|
| ||||
| ||||
|
— 2 —
konané a právę proto tak velebné ob- níkű. Snad jindy neucinil by tento zpęv rady a neménę i ten zpęv zbozný vęrící tak mocný na srdce posluchace dojem. lid poutá a ku povznesení i zušlechtęní Ale o pűlnoci, v dobę preposvátné, v níz jeho vydatnę prispívá. Vzpomínám tu slaví se památka narození Pánę, jest ti vzdy ua výrok_ jednoho znalce, kterýz pri zpęvu tom, jako bys ne hlasy pro- tomu rozumí: »V Emau,;ích cím déle to stinkých chlapcű, nýbrz lilasy poslű ne- trvá, tím krásnęjším a poutavęjším se to beských slyšel, kteríz drulidy na luzícli stává.« A prece máme jenom ten pro- betlémských slávu Boliu na výsostech stinký a tak casto velmi zneuznávaný prozpęvovali a na zemi lidem dobré chorál. O jak krásný, ano jak velebný vűle pokoj zvęstovali. jest tento zpęv, kdyz jen svędomitę a Blízí se pozdvihování. Posvátné ticho pilnę se pęstuje, a peclivę — jalo v jed- panuje v prepinęné svatyni. Zdá se, nom z dopisű predešlých bylo nazna- jakoby kazdý tajil decli, ocekávaje s po- ceno — se provádí! Nez, kdy byl bych svátnou touliou okamzik, k~_ly zrodí se s tím popisem hotov, kdybych takové Spasitel a tia slova konselcracní sestoupí odbocky si dovoloval? s nebe na oltár! "Znamení zvonku zvę- A proto jen k vęci! Hle, tu jiz ubí- stuje, ze Syn Bozí dlí jiz mezi svými. rají se ctyri kantori odęní v pluviálech V tom však také ozývá se s kűru hlas ku pultu, jenz uprostred choru stojí, a varhan, jenz srdce proniká a netušenou nadšenę zapocínají Invitatorium: »Chri- slastí a blazeností ho napltiuje. Zdá se stus natus est nobis, venite adoremus«, ti, jako bys zvuky z nadpozemskýcli coz celý sbor ihned radostnę opakuje. slyšel krajű, a mezi tím, co klesáš na Nemohu ovšem dopodrobna probírati kolena, abys Synu Bozímu na oltári jiz jednotlivé cástky matutina; jen tolik prítomnému povinnou, nejhlubší vzdal pripomínám, ze letos zvlášf slavnostným cest, slza nevýslovné radosti rosí oko zpűsobem vše se konalo; jak antifony, tvé pri vzpomínce na milostné spinęní tak i všecky zalmy a v tretím nocturnu slov Milácka Pánę : »Et verbum caro cantica, jez dríve se jen recitovaly, pęl factum est et habitavit in nobis.« To as celý chor strídavę. Lekce pak s tím hlásají nám ty úchvatné, nejjemnęjšími líbezným vánocním tonem a responsoria rejsti-íky provedené variace varhan mezi prolixa prekrásnę pęna od chlapcű školy pozdvihováním. Nez i všecky ostatní oblátní, posvátnou náladu ještę zvyšo- mezihry nejen pri této pűlnocní mši sv., valy. Kdyz pak pontifex k závęrlcu ale i v celé dobę vánocní jalo nęzné matutina po »"Te Deum« zapęl po staro- jsou, jalo líbeznę na srdce pűsobí a jak bylém, dojemném zpűsobu evangelium mocnę duši povznášejí a prizpűsobují, o rodokmenu Jezíše Krista, následovala aby další cástky bohosluzby s vroucnęjší slavná »pűlnocní«. Byl jsem pri ní jáli- ještę zbozností sledovati a z nich téz nem a mohl jsem tedy lépe, nezli bycli hojnęjšího uzitku cerpati mohla. (5, umí to byl mohl uciniti ve stallum, naslou- ten dovedný varhaník náš krásnými chati tęm prostinkým sice a prece opęt melodiemi zdánlivou jednotvárnost pri tak velebným zpęvűm, jimiz nejdrazší zpęvu chorálním zmirńovati. Jakýz pak obęt byla provázena. div, ze srdce plesá radostí a ze snadno Bylo _mi jednou receno: »A co to vzije se clovęk do posvátných myšlének, máte s tím chorálem? kdyz to clovęk kteréz líbeznými variacemi mimovoltię jednou slyší, má toho dost; slýchati probuzeny bývají ! castęji ty jednotvárné a suché melodie Dovolil jsem si tuto poznámku, ponę- musí konecnę omrzeti.« Odvętil jsem tia vadz by on sám v dopisech svých nikdy to: »Nejsem sice odborníkem, a ve ji neucinil; snad i horšiti se bude proto sboru, v nęmz dopráno mi spol upéti, na mne, ale littera scripta manet, — slabým jsem zacátecníkem; ale vyznati škrtati to jiz nikterak nebudu. musím, ze cím castęji nękterou tu cástku, Nez musím dopis svűj skonciti. Snad a kdyby to byla ta nejkratší antifona, lio uverejníte,*) ac nerad zabral bych Vám pęti slyším, tím více se mi líbí, a tęší mnoho pro jiné dűlezitęjší zprávy po- mne, ze i premnozí jiní a mezi nimi trebného místa ve vzácném listu Vašem. i výtecní znalci podobnę soudí.« A proto jen krátce ještę pripomínáni, Kdyz byl celebrant intonoval: »Glo- ze pri nejdrazší obęti mše sv. radost ria in excelsis Deo«, pokracovala ta posvátná dostoupila vrcholu. Coz divu, mladistvá naše druzina ze školy oblátní a strídala se s mohutnýtu chorem rehol- .) A to s velikou radosti. Redaktor. | ||||
|