sestejńovací zpűsob Beuron- deb opravdu církevnícli vypęstoval se slcý. Pred pozdvihováním a po nęm az ušleclitilý vkus i tam, kde di-íve lid do konce mše sv. vysti-ídalo se nękolik prostý zavádęním novoty nemálo byl vícehlasých skladeb, smíšených i muz- pobouren. Nápęvy chorální, dríve jemu ských, homofonních i polyfonních, latin tuze nezvyklé, bezdęky se vloudily do ských i ceských, takze jsme męli príle- duší a tak se v nich ujímaly, ze se zitost seznati všecky stránky zdejšího mimo kostel i po domích zacaly ozý- kűru. Jsem velmi potęšen, ze mohu ríci, vati. A stalo-li se, ze prišli osadníci do ze se nejen zpívalo, ale i výraznę pred- souseduího kostela, lcde ještę panoval nášelo. Nebylo to jen strídání forte a starý ošuntęlý zlorád, ze nyní tony jeho piana, ale umęlecké odstińování a vroucnę pűsobily na nę pi!mo odpornę. — Nękde pronášená modlitba. "Tento sbor műze se se domnívají správcové kűru, ze pomo- pocítati k nejlepším v Cechách. Zvucnę liou na nohy chorálu, budou-li ho strí- pi-ednáší i místa obtízná. Nezbývá nez dati se starou musilcou. Ale tím ani práti mu, aby dospęl ria vrchol dokona- chorálu nepomohou, ani skleslý vkus losti. Jen jedna vęc műze se vytknouti nezazenou. Jest sice pravda, ze pro za- dnešní produkci: nedobre volená skladba cátky není radno zpívati lined samý zpęvu »O salutaris hostia«, kteráz má chorál, avšak i po zacátcích pęstovati melodii, harmonii i rytmus zastaralý. zastaralou a odsouzenou formu, jest Jak mnohem lépe by se byla vyjímala marné snazení. Plevel se v záhoncích skladba Foersterova! Sbor tak vyškolený spolu s kvętinami nepęstuje. To dvojí nepoti•ebuje sahati ku skladbám ceny se k sobę nehodí, ac obojí pati-í k rost- pochybné, ale műze bez rozpakű pohy- linstvu. Kolem kvętiny musí býti všecko bovati se výhradnę ve . vysokém stylu cisto, všecko pryc, aneb zase jen jiné klasickém. Jalo by tu v tom chrámu ]crásné kvętiny. Proto záhonky plejeme. krásnę znęla díla mistrű starých i novo- Chorál vedle sebe dlouho nesnese svęt- vękých! Slavnost libę zakoncena byla slcé nápęvy a proto pravý Cyrillista hymnou papezskou a rakouskou. Mile vyhazuje z kűru kus za kusem, az je uspokojeni opouštęli jsme svatyni s tím cistý, a kdyby to i déle ciniti musil. úmyslem, ze co nejdríve prijdeme i na Nez ponechme tęch úvah a vydejme se zdejší cantatu. na cestu z tolioto lesuího zátiší zase Zbývá nám, milý ctenári, ještę jedna j inam. pout. Abys se však nemrzel, pošeptám Duchovenstvo vikariátu má pasto- ti napi•ed, ze tam, kam piijdeme, uslyšíš rální poradu. Pojdete za ním, snad i pri jistę jen Cyrillslcé vęci; nebot tam jest té p~ílezitosti se nám nęco Cyrillského Cyrillská Jednota, která má od dávna naskytne. Vcházíme tedy za ním do velmi zvucné jméno. Ještę v roce iS91 prostranného chrámu vętšího męsta ven- psal o ní »Cyrill« s veškerou chválou a | ||||
|