|
| ||||
| ||||
|
Vychází vždy Jen frankované listy
5. každého měsíce. Š přijímají se. Rukopisy redakci za- Předplatné, C E C I LI E, slané nevracejí se. jež činí Dopisy, týkajícf se poštovní zásilkou) CasOpls redakce, buďtež za- na celý rok r. m. zl. 2, sílány franco napůlleta „ 1, pro katolickou hudbu posvátnou FeVdin idně`c norovi Karí, 234. přijímá pouze na je- v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. dnu z těchto dvou dob Reklamace zasílány administrace Majitel, vydavatel a redaktor: budltež clo expedice vPraze, růžová ulice v Karlině, číslo 234. ? E R D I N A, N D ~. E H N E R. č. 5, H. Císlo 2. V Praze, dne 5. února 1876. Ročník III. Obsah: První Cecilianská slavnost v Praze. (Pokračováni.) — Resoluce výboru sekce hudební v akademii kře- stanské v Praze. — Pěstování zl)ěvu církevního. Arcidiecése Pražská: Z, Prahy. Schůze hudebního odboru akademie křešfanské. Z Prahy od sv. Štěpána. !,e Sázavy sv.-Yroleopské. — Diecésn liralohraclecká: 'L bohosloveckého semináře v Hradci Králové. Z Lošan u Kolína. Ve Velké Retové. — Dieeése Litoměřická: Z Bezna. — Diecése Budějovická: 7. Tábora. (Pokračování.) — Hudební pi•íloha č. z. První Cecilianská slavnost v Praze. (Pokračování.) Následovalo motetto n 0 vos o m n e s” (verš traktu na den sedmibolestné Panny Marie) 4 hl. od G. Croce (složeno okolo r. 1597). Před početím zpěvu předeslal jsem několik slov na vysvětlenou. „V řadě veškerých hudebních básníků školy benátské není žádného, z jehož skladeb by zaznívala taková vroucnost, jemnost i vřelost; žádného, který by dovedl oslazovati vážnost požadavků církevních a přísnost předpisů posvátným půvabem odívati, jako mistr Croce. G. C r o c e narozený v Chioggia u Benátek učil se hudbě u proslulého mistra Zarlino v době, kdy nejslavnčji květla škola venetianská. S neobyčejnými vlohami sdružena byla u něho neunavná moc tvůrčí, ušlechtilost smýšlení s jemnocitným srdcem. Šfastný výsledek byl tudy již záhy pojištěný a dostalo se mu vyznamenání největšího, jaké slavné Benátky rodáku mohly poskytnouti. R. 1596 stal se již náměstkem kapelníka Baltasara Donato při hlavním chrámu sv. Marka a úřad jeho nastoupil r. 1603, zastávaje jej důstojně až do své smrti. Lidé, kdož s ním žili, vydávají o něm jednomyslně svědectví, že byl povahy šlechetné a úslužné. Dlouho po jeho smrti, když hudba církevní se úpině přeměnila a do jiných kolejí přešla, se zálibou př•edce skladby jeho se pro-vozovaly a mile se poslouchaly. Taková jest také malá skladbička, kterou nyní předneseme, — vroucná, jemná, pina citu.” 0 vos omnes, qui transitis per viam," počalo se zpívati nejjemnéjším piano, při ,attendite", kde hla,sy jeden po druhém nastupují, rázně se vpadalo, aby posloiichající ku bližšímu uvažování takřka se vyzývali, pak ale hlasu ubývalo. Do slov „si est door similis, sicut dolor meus” vložil se přiměřený cit. „Přichází na řadu Ant. L o t t i, výtečný skladatel školy benátecké narozený v Benátkách r. 1665, kde také hudbu studoval u Legrenzi-ho. R. 1693 stal se varhaníkem u sv. Marka, r. 1736 kapelníkem tamtéž a zemřel r. 1740. Lotti vynikal jak hlubokou učeností hudební, tak podivuhodnou plodností. Velikolepost svorně kráčí s vroucností citu. Proto jsou skladby jeho ve veškerých. oborech hudebních mistrné a veždy přiměřené. V době přítomné jsou však života schopny jen kostelní jeho skladby, kdežto světská dfla mají nyní cenu jen umělecky bistorickou. Zdá se, jako by z toho vyplývalo mravné naučení: Skladatelé hudebiií ! Nezapomínejte s dary a vlohami také na Církev! Věnujte uměni své zároveň a s láskou Církvi. Církev trvá. Ona jest vděčná a konservativní. Až plodové ducha vašeho dozní na jevištích divadelních a koncertních síní, skladby vaše, jsou-li církevními, zníti budou v posvátných síních chrámových dále. Vás již zde nebude, díla ducha vašeho však zůstanou.” Po těch slovech počalo se hned zpívati Vere langnores notros" (Tractus: Missa de Passione D•,mini) v originálu pro tři mužské hlasy tuto čtverhlasně zpracováno od L. Erk-a. Trojhlasné Soli (Sopran, Alto, Tenor) stále se střídaly s čtvcrhlasným Tutti, čímž milá rozmanitost docílila se. — Hned pak jsem pokračoval as takto : „Není věru ! možno mluviti o Palestrinovi, abychom zároveň neučinili zmínku o B a i n i-m. 2 | ||||
|