|
| ||||
| ||||
|
ze pi-i Laudes, kteréz po mši sv. ještę S upi-ímným práním, aby novorozený
následují, zjednala si nadšeného prű- Spasitel šlechetným snahám Vašim hoj- chodu ného udęlil v tom roce pozehnání,*) Kazdému, kdo o pűlnocní v Emausích znamenám se v Kristu oddaný ještę nebyl, co nejvreleji odporucuji, aby se slavnosti té alespoń jeJnou súcast- P. J. h: v. 7.., nil. Nebude toho litovati. U. S. B. Maje jiz o 4. hodinę zapocíti první mši sv., probdęl jsem zbývající ještę Jménem jednot Cyrillských za novorocní dvę hodiny a strávil je v blazených pozdrav a práni k pozehnané cinnosti Cyrillské vroucné díky vzdavaje, preji navzájem Vaší Dű- vzpomínkách na to, co jsem vidęl a sly- stojnosti, dp. P. Albánovi, jakoz i veškerému kon- šel, — nejlepší to dle mého náhledu ventu i s obęma cleny, kterí v Emausském svato- meditace pro Bozí lind vánocní. "L chrámu stanu poslední vánoce strávivše, nyní širým oceanem ještę po delší dobu do tiché celly, kte- se plaví do Brasilie, aby tam vęiicím v duchu emausském ukazovali cestu do vlasti nebeské, z toho rouz obývám, zaznívaly radostné zvuky srdce preji hojného pozehnání ku všelikým pracím prekrásné naší a tak oblíbené písnę: a námahám nového roku právę zapocatého. »Narodil se Kristus Pán, veselme se!« .. . l,edaktor. -~ FRANTIŠEK CHLUM. Který z Cyrillistű by se neroztruchlil si neprál oddechu, nechtęl se dáti p~e- nad úmrtím tohoto muze, jenz naší svaté svędciti, ze mu nęco schází, o chorobę vęci vęnoval nejen celé srdce ale i všecky nechtęl niceho vędęti a pracoval dále. síly ducha i tęla, všecko své nadání, Ubozák nemohl si pomysliti, ze jiz není ano celý zivot svűj ? s to, aby dostiucinil tęm povinnostem, Kdyz se pred nękolika lety roz- ve kterých se az dosud. tak energicky nesla zvęst, ze se Chlum tęzce roz- byl pohyboval. Avšak na dlouho to jiz nemohl, ze jeho duch byl pod tíhou nad- nebylo. Byl mu poprán odpocinek, a sice, lidského namáhání zlomen, úcinkovala jak kazdý zajisté s uspokojením slyšel, ta zpráva velmi bolestnę na kazdého, s nezkráceným sluzným, dokud by se ] ztratiti nękoho nenahraditelného. Chlum volal si horlivého sluzebníka k Sobę. se sice casem zase zotavil, jakási nadęje aby on, nemolia slouziti jiz zde, oslavoval prokmitla pi-ece naší duší, ale bylo to Ho na vęky tam mezi svatými sbory, zotavení jen napohledné. Kdo poznal a aby zásluhy jeho lépe odmęnil Chluma dríve, v letech nejkrásnęjšího František Chlum vyrostl s reformou rozkvętu Cyrillského, kdy i on v piné zpęvu chrámového u nás. Jméno jeho muzné síle pűsobil, kdo ví, jaký to byl zaznívalo v jejích pocátcích a ozývalo muz ohnivý a pruzný, piný ideálű a se chvalnę ve všech jejích fásích. Za neumoritelné obętavosti a nadšení, a doby nejkrásnęjšího rozkvętu jejího byla vidęl ho nyní v jeho stavu chorobném, i cinnost Chlumova na výši. Ne sta, ale nemohl se ubrániti nejhlubšítnu pohnutí.. tisícové se zajisté s vnitrní rozkoší na Ušlechtilý ten duch zlomen, energie a ty doby rozpomínají. Nejvętší cást Cý- cilost ta tam, oko vyhaslé — jenom rillských produkcí verejných rídil on se zevnęjší podoba a zvuk hlasű pripomínal svou školou. A s jakým zápalem! To bývalého Chluma! Prezalostné bylo to tęzko vypsati! Hrozná namáhání pri podívání! Jediné, co utęšovalo mysl, zkouškách a produkcích nebyla mu nicím. bylo vędomí, ze muz tento ztratil zdraví Kazdý kus musil co nejsvędomitęji býti v neúnavné práci svého povolání, ze je prodęlán do nejvętších podrobností. Tato obętoval Bohu, jemuz v piném presvędcení veliká svędomitost bývala jedinou zá- a zivé víre slou2i1. To ozárovalo tuto vadou, pro kterou se repertoir Chlumovy skleslou bytost a cinilo ji tolik úcty- cinnosti pohyboval jen v uzším rámct. hodnou. Kdyz však Chlum produkoval,' stálo to Lec ta bývalá svędomitost jeho, treba vęru za poslech i za pohled. Všeobecnę ve zbytcích a troskách, jevila se i nyní, a bourlivé byly jeho úspęchy. Po`zpęviz v tomto politování hodném stavu. Chlum rozléhal se casto sálem nekonecný jásó,t | ||||
|