|
| ||||
| ||||
|
--- 74 --
zpűsob zpęvu po Italii, ano i po severní rálnímu dokonalou formu, jalcáz pi-ede Africe a v Galii, a stal se jaksi spolec- všemi ostatními zpęvy ho vyznamenává, ným majetkem kresfanstva. Ovšem ze zjednal. Sv. Rehoi- uspo~ádal všecky hlavnę z pocátku pri tomto novém zpű- melodie ve zvláštní knize, vyloucil me- sobu zpęvu stávalo více ještę zpęvű lodie staré, prijal nové testy, pro nęz starších, jichz az do té doby pri boho- sám nové melodie slozil; starší testy, sluzbę se uzívalo; chovalat se v církvi jez ponechal, dűkladnę prepracoval, sv. vzdy ku starším, zdędęným zpęvűm takze novę slozeným docela se vyrov- církevním zvláštní úcta, nové palc zpęvy naly, a dal celé té sbírce jednotuý ráz. tak se zavádęly, ze tęm starším vedle Tuto pak knihu melodií polozil co vęno- nových pi-imęicné cestné vykázáno bylo vací dar na oltáí- sv. Petra, kde se také místo, aneb ze ty novę zavedené se az po dnes i-etęzem pi-ipevnęná ve staršími v jeden splynuly celek. A tak zvláštní skríni nalézá. Pozorujeme-li lze za to míti, ze mezi antifonami, ano opisy její, kteréz z S. století na naše i mezi modlitbami, zejména mezi tęmi, doby se uchovaly, seznáme, ze psána kteréz jednoduchostí svou zvláštę nápad- byla kniha ta zvláštním písmem notovým nými jsou, i takové se nalézají, jez jiz (neumy), sestávajícím z cárek, oblouckű, v dobę pred sv. Ambrozem byly slozeny. háckű a tecek, kterýzto zpűsob písma To, co v dęjinách hudby, vzhledem naznacoval sice výbornę figury tonové, na zpęv ambrosiauský obycejnę se uvádí, av"sak stupnę tonové udával jen vše- na pr. o ctverém ambrosianském zpű- obecnę, a proto museli zpęváci melodiím sobu tonu, o metrickém rhytmu atd., uciti se uazpamęt; také nemohl nikdo musí s velikou opatrností býti pi-ijímáno; priuciti se tęmto zpęvűm z kniliy samé, jsout to namnoze pouhé domnęnky, kte- nýbrz jen od pi-edzpęvujícího ucitele. réz vzdy se vyskytnou, kdylcoliv o ne- Sv. Rehor o pozehnané dílo své a známé vęci zpráva se podává. jelio zdokonalení i dále se staral; zalo- Ule úsudku znalcii melodií ambrosi- zilt zvláštní duchovní sbor sestávající ze anského ritu rovná se tento nejstarší sedmi podjáhuű a jistého poctu chlapcű; zpęv v mnohých vęcech zpęvu mlad- byla to tak zvaná rímská »scliola cau- šímu -- gregorianslzému; má stejné zpű- torum«, škola pęvecká, Izteráz zpívati soby tonin, stejné modulace, stejnou męla, kdylcoliv papez sám sluzby Bozí stavbu melodií z figur tonových, stejný konal aneb jim pi-ítomen býval. Skola princip rhytmu; v mnohých ale vęcech tato peclivę chovala všeliké tradice opęt oba tyto zpęvy od sebe se liší, a o rímslzém zpęvu církevním a dala také sice má zpęv ambrosianský rozsáhlejší podnęt, ze i v jiných męstech podobné modulace a delší jubilace; má však téz školy a sbory se zaí-izovaly. Tímto zpű- mnohé jednoduché zpęvy, kteréz, jsou-li sobem obdrzela církev katolická svűj s gregorianskými smíšené, od tęchto zpęv, jenz od té doby po celá století velmi nesnadno lze rozeznati. Tyto se ozýval; a ac bęhem casu církev sv. zprávy o zpęvu ambrosianském cerpány i jinou hudbu ku bohosluzbę pi-ipustila, jsou ovšem z rukopisu z i i. století, a pi-ece tomuto zpęvu vzdy dávala pi-ed- proto státi by se mohlo snadno, ze proti nost, kterouzto prednost dle úsudku tomu, co zde meceno, uciniti by se mohla i tęch nejnadanęjších kritikű také prá- ta neb ona námitka; tolik však z melo- vem zasluhuje, a sice nejen proto, ze dií tohoto zpęvu zicjmę patrno, ze zpęv ten sám sebou výtecnou jest hud- vznikl zpęv ten pred zpęvem gregori- bou, ale i proto, ze icu bohosluzbę nej- anským. Tímto zpűsobem ambrosiauským lépe se liodí. Proto také moudrá pro- nenabyl církevní zpęv ještę své vše- zictelnost Bozí vzdy tak to rídila, ze obecnę platné formy; tu dal mu teprve byt casem v dobách, v nichz víra ochabla, papez Rehor I. (i 604). Staly se sice byl zpęv ten zneuznán a zanedbán, v do- v dobę novęjší pokusy popríti, ze by bách, lcde církevní zivot novému tęšil veliký tento papez byl autorem církev- se rozkvętu, opęt nálezitę byl ocenęn ního zpęvu, jenz po nęm »gregoriau- a pri sluzbách Bozích horlivę pęstován. slzým« se nazývá; avšak dűvody, jez O rozšírení zpęvu gregorianského — pro tuto domnęnku se uvádęjí, jsou tak aby dopis tento nebyl pi-íliš dlouhý -- chabé, ze dvanáctistvletou tradici církve dá-li Búh, budoucnę. nikterak vyvrátiti nemohou, — a tak Prozatím trvám vzdy oddaný sv. Rehor byl a také vzdy zűstane tím P. A. Sch., bohouadšeným pęvcem, jenz zpęvu cho- v. S. v. | ||||
|