|
| ||||
| ||||
|
Vychází vždy
5. každého měsíce. Předplatné, C E c I Li Em jež činí poštovní zásilkou Casopis nart^lelyleta 1 rokr.m.z1. na 1: pro katolickou hudbu posvátnou přijímá pouze na jo- v (;echách, ua -Zorav% a ve Slezsku. duu z těchto dvou dob adminístrace Majitel, vydavatel a redaktor: v Parlúiě, číslo 234. ~EY.DINAND rl. ~EHNER. Jen frankované listy přijímají se. Rukopisy redakci za-slané nevracejí se. Dopisy, tykající se redakce, bucYtež za- sílány franco Ferdinandu Lehnerovi v Karlfně, č. 234. Reklamace zasílány budtež do expedice v Praze, růžová ulice č. 5, II. s Číslo 3. V Praze, dne 13. března 1876. Ročník III. Obsah; První Ceciliansl:á slavnost v Praze. (Pokračování.) — Zákonodárství církevní o hře na varliany. I'řcdná.,ka 1?dm. Langera v katolické hcscdč v Praze z. tínora. — Pěstovfuií zpěvu církevního. Arcidiecése Pražská: Z Prahy. 1[udelmí odbor akademie l:řesfanshé. — Mis,a in honorem beatae Agnetis de Bohemia od F. Z. Skuherského.!.e semináře Pražského. — Litcraturn hudby posvátné. — Iludcbní příloha čís. 3. První Cecili.anská slavnost v Praze. (Pokračování.) Program pokročil ku skladbě ,Be1Iedictus es Domine" (Offertorium in Dom. t.,luin(luag.) 8 hl. od C. Etta. I, t t K a s p a r, r. 1188 narozený v bavorském L+'rlingu, náleží mezi nejslovutnější umělce hudební svého věku. Byl výtečným učitelem, obratným skladatelem, zároveň však důmyslným z p y t a t e l e m v oboru hudby starší a středověké a co takový byl neunavně činným až na konec plodného i požehnaného živobytí. IIorlivost jeho nikdy neochábla. Ze zejmena „Musica sacra” starých mistrů církevních v Bavořf ch slavila vzkříšení, kromě P r o s k e-li o a M e t t e n l e i t e r a největších zásluh má Kaspar Ett. Hned za prvního mládí objevoval ne-obyčejné nadání hudební, tak že se stal vokalistou v blízkém klášteře benediktinském, Andechs zvaném. Za tři leta naučil se zde kromě zpěvu, generalbassu a hře na varhany také v liternfm tolik, že byl schopen vstoupiti do škol gymnasialnícll. V mnichovském semináři kurfiřtském po-kračoval ve studiích a dva znamenití hudebníci byli zde jeho učitely Schlett a Gratz, jeden jej doučil hráti na varhany, druhý jej vycvičil v kontrapunktu. Tehdáž všeobecně panující dramatický sloh hudby kostelní nijak jej ne-uspokojoval. Bylt zajisté Ett povahy příliš ušlechtilá a srdce hluboce náboženského, aby nebyl poznal, že hudbou kostelní, jaká všeobecně se užívalo, z n e s v ě c u j f a pro-fanují se služby Boží. Nejsa spokojen s přítomností, zašel si do minulosti. I jal se pátrati v hudebním archivu seminářském a počal probírati se v zaprášených foliantech starých mistrů hudebních, na jichž díla nespravedlivě zapomínalo se. Brzy zde zdomácněl, oblíbiv si předevšfm Ockenheima a Lasso. Netušená krása, sila, vznešenost a posvátnost děl těchto jej okouzlila. Dokončiv studia na liceum, o d d a 1 s e výhradně hudbě, při čemž ovšem ne-stal se nevěrným klassické literatuře a za-milovanému studium ]inquistickému, tak že ještě u věku velmi pokročilém přiučil se sauskritu. Boku 1816 stal se varhaníkem v mnichovském kostele St. Michaelshof zvaném, kterýžto úřad až do smrti neopustil. Zde počala velká činnost jeho ve prospěch starých In i s t r ů a Mnichov udivený po dlouhé přestávce uslyšel opětně skutečnou hudbu kostelní. Jeho repertoire zahrnoval veškeré mistry 16., 17. a 18. věku, ve vlastních pak skladbách zbližovati se snažil duchu starých skladatelů. l osvojil si v době krátké jejicli sloh i ducha tak dokonale, že se stal jedním z nejlepších mistrů kontrapunktu. Od nich naučil se hravě zápoliti s větou čtverhlasnou, jakož i přirozenému, zpěvnému a snadnému vedení h 1 a s ů. Jsa jemného vkusu a citu hlubokého, znal pracem svým udíleti podivuhodné lahodnosti a ušlechtilosti. Nikdy se neodvážil a neodhodlal, aby 3 | ||||
|