|
| ||||
| ||||
|
Centrální
katolická knihovna 3 11~2121~111111 9000 258090 ka:tU11ek Dli poSvátllo11 1896. Rocník XXIII. F. J. LEHNER. Císlo 3. cG I111111111111I11111fIIIIIItI111111111111111111111111111111111111111111IIIIIIIIIII111111IIIIIIIIifili —liffI 1111111111111i111111111111_I111111IIIIIIII11111111111111111111111111111111IIIIIII111111II111111IIMI11IIIIIIII1111111111111III11111111111111il LI Listu kneze benediktina z klft~tera Enlanskęho v Praze o zpęvu choralnínl, It'Iilý pane i•editeli! a tentýz objem tonový, a pi•ece jest u jedné z nich II. ton a u druhé I. ton. Prominete zajisté, ze tak dloulio ne- Proc? Mám-li uprímnę se priznati, já to chal jsem Vás na slíbený list cekati; sám nevím. Obę tyto antifony mohly by vzdyt dobne víte, ze nejsem pánem býti v I. i v 11. tonu; snad pouhá libo svého casu; a proto strpení, paklize i bu- vűle tu rozhodla. My v Emausích zpí- doucnę nękdy se trochu opozdím. váme lIagnificat k obęma tęmto antifo- Zdali pal: dovedete jiz s jistotou nám v I. tonu. udati, v jaké toninę ta neb ona cástka Jiný príklad: Ve mši »De sancta chorálu, kterouz byste namátkou v knize cruce« jest Introit: >Nos autem gloriari« chorální nalezl, jest sestavena? Neníliz ve 1V. tonu; Communio : »Per signum pravda, ze pri tom nejsou zádné obtíze? crucis«, kteréz má týz objem tonový, Dostacíf tu popatriti, jakým tonem ta v IIl. tonu (alespoá ve starším vydání, cástka koncí a pak se zkoumá, o mnoho-li kteréz po ruce mám). Proc to? Obę ty tonű melodie vystupuje nad tento závc- cástky mohly by jak v III. tak ve IV. recní cili základní tou a o mnolio-li pod tonu státi. nęj sestupuje. K tomu, co pi-edešle jsem Jsou totiz melodie, kteréz mají velmi Vám sdęlil, si ještę zapamatujte, ze to- nepatrný objem tonový, — nevystupujít nina autentická velmi casto o oktávu oktávu nad ton základní a také nese- základní ton pi•evyšuje, ze ale casto stupují o quartu pod nęj ; a tu velmi o jeden ton pod ton základní sestupuje ; zhusta pouhá tradice rozhoduje, zdali a dále, ze plagální tonina rovnęz o je- takovéto melodie pridęliti se mají auten- den ton p~es quintu mii2e vystoupiti. tické cili plagální formę tonu. Casto téz, Jsou ovšem prípady, kde i pri všech jako v uvedeném prípadu, rozhoduje tęchto uvedených známkách vzniknou pouhá libovűle. nesnáze, ]:de pal< nevíte, pro kterou to- Nękdy ovšem objevují se i jiné ninu, zdaz autentickou neb plagální, męl známky, na pi•. ze tak zvaná dominanta byste se rozhodnouti. Porovnejte na pr. nápadnę vystupuje, a podobné. Takovéto ve Vesperale rom. antifonu od Magni- však známky jen dobrý znalec chorálu ficat v I. Vesp. v Commune ConŁ Pont.: vypátrá. Zacátecník se v nich sotva »Sacerdos et pontifex« s antifonou II. vyzná. Onen lntroit: »Nos autem glori- Vesp.: »Amavit eum Dominus«. Obę ari« bývá pro prevládající nízkou polohu tyto antifony mají tentýz závęrecný ton právem co IV. ton naznacován; i onu | ||||
|