| ||||
| ||||
-84
cit a ozivovati mysl vlasteneckou a ná- A prece písní tęch a podobných pi-i bozenskou jednoduchými písnęmi vlaste- niši zpívati nesluší, jelikoz nenacházíme neckými, církevními a národními. pri nich slok nesoucích se k jednotlivým V męsíci únoru t. r. naše slavná cástem mše, nejsou tudíz mešní a mohou c. k. okresní školní rada ve svém obęz- se zpívati pred anebo po sluzbách níku c. 607 takto touzí: »Kazdý uprímný Bozích. pi-ítel školy a duchovních zájmű lidu Má-li objeviti se naše ceská píseń našeho vűbec toho lituje, ze mnohé v pravém svętle, ba v lesku oslńujícím, krásné písnę, jimz naucilo se dítę ve treba ji zpívati s nálezitým dűrazem, škole a jez by platnę mohly p~ispęti zretelnę, plynnę, váznę sice, ale nikoli k rozmnození duševního majetku národ- loudavę, ospale, ne zasmušile a smutnę, ního, k osvęzení a zjemnęní srdce i ducha ale obcas i vesele. premnohých, zapomínají se a ztrácejí, Ledabylý, bezduchý prednes zabije sotva ze dítę školu opustilo.« A dále kazdou píseń, zvláštę palc chorál staro- vybízí se ucitelstvo vybrati cenné písnę ceský. národní a vlastenecké pro školy zdej- Kdo píseń prednáší, neti•eba mu drzeti šího okresu. se taktu, zpęv náš více recitaci bud Kéz jen tato myšlénka nezahyne ! podoben. Zpívejme »O Maria, útocištę Nynęjší má práce jest skromnou para- naše«, 2. cást »Maticko, tys provázela lelou k posléze citovanému výnosu a Pána« zpívejme tuto cást dle taktu a príciny v predu povędęné osmęlily mne podruhé recitujme — jaký to bude promluviti nękolik slov o pęstování rozdíl. zpęvu chrámového a to lidového a litur- Pri zpęvu dbejme prízvuku slovného gického. i délky slabik, netrhejme slov ve sla- biky a oddechujme dle smyslu vęty a Zpęv lidový. zpęv bude srozumitelná, krásná modlitba. My Lechové máme takový poklad Ze v pi-ednesu rovnęz niciti sluší svých národním duchem a rázem ce- všecky oblíbené prídavky a nesmyslné ským nesoucích se zpęvű posvátných, kudrlinky -- rozumí se samo. ze s podivením jest, proc tu a tam zpí- Za takové zbytecné prívęsky pova- vají se písnę nejménę receno »nejapné.« zují se také mezihry, t. j. hry na var- hany mezi jednotlivými rádky. Ty se Vinou toho jest snad neznalost aneb nyní vynechávají a to s prospęchem nevędomost, ze se takový nešvar má i pro krásu písnę i pro varhaníka, který opraviti a kterak by se opravil, a pre- nemusí si nyní tolik hlavy lámati. ]cází tomu dojista téz zkazený vkus. Dohry budtez pi-ípadnę lcráticé, aby Kdozkoliv jest zpęvu církevního mi- zpívalo se pokud mozno tolik slok, lovníkem, má opustiti písnę bludné, ne- kolik cástí mše slouzená má. japné, které na svętský nápęv upomí- Kdo tedy duchovní hlad lidu našeho najíce mysl roztrzitou ciní, a nahrazo- konejšiti chceš stravou chutnou a zá- vati je písnęmi cennými. zivnou v oboru písnę církevní, vyber Však neodstrańujme i-ádné, oblíbené píseń dle obi•adu a církevní doby, nacvic, písnę staré, byt i dosti chatrna byla, dobre pi•ednes a provázej. To jest to dokud jí lepší novou písní nahraditi umęní, ta práce! neműzeme — radí Hollain. Kde podobné novoty ale se zavádęly, Hojnost písní dokonalejších najdeme ihned naríkalo se také a to nejen od v kancionálu Svatojanském, jenz se svým lidu prostého, ale i od lidí, kterí i vzdę- prűvodem varhan od mnohých znalcű láním i postavením svým obrod naší »pokladem písní« se nazývá. ceské písnę podporovati by męli a spo- Jedná se sice o textovou i harmoni- lupűsobiti; ba męli by býti i vdęcnými, ckou opravu našich písní a tudíz i o nový ze podobná reforma se podniká. kancionál; dokud ale není práce hotova Slyšíme: " e si starých písní nevá- a posouzena, stací zcela dobi•e kancionál zíme — a my zavádíme písnę starší stá- stávající. vajících; ze ty novoty nejdou do sluchu; Oblíbené písnę me"sní na mnohých ze je nápęv tęzký, smutný, molový; osadách jsou: »Tvűrce mocný«, »Ach műj ze tím vyháníme lidi z kostela a po- nejsladší Jezíši«, »Tisíckrát pozdravujeme dobné rozumy i nerozumy. Tebe«, »S nebe posel vychází«, »Jiz jsem Zde poti-ebí statecnosti, vytrvalosti. dost pracoval«, »Dolconáno jest« a pod. Prejde doba zkoušek, a brzy ze Šavlű | ||||
|