|
| ||||
| ||||
|
_ 91
Listy kn('~ze berle(likti»,-i z klá,4ma Enlnnsk lio v Prnze o zpęvu choralllílll. Milý pane rediteli! 1. ton dorický. Odpustte, ze poslediií dopis műj, ac II. » hypo-dorický. strucnę jen podati jsem clitęl dęjiny III. » frygický. chorálu, prece tak dlouhým se stal; dnes IV. » hypo-frygický. chybu ucinęnou rád bych napravil, — V. » lydický. a proto pi•iciním se, abych krátce jen VI. » hypo-lydický. podal Vám nauku o t o n i n á c h c h o- VII. » misolydický. rálních. VIII. » hypo-misolydický. Vęc jest docela jednoducliá. Kdezto Tyto názvy pocházejí od humanisty v hudbę moderní podstatnę jen dvę od Glareana, jenz v 15. století by1 profes- sebe rozdilué jsou touiny, a sice tak sorem na universitę ve Freiburgu v Ba- zvané dur a moll, jest takových tonin densku. I lZekové znali jiz tyto názvy, v gregorianském chorálu osm. A zrovna naznacovali jimi ale docela jiné rady jako dur a moll od sebe velice se liší, tonű. Ve stredovęku neuzívalo se jiných rovnęz tak veliký jest rozdíl mezi jedno- oznacení nezli tonus I. neb modus L, tlivými z osmi tonin chorálních. tonus II., III. atd. Jaký ale jest rozdíl Yri chorálu tedy osm a pri moderní mezi tony autentickými a pi•íslušnými hudbę jen dvę toniny. Neznamená to k nim plagálními? Tabulka uvedená Vám snad prednost chorálu pred moderní to poví. liudbou, vętší totiz bohatost jeho? Autentické toniny vystupuji celou Nez takovéto pi•irovnání nelze ani oktávu nad ton základní, kdezto plagáLií uciniti, ponęvadz jedná se o vęci od vystupují nad týz ton základní jen sebe docela rozdíLié. Dur a moll jsou o kvintu, za to ale o kvartu sestupují totiz harmonické touiny, kdezto toniny pod základní tou. Plagální tonina obsa- chorální jsou melodické. Jisté jest, ze huje tedy nizší pololiu toniny autentické. moderní toniny dosti mají místa i pro V tom spocívá celý rozdíl. Nizší po- melodie chorálu; a proto jako všude loha I. tonu jest 11. ton, nizší pololia i zde všeliké pi•ehánęní jest docela zby- III. tonu jest IV. tou atd. Avšak pozor! tecné. 1. a II. ton mají týz tou základní; není V cem pak rozdílnost tonin chorál- základním cili závęrecným tonem tonu ních spocívá, snadno na první pohled II. a, nýbrz d, jako v tonu I. V VIII. poznáte; jsou to predevším pűltony, jez tonu není d základním tonem, nýbrz g, v kazdé toniuę rozlicné mají vykázané jako v tonu VII., jinak by VIII. ton od místo. Osm tonin chorálních jest sesta- 1. tonu se nerozeznával, s nimiz — jak veno v rady, jak následují: z tabulky patrno — má stejné tony. Libo-li, odporucím Vám snadné cvicení, 1. de fgahcrl 1I, a h e d e f g a jimiz zjediiati byste si mohl zádoucí zrucnosti pri rozeznávání jednotlivých IlI. c f g a h c d e 1V. h c d e f g a h tonin chorálních. V. fg a h c d e f Vezmęte si z Graduale Romanum vi. cd efgahc kteroukoliv cástku, ale nedívejte se na VII. ga Ii c d e f g císlici, kteráz na pocátku cástky té stojí, VIll. d e fga hcd — tou právę naznacuje se jiz, v jakém Popatríte-li bedlivęji na toto schema, tonu cástka ta jest sestavena; ale po- shledáváte, ze I. tonina anebo krátce patrte na závęrek. Kterým tonem koncí 1. ton s d zacíná, III. s e, V. f, VII. s g. ta cástka? Rekneme na pr. s d. Která Tyto ctyi•i toniny nazývají se aut e u- jest to tedy touina? I. nebo II. ton; t i c k é, t. j. pravé, kmenové toniny; nebot jen tyto dva tony koncí s d. ostatní ctyri: II , IV., VI. a VIII. nazý- A nyní pouzijte toho, co svrchu jsem vají se p 1 a g á 1 n í, t. j. odvozené toniny. rekl. Vystupuje-li melodie o oktávu nad Vzdy dvę z tęch tonin pati-í k sobę, ton základní, palc máte I. ton; nevystu- touina autentická a od nęho odvozená puje-li melodie tak vysoko, ano naopak touina plagální ; to také naznacují i názvy sestupuje-li o nękolik tonű pod ton zá- Vám zajisté jiz znárné: kladní, pak máte ton II. Porovnejte pak | ||||
|