|
| ||||
| ||||
|
18
uměním svým vstoupil do služby h u d b y světské. Dovoleno-li porovnávati umělce žijícího s umělcem zesnulým, porovnal bych hudebníka Etta s malířem našim řI e 11 i-c h e m, který štětcem svým výhradně slouží Církvi. Kaspar Ett uměni neobyčejné za-světil Bohu a Církvi. Veškeré skladby jeho provanuty jsou duchem církevním, ač mnohdy nástrojům hudebním přílišné ústupky dopouští, což mu ostatně milerádi od-pouštíme. Větších skladeb jeho čítá se přes sto. Zvolil jsem sl Moji zpěváčkové obojího pohlaví smáli se té po-známce a posluchačstvo též. Sbor nečetný rozstoupil se na dva čtverhlasné sbory, které zpívaly brzy střídavě, brzy společně. Sbor nastupující začínal pokaždé rázně a jasně, kdežto sborem odstupujícím dozníval poslední akkord. Když pak oba sbory, vlastně sborečky, srazily se ve f a ff, znělo to skutečně bohatě a slavně, jak v osmihlasné skladbě bývá. My sami při studování nepatrné a jednoduché skladbičce žádné váhy nepřičítajíce divili jsme se iíspěchu, s jakým od posluchačstva uvítána byla. V řadě vícehlasných skladeb na pro-gramu končíme se skladbami mistrů věků minulých. Prvé než počneme přednášeti skladby mistrů žijících, prosím o malou přestávku, abychom si pooddechli a novou silou se uzbrojili k dalšímu přednášení. Dlouhé napnuti neprospívá, unavujíc posluchačstvo i zpěváky. (Souhlas.) (Následovala přestávka as čtvrt hodiny trvající.) Když opětně všichni na dřívější místa svá se dostavili, pokračoval vypravovatel takto: ,1lezi nyní žijícími skladateli církevními vyniká Dr. Fr. Witt, generální starosta všeobecné jednoty cecilianské v Německu, která hlavně jeho přičiněním rozvětvila se po veškerých diecésích německých, čítajíc nyní několik tisíc členů. BylaC sice půda ku reformě kleslé hudby kostelní zejmena v Bavořích davno připravována a dlouhou řadou let ozývali se již z .ilezna a jiných měst posvátní zvukové staré hudby církevní ; že nyní v době poměrr~ě krátké směr tento se rozšířil a ujmul po celém Německu katolickém, jest namnoze zásluhou Wittovou. František Nav. Witt narodil se r. "1834 ve Walderbachu bavorském. Štěstím bylo, že na studia poslán jest hoch clo Rezna, byv přijat za zpěváka hlavního biskupského chrámu, kde již tehdáž za výtečného řízeni velmi zasloužilého kapelníka Jana Schremse vzorně provozovaly se skladbystarších skladatelů církevních. U věčné pa-máta:, zůstane řezenská trojice umělců, zasvětivších celé živobytí staré hudbě církevní. Dr. Proske, Mettenleiter a Schrems vždy s úctou budou jmenováni prvními reformátory kleslé hudby kostelní. Witt takto již v letech pacholeckých poznal ducha starých mistrů a při neobyčejném nadáni hudebním a pod tak osvědčenými vůdci nelze diviti se, že vždy hloub vnikal bohatý jeho duch do veškerých tajností skutečné hudby církevní. P~oku 1856 na kněžství posvěcen pracoval po několik let v duchovní správě, načež povolán jest za učitele chorálu do řezenského semináře klerikálního. Povolání to bylo velmi prospěšné, že mohl oddati se hlubšímu ještě studium starých mistrů, v čemž ovšem vydatuě jej podporovala přebohatá knihovna Proskeova. Zároveú vyučoval kontrapunktu a uveřejnil ponejprv několik skladeb slohu vážného, z nichž zaznívá velká zbožnost náboženská a duch vznešený sdružuje se s neobyčejnou zručností technickou. Poku 1865 přijal předsednictví marianské kongregace a po dvou letech působil co inspektor studentského semináře u sv. Emmerama a zárovei co řiditel kůru jmenovaného kostela farního. Pak stal se roku 1869 beneficiátem v Stadtamhof-u, v městě, které spojuje most kamenný s I sinem samým. A před třemi roky, když jsme s nim byli v Kolíně n. EL při slavnosti Cecilianské, došla ho zpráva, že jest ustanoven farářem v Schatzhofen-u blíže Laudshutu. Malá osada ně]~olik set duší čítající a velmi slušná existence po-skytují dosti vliodné pf'•fležitosti k dalšímu pixsobenf blahodárnému. A Witt věru použil vždy každé vy-bývající minuty ve prospěch věci svaté. „Musica sacra” věčně na něho vzpomínati bude s vděčností. Jí zasvětil veškeré duševní i tělesná sily. Bohužel! že tělu nelze s duchem držeti stejný krok. Neobyčejně živá a energická povaha jeho nedopouští oddechu a odpočinutí. Ovšem nezůstala íisilovná práce bez požehnaného výsledku. Jeho přičiněním do života uvedená vseobecná Jeduota Cecilianská v Německu, jejížto starostou jest od počátku, v piném nalcr„í se rozkvětu. Počet skladeb, v nichž obráží se veškerá jelio povaha, jest velmi značný a za-hrnuje veškeré druhy hudby ]itur.-ické: mše, nešpory, litanie, hymny Ambrosianské, motetta a j. Ducli skladeb Wittových bez- | ||||
|