|
| ||||
| ||||
|
Centrální
katolická knihovna 3 1121IIII11IIII 00 258052 knto li ckoli posvatnou CYRXX LSx É. ;Majitel, vydavatel 1896, Rocllík XXIII, F. J. LEHNER. Císlo Z. ~l I I I I I Í I III I I I I II II I I I I II I I I Í IIÍI I I I I ÍI I I I I I I I I I I I II Í I Il I I I I I I I I I III I I I I I IIIII I I I I IIIII I I I IIII II I I I IIIII I I I I 11111111 l 11111111 I I Í I IÍilll il I I I IIIIIOiII Í I IIIIIIIÍ Í I I Í I I ÍI III 1 1 1 1 1 1 Í111Í I II I_I Í I1111.11I I Í I I II III II II I I I Illillllll I I IIIIIIIIIIIÍiII I I I I I II 111111 I III I IIIIIIIIIII_Iillli~ hter~ cl> píO(Ipi""il církevilícll db-tti 111,~ ic(Iitel kilru v rűz»srcll (loUacl> roku církevního:' Podává l'. Emilian Paukner, kriiovník. Jest vęru s podivením, jak nedű- sledný a picdpojatý bývá úsudek mno- hých lidí i odborníkű, jakmile rec zabocí na pole církevní, zvláštę na pole po- svátného zpęvu a hudby církevní. Kdyby nękde pi-i pohi-bu nebo pi•i jiné smutné pi-ílezitosti spustili pocho i svatební nebo nęjakou mazurku, co by tu bylo ki•iku, jaké zdęšení! Právem zajisté. Ale pro dűm Bozí jakoby u mnohých naprosto zmizet všechen vkus a porozumęní; tu má býti vše poi•áde stejné, jen zádné novoty. »Mohly-li se az do nedávna skoro všude a mohou-li se az dosud v nękterých kostelích dávati na Velký pátek koncerty za hluku trub a vírení bubnű, proc by to právę letos a u nás nemohlo býti? To mají porád nęco. Jiz v adventę bylo to tak smutné, męl jsem vęru strach, ze i varhany jiz nękam od- nesli; o vánocích zádné dudácké písnę, a co se všem nejvíce líbilo, to veselé »Transeamus usque Bethlehem« — clo- vęku az to v podpatkách hrálo -- jakoby do vo 1y hodil. A jak to asi ted v postę bude v tom našem kostele vyhlízeti, snadno si domyslíš.« Milý i•editeli kűru a Cyrillisto! Kolikráte bylo ti jiz asi takovéto a podobné náhledy poslouchati bud pi-ímo nebo po stranę? Co myslíš, abychom radęji nechali vše pri starém? Vzdyt pro jeden nebo dva klarinety, a ticba to bylo ua Velký pátelc, kostel ještę nespadne ! »Vox populi — vox llei!,, Kdo by »recnickým< otázkám tuto právę vysloveným chtęl jen na okamzik pi-isvędciti, pro toho ovšem tyto i-ádky, diktované z naprosté poslušnosti a úcty ke všem picdpisűm církevním, jakoz i touzebné snahy vűli a rozkazűm svaté Matky Církve jak jen mozno prűchodu zjednávati, psány nejsou. At nikdo ulue nepodezrívá ze samochvály! Kde platí slova Kristova: »Kdo vámi pohrdá — Mnou pohrdá« (Luk., 10 , 16.), nebo: »Jestlize kdo Církve neuposlechne, budiz tobę jako pohan a publikán« (Mat., 18., 17.), műze nejvýš mluviti se o povin- nosti, svaté, neopominutelné povinnosti, nebo — kdo máš uši k slyšení, slyš! — o neposlušnosti, tvrdošíjnosti,»pohrdání«. Kým? -- nechci ani odpovędęti ... Co to zas píšu? Hotové kázání! Ale tak to je, — kdo chce psáti dnes o predpisech nebo zákonech církevních, aby predeslal pokazdé celý traktát nebo nęjakou uce- nou disputaci o tom, ze mimo »Zákon ník obcanský« existuje ještę dosaváde také zákonník církevní, kterého musíme »také« poslouchati; a kdyby to popírali a vyvraceli všichni filosofové a právníci všech universit a bratrí a sestry všech zednái@slcýcll peleší. A zvláštę v oboru chrámového zpęvu a hudby vládla po | ||||
|