|
| ||||
| ||||
|
— 14 —
»vynálezu, prese všechny tragické tíciuky na mne ubozáka je pravá masopustní -- maškara ... Nuze, spadni rouško s ta- jemného vynálezu .. . Ale ne, ještę ne! YTusím dríve ještę aspoń povędęti, z jakého oboru je műj vynález. Rozumí se samo sebou, ze z oboru církevní hudby; vzdyt to píšu já a do»Cyrilla«! Ale z kterélio gemu? Pockej, milý ctenári! Slyšel-lis jiz nęco o skladbách zvauýcli »hiemales«, t. j. »pro zimu«, na pr. »Wintermesseu«? Nic divného: nosíme-li zimní kalhoty, backory a cepice, proc nemohli bychom míti také zimní mše, graduale a offer- toria? »Je to mnohdy v tom kostele k ukou- sání — i v létę, coz teprve v zimę ? Velká trvá hodinu, kázaní nejménę pűl liodiny: kdo to muze vydrzeti? Nęjaké to delší solo nebo arii (zpívá ta slecna od divadla tak krásné! a coz ty housle ? ten klarinet?) to bych mohl poslouchati jenom je celou Ifodinu; — ale to »Credo«, to dlouhatánslcé »Credo«, ne to je k ne- precleání ! Ještę to »I?,t incarnatus«, tu si vzdycky vzpomenu, jalo jsme s mojí starou zpívávali: »Loucení, loucení...«, to je talc tklivé a dojemné; anebo ještę talcé to: »Et vitam venturi selculi-kuli- kuli, amen-amen-amen,, tu zdá se clo- vęku, jakoby vidęl nęjakou bitvu u Kéni- grécu nebo u Lajpciku, — tak se to maze a ic2c a honí, bubnuje, hlucí a troubí — to je prece muzika! Ale to ostatní — radęji vynechat! Dríve to talc dęlá- vali, napsalo se po nękolika talctecli »vi-« a ]ce konci »de«, a bylo to; ještę jsme to az dolű pod kűr slýchávali, jak pan ucitel, kdyz męlo pí•ijíti to »vi-«, udeí•il taktovkou nebo smyccem na pult, aby se nikdo nespletl Ale od té doby, co je tady ten nový pan ucitel a ten nový velebný pán, všecko jinác : intrády zmizely i s bubny, o pűlnocní zádný slavícek ani lcí-epelka, o pašijích kohout ani jednou nezakokrliá, a nejhorší je to ,?Credo«. A to všechno mají z tolio »Cy- rilla«, tęší se na nęj celý męsíc, a kdyz pí-ijde, nosí jej s sebou, kudy cliodí, ne- vidí, neslyší a div se najedí. Kdo by to byl jakziv klel! ])ostávají ty noviny jednou za męsíc, je toho 3 nebo ,{ listy — a oni jsou z toho celí popleteni. Uz z tolio je vidęt, ze to neműze být nic dobrého. »Prazský Denní]<:« vychází jiz tak dloulio a kazdý den, v nedęli rnívá docela zvláštní kázaníclco, a ještę ni- komu hlavy nepopletl, jako ten »Cy- rill«; beztoho mají ta dlouhá »kréda« jenom z nęho: co by to bylo jinélfo, ty noty, které jim k tomu pridávají?!!« Nemohu déle poslouchati talc srdce- lomných náí-kű: nuze, teeT jiz do opravdy, spadni rouško, která tajemný műj slcr\`- váš vynález! Utiš vzdecliy, usuš slz),, které nad starým se prolívají šlendri- ánem, který byl s to, aby nejvznešenęjší modlitbu kí•estanskou, svaté Credo, ob- sahující nejhlubší tajernst~ í bozská i lid- ská, v t a k o v é t o hadry odęl rozpustilé musy-dryácnice: .Allegro moderato. So t-= F ranc. r Alto. E t Tenore. r i — r#_ Baso. , t ˘ s ~i-+I ~ —% .lfotto, autorem samým pripsané: vix credis — mox fnis•, po cesku: »Ani se Credo breve, nenadęjcs — a jiz je koncert. E L in u-num llominum Je-sum Chri - stum, Fi - li-um De - i ex Pa tre na-tum an - te o-mni-a sae - cu-la, Űe-ni tum non fa•ctum. consubstanti . a - lem Pa - tri, Patrem omni-potentem, fa-ctorem coeli et terrae vi - si • bi - li-um o - mnium | ||||
|