|
| ||||
| ||||
|
q,FTO( Centrální
katolická knihovna ~ V pRAIf z II IIIIII8 y~~# Nno~ 3 11121 2I1 9I1 0I1 01I 02IIIIII4 1 v kl1t0110k 011 Po8NT ~tlio11 CTRuLSZÉ. 1896. Roftík XXIII, F. J. LEHNER. Císlo I. IIIIIIIIÍIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIÍIIIIHIIIIIIIIÍIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIII11111111IIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIHIIIIIIIIIIIIIIIIIfIiI1111111111111111111111111111111111iI11111111111i111111111111IINIIIIIII11111HIIIIHi1111111111111111111111111111111111111 Listy knęze benediktina z kláštera Emauského v Pr(,lze. Milý pane rediteli! modlitbách kazdý záhy ubírá se na od- pocinek, aby, az v to hodin zvonek Dnes za vdęk musíte vzíti s prostin- zavzní, cile chvátal k hodűm, jimiz ani kým dopisern jiného clena konventu ta nejskvęlejší hostina pozemská vy- Emausského; jestit pan pisatel listű rovnati se neműze! V pravdę hody to o zpęvu chorálním v tęchto dnech tak nebeské! Vidęl jsem v Rírr é.-pri rozlic- zahrnut prací, íe mu nelze pí i nejlepší ných slavnostech chrámy ozárené tisíci vűli pokracovati v úvahách zapocatých. svętel, ale nęco talc vkusného, rekl bych A o cem mám Vám psáti? Sotva as carovného, jako padáno v naší svatyni mozné Vám bylo súcastniti se vánocní v posvátnou noc narození Pánę, jsem slavnosti v milé naší svatyni — vzdyt tam nenalezl. męl jste na vlastním kűru pino práce — V tichosti sešli se jiz všichni rehol- a proto bych Vám rád nakreslil malý níci a s nimi i roztomilí hošíci školy obrázek, z nęhoz alespod pribliznę mohl oblátní ve svých rochetkách v choru, — byste si predstaviti, jak utęšené svátky celé to skvęlé okolí samo budí v kaz- vánocní u nás se slaví. Jiz po ctvrté dém náladu, v jakéz dojemné té slav- dopráno bylo mi vánoce slaviti v Emau- nosti má se súcastniti. O '/. í t. zavzní sích, ale vyznám uprímnę, ze kazdým po predchozích tichých modlitbách ve- rokem více se mi líbí a vzdy mocnęjší lebné: »Deus in adjutorium meurn in- ciní na srdce mé dojem. tende«, a jiz zahájen proud modliteb a jiz to martyrologium o štędrém dnu zpęvű, kterýz teprv o druhé hodinę jak velebným a dojemným zpűsobem se po pűlnoci koncí; pűlctvrté hodiny pęje. Celý konvent tu shromázdęn, a trvá slavnost ta, a prece ty zástupy vęru nesnadno ubrániti se slzám, kdyz zbozných vęrících, kteríz s tak vzornou lector zvucným hlasem ohlašuje: »Nativi- zbozností a pozorností sledují modlitby tatis Domini nostri jenu Christi«, pi-i a zpęvy naše, az do konce v chrámu cemz všichni pokornę na tváre své pa- trvají. Nikdy ještę ani ta nejmenší ne- dají, uctívajíce na vigilii hodu Bozího udála se výtrznost pri nocní této slav- v nejhlubší pokore vznešené tajemství nosti. A co poutá tento lid? Zajisté ze preposvátné noci betlémské. Tak zvaný není to pouze ten líbezný, jasnę ozá- »Štędrý vecer«, jak obycejnę pri bohatę rený obraz Narození Páuę anebo to rozmanitýmí pokrmy zásobených stolech z plynových svętel sestavené: »Gloria se slaví, zde v Emausích neznáme a také in excelsis Deo« a nad tím se vznášející po nęm netouzíme; prostinká postní hvęzda ;se svou zárí. Není pochybnosti, vecere a pak po spolecných vecerních ze i ty podle predpisű sv. církve presnę | ||||
|