|
| ||||
| ||||
|
1 0 --
Já sám neobyčejně rád mám muže, kteří živobytí celé zasvětili myšlence jedné. Jí s celou duší se věnovali s vytrvalostí železnou sledovali a štastně také v život uvedli. Takovým miláčkem mým jest Abbate Baini Guiseppe, nejznamenitější učenec hudební a církevní skladatel novější doby v Italii. Narodil se v llímě 1775, papežským zpěvákem stal se r. 1802, papežským kapehiíkem r. 1817, a co takový zemřel 1844. Tak jako veliký náš Jungmann 30 let pracoval na monumentálním slovníku svém, vykonav takto sám k čemu jinde celé společnosti se spojily, věnoval Baini s neunavnou horlivosti 30 let života svého Palestrinovi a studium mistrovských děl jeho. Veškeré skladby, jichž se dopíditi mohl bud z rukopisů, bud z tiskopisů, přenášel vlastní rukou do partitur, které pak jako vzácné poklady uschovával. Knihovna Palestrinova, kterou takovým způsobem nasbíral, byla také skutečně nejbohatší a nejúpinější na světě toho druliu kniliovnou. Ovocem vytrvalé práce jest znamenitá kniha ,Memorie storico critiche della vitá et delle opere di Giovanni Pierluigi da Palestrina." Zasvětiv celý život svůj Palestrinovi, poznal veškerá tajemství slavných jeho skladeb. Jest-11 že přf lásce své k němu mnohdy třeba i málo shovívavým bývá s ostatními mistry a skladateli hudebními, kdož mu tolio zazlf ? Kniha jeho tím ceny nepostrádá. Miloval výhradně Palestrinu a láska taková nezná žádných mezí. Že nyní hudební svět hlouběji poznal a pocliopil mistra mistrů, to máme k poděkování Baiui-mu. Neobyčejné zásluhy zasloužilého muže byly jsou také spravedlivě oceněny. Akademie veškerých takměř národů vzdělaných jmenovaly jej čestným členem. Skromný abbate však nikdy o tom nemluvil, a vždy prostě jen podpisoval se: „Guiseppe Baini, ř e d i t e l p apežské kapely.” Skládal málo. Veškeré však skladby jeho pracovány jsou slohem Palestrinovým beze všech uměleckých pomůcek novější hudby, které ovšem znal důkladně i do podrobna. Živobytí jeho bylo od světa odloučené a uzavřené; v obcování s lidmi býval mnohdy mrzutý adrsný. Když však býval požádán o nějaké vysvětlení Palestriny se týkající, tvář jeho se vyjasnila a malomluvný muž stal se výmluvným a piným ochoty. Hudbě vyučoval nazvíce jen zdarmo. Gáku ale přijatému bylo zapomenouti na hudbu novověkou. Kdo nehodlal odučiti se jí, toho Baini do učení nepřijal. „Takové věci já neznám,” řílíával, „a nechci také znáti.” Ba věru ! nechtěl znáti, jelikož byl zasvěceným do nejpodrobnějších tajností novověké hudby. Nikdy nemohl pochopiti, kterak novověkou hudbu možno po bok stavěti liudbé staré, aneb dokonce oné před touto snad přednost dávati! Takovým hudebníkem byl můj zamilovaný Baini. Svět nazval by jej podivínem a blázínkem. Kdyby však takových blázníků nebylo, mnohá důležitá otázka vědecká i světová zůstala by bez rozhřešení. Mrtvice náhle skončila činné a požehnané živo-bytí jeho. Smrtí jeho utrpěla kapela papežská ztrátu nenahraditelnou. S Bainim zemřela stará škola římská, zemřela ideální „musica sacra” v papežské kapele; Baini život opět vdechnul řeči mrtvé, mluvil srozumitelně nářečím zapomenutým, a rozvázal jazyk dlouliou němotou zpoutaný. Že nyní v uctivosti máme opět Palestriuu, že učíme se jej pochopovati, že starý mistr poznovu přišel ke cti a uznání — tot nepopíratelnou zásluhou Baini-ho, který mrtvou řečí mluvil tak živě a jasně, jako žádný druhý ze souvěkýeh i novějších umělců hudebních. Tělesné ostatky jebo odpočívajf na hřbitově papežských zpěváků S. Maria in Vallicela." Malou skladbu „P a n i s a n g e l i cu s”, púvodně trojhlasnou, tuto však od B. Kothe pro čtveraHlas upravenou, dal jsem zpívati s celou vroucností a živostí, jakou překrásná slova hymny Božího Těla vyžadují. První „0 res mirabilis!” kde rozum trne nad podivnou láskou Vykupitelovou a nad tajemstvím zázračného chleba nebeského a andělského, dal jsem zpívati nadšeně ve forte, opakování pak téhož 0 res mirabilis!" podruhé po malé pomlčce, co ozvěnu v hloubí duše za-znívající s největší něžností a láskou v pp. Rovněž tak učinil jsem s dvojím ,inanducat Dominum paaper, servus et humilis." Ponejprv diví se duše lásce Vykupitelově diví a udivením trne, pak ale při opětném uvažování, když ozvěna v duši doznívá, křestan ve svatém poklidu lásce věčné se koří. R 2 S C 1 u C e výboru sekce lindebuí v akademii křestanské v Praze. Výbor hudebního odboru usnesl se na následující resoluci a uzavřel, aby i s důvody příslušnými uveřejněna byla: „Jest-li že svědomité šetření církevních předpisů liturgických za první podmínku zdárnéa požehnané opravy kleslé hudby kostelní se považuje: důtklivě připomíná odbor hudební akademie křestanské v Praze veškerým kůrům kostelním, aby již počátkem doby postní šetřily předpisu církevního, jímž při | ||||
|