|
| ||||
| ||||
|
— 16
vynesla. Koupily se „Renuer-'sche Gesangswandtafelu”, z nichž se celý sbor počátkům zpěvu vyučuje, pak 30 kancionálů s notami od Lehnera a ,Graduale Romanum". Jak jsme se na svátlzy vánoční těšili, tak počala v lidu jeviti se nevrlost z toho, že „o tak velikých svátcích nebude v kostele žádné muziky” ! Zvláště liudebníci popichovali lid proti té novotě. Nedali jsme se však másti a vytrvali jsme. Pepertoir měli jsme následující: 0 půlnoční mši sv. „Missa in ponorem S. Ambrosii” od Witta, op. 29. vložky : ,duem vidistis pastores" ? s českým překladem z Mannglu a „Aj, v jesličkách dětátko” od Fúrstraop. 22. pouze s průvodem varhan; ua hod Boží vánoční gregorianskou mši z ,Ordinarium missae" „In Festis Solemnibus”, již provedlo 8 sopranů, 8 mužských hlasu a sbor 30 školní(-li dítek čítající ; vložky z Manualu, zpěv 1. a 6_ s českým překladem. Co se dotýče provedeni, byli jsme my spokojeni; ale lid — tomu se přece zastesklo po hrncích egyptských, po muzice. Nyní máme na programu „Missa Quarta i Quiuta” od Sknherského a „Missa pro Defnnctis” od Witta op. 9. 1 rícbav Vaněk, učitel. Z diecéze IMudějovicl--é Z Tábora. (Pokračování.) Za tak vzácný umělecký požitek jsme neunavené snaze p. Foerstra velice povděčni. Nabyli jsme přesvědčení, že sbor p. Foerstrův čítati se může k nejlepším toho druliu. — Škoda, že mi nebylo možná poslechnouti také Karlínský sbor p. Lehnerův předuósti Palestrinovu mši: ,Aeterua Christi munera" ; byl bych se zajisté dočkal podobného požitku. Od Dominikánů jsem se odebral k svat. Ducliu, kde se zpívati měla missa s. Caeciliae" od Witta (?). Přišel jsem ke ,credo". Sbor zpčválzů, na ten kostel silný, zpíval právě, co mu hrdlo stačilo, ,et incarnatus est" a var-hany mn v tom velkou silou pomáhaly. Čekám ua decrescendo, na p. pp., ale marn°; na-jednou zazni ještě křiklavější „Amen”, a já, jsa od Dominikánů pin zbožného naladění, cítím se pojednou rozladěna, ano roztrliána vmysli. Neuspokojen v duši čekám na ostatní části. Ale tytéž křiklavé hlasy dětské lze slyšeti se vší silou samorostlého hlasu, a opět s nimi o palmu vftězstvf v tom závodí var-hany. Divil jsem se jen jedné včti, kterak hlasy zpěváků tak dlouho vydrží zpívati vši silou až do konce ,Agnus" a chorální ,communio". Kam se podělo, kde zůstalo ono dynamické odstinováuí a hospodaření hla~, jež jedině dovede při skladbě jinak dobré mysl zbožně naladiti? Ano, tato přednáška mi zbožné naladění zrušila i nabyl jsem bezděky pře-svědčení, že kostelní zpěv, má-li skutečně dobrý a krásný býti, musí hlasy zpěváků nejprvé vzdělávati, vybrousiti a přednášku dle obsahu oduševriovati; jinak činí dojem leda dramatický, ne však lyrický na duši, lechtá ucho, povznáší snad i ducha, ale srdce zůstaneprázdno! Přirozené hlasy musí sobě o,lumříti a uměn,m k novému, líbeznému zněni se vzkřísiti. D,)dávám ke konci své zprávy též něco o přednášce chorálu, u Dominikánů s průvodem, v Karlíně a u sv. Durlra (jiného ne-znám) bez něho. Ač byl u Dominikánů od umělých hlasů citupině přechiášen, přece ne-mohu zamlčeti, že nečinil tak milý dojem na mne, jako Karlínský. Proč? Protože se mi zdál jeho rytlimus býti zdlouhavým, čímž i duch můj zemdlel; ještě více však mi vadil průvod, byt i vzorný. Chorál je živá, svěží recitace a žádá proto živějšího pohybu, v čemž lio průvod varhan nemůže následovati, ani vždy provázeti, nýbrž namnoze, zvláště v neumáclr jen zdržovati. Proto na mne nejpříjemuější dojem učinily ty chorální zpěvy, které při večerních koncertech od obou sborů byly bez průvodu přednešeny, zvláště sezluence „Stabat Mater” a český chorál. Připadají mi tu bezděky slova mistra Witta: ,Fúr diese Kunstgesinge (chorální) . . . ist j e d e harmonische Begleitung, mag sie anch vom ersten Kiinstler der Welt ausgefiihrt sein, das gr~sste Ungli ck, ja vielfach ihr Tod" u s. w. (Vorwort k ,Orgamim comitaus".) Odpoledne jsem spěchal na marianské litanie k Dominikánům. Nejlepší sbory pp. Foerstra a Lehnera zpívaly pětihlasné litanie od Witta op. XX. Jestli již text jejich je pin zbožné něžnosti, jsou nápěvy Wittovy k nim neméně líbezné. Ač těžko jest hudebnímu skladateli nestati se v nich jednotvarným, uměl si náš velmistr i zde rozmanitě pomáhati. (Dokončení.) QW- S ]nulebuí přílohou č,. II. Nálzladem vydavatelovým. — 7, knělrtiekárny Cyrillo-Method~,jskó v prazc. | ||||
|