|
| ||||
| ||||
|
— 111 —
toho veškerým ítčastníki'nn z vlastní zkušenosti jest znám. Po těch slovccb přednášelo se malé Motetto "veritas mca" (Oflerterium in Missa l'onfessoris Poutificis) 4 hl., dechem a pojmutím, jalo jsem skladatele samého říditi vídal. Přicházíme ku skladbě, která vypučela a vykvetla z rodné půdy. Národ náš mívá štěstí, že se mu vždy rodívají synové, jakých právě doba vyžaduje. Současně, když v cizině šířiti se počal směr vážné hudby kostelní, bylo slyšeti kouzelné zvuky nebeského zpěvu z žírných krajů Moravy sesterské, Brzy z klášterního chrámu starobrněnslcélio, brzy z památného Velebradu, brzy z vele-chrámu Olomouckého. Ctěnému shromáždčuí není potřebí podotýkati, že původcem a ředitelem velebných zpěvů byl umělec, hudební, jehož nerad dnes tuto pohřešuji — Pavel Křížkovský. Jak čtenářům „Cecilie” dostatečně zná-no, jest Křížkovský prvním buditelem a pčstovatelem původní hudby církevní na Moravě. Aby po Moravě opět rozléhali se ve cltrámfch cnduf zvukové hudby služeb Božích důstojné, jest jedinou a výhradní snahou Křížkovského. Ji podřídil veškeré jiné práce své v posledním desítiletí. lllas pévice národního un-lknul — ivniknul docela. K velikému podivení hudebního světa slovanského přestal zpívati živý ;enius hudby slovanské. Co se přihodilo ? Bohatý ducli ponořil se do hloubky — až na tluo hudby církevnf. Jemuocitný umělec s takovou ]lískou vinul k prsoum ztracenou a zase navrácenou dceru nebes, že pozapo-nněl na pozemské její družky. Píseir národní ustoupila hudbě posvátné. Jedni pravili: ,Bohužel!" a my voláme : „Bohu díky!” Oč přiAa hudba národni, tolio nabyla hudba církevnf. Oč přišli zpěváčtí spolkové, toho nabyli kostelní sborové. '1'a teta nepřišla na zimu. Jako mravenec pracoval s pílí neunavenou. To zdánlivě tiché a klidné desítiletí slovanskému světu na škodu nebude. Studoval hudbu církevní s takovou důkladností, že se ani probrati nemohl. A hhiboké bádáni nezůstalo bez výsledku. V bytu Pavla Křížkovského nalezá se truhlice dobře ubedněná a bedlivě střežená, a v ní jest množství rozmanitých skladeb. Jest však při všeobecně známé skromnosti majitele jejího velmi nesnadným podnikuutfm, unésti některou z krásek za-vřených. A poněvadž mívám někdy srdnatosti, odvážil jsem se v prázdninách na družnou Moravu. Byl to sváteční týden hudební, který jsem u milého přítele v zátíší strávil. Svědomitě se přiznávám, že oběma milá „lIusica sacra” byla výhradnfm předmětem blažených a nezapomenutelných dnů. A poněvadž přátelské lásco nikdo neodolá, vyvábil jsem z té uzavřené truhlice skladbu, kteroa nyní přednésti hodláme. Křížkovského hudba rázu slovanského se velebí. Posudte, zdali také jeho _ hudba 1(ostehlí nevyznačuje se podobným rázem. Skladba ta není určena pro sbory silné a v přednášení zběhlá. účelem jejím jest, aby přístupnou byla i nejmenším Virům vesnickým. Těch těžkých skladeb jest hojnost a výběr dosti značný, za to však skladeb lehkých, přede však ušlechtilých, citelný nedostatek. Křížkovský tuto s velikým ovšem sebezapřením dokázal, co možno s nepatrnými prostředky a pomůckami hudebními dokázati. Křížkovský, jak známo, jest nyní k apclnfkem arcibiskupského chrámu O l o m o u c k é li o, kam od samé kapitoly metropolitní povolán byl. První chrám areidiecése jest nyní v tom oliledu skutečně světlem i vzorem všem ostatním. Ozvěna posvátných zvuků rozléhá se a zaznívá až clo posledního chrátnečku velkého okršlku arcibisktipského. A což ještě důležitějším mně býti se vidí pro celou budoucnost re-formované hudby církevní, Křížkovský k vy-bídnutí představenstva k 1 e r i kál n í li o s e-m i n á ř e v Olomouci vyučuje každého dne alumnyarcibiskupského semináře chorálu, rozděliv si je za tou příčinou na čtvero odděleni, takže každý z nich, dříve než bude co novosvécenec poslán do správy duchovní, tou měrou ltudebnč se vzděl-í, že dovede napotom po osadách sám vyučovati, čemu v semináři se přiučil./, učeuíků stanou se apoštolé opravené hudby kostelní. Důstojné pak představenstvo seniináře Olomouckého, které snahy Křížkovského tak výdatuč podpor,ije, za-sluhuje věru chvalného uznání. Jaký pak duch panttjewu bohoslovců Olomouckých, nejlépe se jeví z t e 1 e- r a mu, který nlne právě došel. Znít takto : Nesnadný sice poLátelz; však s Bohem ku předu! Cíle (lojdeme. I011OSlovci OIO)noučtí. (Všeobecná pochvala a radostný soublas.) Nyní pak posleclniěte a posudte sami zajímavou skladbu Křížkovského harmonisovanou na základě melodie chorálního „Te Deum”. Ilned na to předr!ášela se celá skladba. Vyznávám se, že jsem se snažil říditi ji s intencí skladatele samého až do podrobností s veškerými zname ními i s patřičnými přestávkami a oddechy, jak je sám zachovával, když při pianě ponejprv skladbu ta v Olomouci mně ukazoval a předzpěvoval. Obecenstvo bouřlivým potleskem patrně ukázalo, že se mu duch skladby Křížkovského líbf. Proč nebyl přítomen, aby nám byl oznámil, zdali jsme jej pochopili, ř'ili nic? | ||||
|