|
| ||||
| ||||
|
— 18 —
cástku Communio spíše IV. tonu bych tedy nękterá melodie b e z v ý m i n e c n ę pridęlil. Ostatnę celá ta vęc nemá pro h pomíjí a jestlize v ní místo h vzdy b Vás zvláštní nęjaké ceny, ponęvadz pri prichází, tu lze podobnę jako se to pri pochybných melodiích rozhodují knihy moderním písmu not stává, ono b pri- chorální svým udáním. pojiti hned ku klíci na pocátku; nez to Jsou však také melodie, kteréz ob- nezdálo se theoretikűm stí cdovękým jem tonin obou forem, autentické i pla- býti primęreným. Transponovali tudíz r;ální, vykazují. Tyto naznacují se ve melodie ty na jiný stupeń touový, a to knihách chorálních dvojím znaménkem uciniti mohli tím spíše, ponęvadz noty I.—lI. (na pr, sequence velikonocní: »Vi- chorální neudávají jako noty ctimae paschali laudes«), V.—VI. (Gra- moderní urcitou nęjakou výši duale: »Prope est« ve stredu kvatem- tonu, nýbrz toliko pomęr tonű brovou v adventę), VIII.—VII. (Graduale k sobę navzájem, 'rak psali radu »Benedictus« v nedęli v oktávę Zjevení tonű : Pánę) a mnohé jiné. Chcete-li tniti pro nę název, tu vy- zradím Vám, ze nazývají se: toni mixti, smíšené toniny. S rozdíly mezi toni per- quintu výše: fecti, imperfecti, plusquamperfecti, super- abundantes, mixti, admisti Vás ušetrím, jestit to vęc prazbytecuá a nemá pro Vás zádné ceny. a tu pak ovšem nemuseli b predkládati. Na jednu však vęc musím Vás upo- V jaké poloze tyto škály zpívati se zorniti. Naleznete v Graduale i ve Ve- mají, tyto noty neudávají, stanoví pouze sperale melodie, kteréz nekoncí známými polohu pűltonű a celých tonű. tony závęrecnými: d, e, f, q, nýbrz s a Pozor tedy! O nic jiného se pi-i této i c; tyto cásti oznaceny jsou co ton X., zmęnę nejedná, nezli o pohodlnęjší a XI. a XII. Ton XI., pokud mi známo, chorálu primęrenęjší zpűsob písma, ni- v officielních knihách chorálních se ne- koliv ale o nové toniny. nalézá, — alespoń jsem ho hledal, ale Ucinili sice theoretikové z tęchto nenašel; kdyby se Vám podarilo bílou transposic pozdęji zvláštní toniny, a sice tuto vránu polapiti, zavdęcíte se mi, cítali nękterí 4, jiní 6 transponovaných kdyz o lovu svém podáte mi zprávu; toniu, vskutku to ale nejsou zádné XI. a XII. nazývají se téz XIII. a XIV. nové toniny. Nemajít samostatného tou, kde pak obycejnę známka XIII. a významu, ac v officielních knihách co XIV. nalézá se v závorce, na pr.: XI. toniny se uvádęjí. Dvoje pak pojmeno- (XIII.), XII. (XIV.). Jak se tomu ale má vání, XI. (XIII.), XII. dle rozumęti, jest snad dokonce XIV tonin? toho, zdaz 4 neb 6 transposic se cítá, Nikoliv. Tonin jest jen osm; ostatních jest zastaralý cop, kterýz jiz dávno męl šest (resp. tri) jsou jen tak zvané trans- býti odstranęn. Jediný pohled do Gra- posice. duale a Vesperale vęc tu Vám vysvętlí. Vysvętlím Vám to. Víte, ze u mno- Vezmęte si »Ite missa est« in Festis hých melodií b místo h se zpívá; jestlize solemnibus; naznacenot takto: YI. mod. I te e e e e mis-sa est. v starším vydání stálo: V. mod. \^^^^ ^- Em ^_m^ ^ ^- ^ -- EME - te e uus-sa est. jaký tu rozdíl? Zádný. Ale zpűsob nic jiného nezli pátý s fj. Intonace ma- psaní jest v novém vydání lepší, cho- rianské antifony: »-Xlma redemptoris« rálu primęrenęjší. V jakém tonu jde ta mohla se takto oznaciti: melodie? V pátém; XI. (XIII.) ton není | ||||
|