|
| ||||
| ||||
|
— 14 --
velikonoc jsem si „Regina coeli” sám upravil, Te Deum se opakovalo paně Fiirstrovo, a na Hod Boží jsme provedli Vámi v „Cecilii” vydanou paně Fiirstrovu mši: „M i s s a in ponorem St. Adalberti”. Bylo to sice při talc malém a slabém sboru veliký a odvážlivý kus práce, ale výborně se to povedlo, tak že jsme ji hned o svátcích sv.-Dušních opakovali, a pak hlavně o zdejší slavnosti sv.-Prokopské 1875, kde mnoho cizích znalců přítomno bylo, kdy svélxo clxvalného uznání došla. Jest to mše slavná, ale pro malé venkovské chory málo přístupná. Tak pokračujeme pomalu dále. Na dušičky jsme provedli „M i s s a de R e q u i e m” od Fr. Witta. Nyní o vánoční Hod Boží jsme provedli Skuher- ského „M i s s a Q u a r t a”. 0 požehnání na sv. Silvestra budeme zpívat Litanie o všech Svatých od Or. de Lassus a Fiirstrovo : „Te Deum”. Náš sbor sestává ze 2 Sopránů 2 Altů, 2 Tenorů a 3 Bassistů prostředcích sil, ale př•i dobré vůli to jde předce ku předu. My se pustíme clo všeho. Ačkoliv tak jako jinde máme i zde dosti nepřátel toho církevního zpěvu, však na ty nedbáme, neb máme horlivého zastance v našem dp. farái•i Al. Piskáčkovi, který, seč jest, nás všestranně podporuje, jelikož i potřebné hudebniny nazvíce sám opatřuje. Jak dále budeme pokračovat, a jestli se nánx co řádného povede, osmělím se Vašnosti o tom uvědomiti. Karel Pešek. Z diecése Kralohradecl:é Z bohosloveckého semináře v Hradci Krá- lové, 26. ledva 1876. Na dráze reformy zpěvu kostelního po-kračujeme. Z kůru našeho vymýtěno jest všecko, coby jen poněkud upomínati mohlo na nápěvy světské, které, byt; sebe více lahodily uším „svrblavým”, předce jsou stánku Božího ne-důstojné a přispívajíce hlavní měrou k profanaci velebné bohoslužby katolické, docela ne-bezpečnými nazvány býti mohou. V chrámečku našem zpíváme každodenně prosté a předce tak vznešené písně z kancionálu, dědictvínx svatojanským vydaného, ve dny sváteční pak přednášíme skladby mistrů středověkých aneb jich novějších následovníků? Tak obsahoval program náš na den s y. Cecilie: „I n t r o i t u s in Festo s. Caeciliae”, „Missa in f e s t i s solemnibus” ex ordinario missae s vložkami: „J u s t o r u m a n i-m a e” od Jos. I. bmanua a B e a t i i m m a-c u 1 a ti", od Aiblingera. Ku požehnání zpívali jsme Palestrinovo „P a n g e l i u g u a” do G-dur. Ve svátek nejsladšího jména Ježíšova dávali jsme příslušný „I n t r o i t”, mši „M i s s a a C a n t o f e r m o” od Aiblingera s vložkami „Salvos fac” od Fr. Wittaa „In nomine J e s u” od J. Handla. Na neděli III. po Zjevení Páně zpívali jsme vložky ,Jesu dulcis memoria" od Kothe a Benedictus Dominus Deus od Aiblingera. Neračte se ale, ctěný pane redaktore, oddá, ati klamné illusi, žebychom snad byli skladby ty přednesli — ne-li precisně — áspořx správně, nebof nám nedostává se posud zručnosti technické, o básnickém pojmutí hudebníclx skladeb církevních ani nemluvě. Je zajisté sbor náš zpěvácký podrobenstálé fluktuaci, nebot každoročně odejde několik dobrých zpěváků — bratří to neomistů — za úřadem svým a sil nových, které by vyplnily nastalou mezeru, přibývá poskrovnu. Než, my nelekáme se obtíže nižádné ; s chutí úsilovnou budeme pěstovati símě, které u nás padlo v zemi dobrou, aby, až vzejde slunce okolností příznivějších, vrostlo v mohutný strom, jehož bouře zkaženého vkusu více nevyvrátí. F. Horáčelc, bohoslovec. Z Lošan u Kolína, dne ls. ledna. Konečně i my můžeme potěšitelnější poněkud zprávu podat o našem liostelnfm zpěvu, doposud velmi zanedbaném. I u nás za pří-kladem jiných osad počíná se zpěv chorální pěstovati. Přičiněním místního duchovenstva a mladšího p. učitele, síly to ve zpěvu obeznalé, dovedli jsme toho, že scházíme se ku cvičením ve zpěvu. Ač z mnoha stran pochybováno o jakémsi výsledku, ano i útržků se nám dostalo od mnohých, kteří schůzím našim nepřáli, a ač málo bylo nás z počátku, přece vzrostl počet náš na 22 členů, samých to vážených, samostatných občanů. Po úsilovné práci, vy-trvalosti a píli panů členů zajisté obdivuhodné, b3-lo nám možno již v slavný den Narození Páně zpívati o velkých službách Božích čtyřhlasnou mši od Vašáka, pro počátek dosti těžkou, — která ale přece zdařile provedena byla. Odpoledne pak zpívali jsme „české nešpory” rozděleni ve dva sbory, při kterýchžto 28 dítek škohxích první hlas zpívalo. Úsudky byly skoro vesměs příznivé, zvláště co mše se týče, ano i od těch dostalo se pochvaly pp. zpěvákům, kteří dříve rozhodní přátelé a přívrženci lxudby figurované byli, ač mnohým až dosud ,mtizika" lépe se líbí. Proč — nevědí ovšem oni sami, snad že to notně hřmotí! | ||||
|