|
| ||||
| ||||
|
— 20
Zákonoc á rství církevní o hře na varhany. (Přednáška E d m. I. a n g c r a v katolické besedě v Praze dne 2. ímora.) Podnčt ku dnešní přednášce dala mi resoluce, která se stala ve výboru sekce hudební při akademii křesfanské. Tak jako v resoluci na pamět se uvádí m• itý předpis cirkevní ohledně hry na varhany, hodlám v dnešní přednášce v krátkosti zmíniti se o povšechných předpisech cfrkevnfch ohledně hry na varhany, zároveži pak objasniti též ducha řečených předpisů. Především nesmí se zapomínati, že varhany nejsou tak podstatně a nevyhnutelně nutny ku slavným službám Božím, jako zpěv. Bez zpěvu není slavné mše svaté; bez zpěvu nemá býti žádné po-žehnáni s nejsvětější svátostí (s jedinou výminkou, když se jde k zaopatřování); veškerou tu oslavu lze konati bez varhan. Přece však jsou varhany církevním nástrojem hudebním, jimž Círk ev první místo dává hned po lids]iém hlasu. Zpčv o jistých slavnostech se předpisuje; o varlxauách se dí: „d e c e t”, slušf se v jistých dobách. V „Ceremoniale episcoporum” jest zvláštní kapitola (28. první knihy), ve které se jedná o hraní na varhany. 0 všech ostatních nástrojích hudebnfch sluší tvrditi: Církev užíváni jejich pouze trpí — nic vice! Mnohého nepříjemně dotkne se slovo toto, vedle zákonodárství církevního a vývinu jeho nelze však užiti jiného. V tomtéž „Ceremoniale”, v němž hra na varhany vhodnou býti se praví na jisté dny, — v liturgické knize zákonodárné, která až podnes má zákonitou platnost, až podnes také na novo se vydává a v novém vydáni těmitéž slovy se tiskne, čtou se v č. 11. uvedené kapitoly též slova: ,nec ália instrumenta musicalia, praeter ipsum organum, addantur." (Kromě varhan nepřidávejtež se žádné jiné nástroje hudební.) Zde se vy-slovuje povšechný zákon církevní o našem předmčtn. Vím, že představení církevní i papežové pod jistými výminkami dovolili užíváni nástrojů jednotlivým okršlkům Církve (poslednější obyčejnč IUmu a státu cfrkevnfmu) ; jednotlivými však concessemi, řekl bych dispensi *), nezrušil se povšechný zákon církevní; ostatně ve veškerých ta- k) Yozn. Podobně jako v pHkázání postním. Všcobecuým zákonem pi•ikazuje se až podnes zdržování-se od masitých pokrmů v pátek a v sobotu, ačkoli sobota odpadla bud' dispensí aneb trpěným zvykem v annohých, takměř veškerých krajinách. kových koncessích zřetelně se tvrdí, že nástroje jsou pouze trpěny, nikoli však schvalovány a odporučovány. *) Ze varhanám pi•ednost se dává před všelikými nástroji ostatními, snadno se vy-světluje. Veškerý ráz varhan jest v á ž n ý a v e 1 k o 1 e p ý jako kostel sám. Mohutné tyto tonové proudy varhan jsou věru příbuzné s mohutnými, vysokými, prostornými síněmi, které doba hluboce věřící zbudovala pro katolickou bohoslužba. A jestli že u ostatních nástrojů bližší jest nebezpečenství a snažší přfležitost, zneužívati jich spůsobem služeb Božích nedůstojným, poněvadž takměř vvzývajf, aby se s nimi hravě, lehkomyslně a skočmo zápolilo, po-skytujíce takto nejbližší příležitosti ku hřešeni; u varhan, které ani nesnesou lelikomyslnóho s nimi zápolení, prohřešení se proti vkusu takového nebezpečenství není. Avšak i tento vyznamenaný nástroj přijat jest do služby Církve jen pod jistými podmínkami. Církev ukládá zák o n všemu, cokolivěk do oboru svého přijímá, mravní moc toho uznávajíc. A čestné jest včrn od Církve přijímati přikázaní; neb Um vy-slovuje se uznáni mravní hodnoty. Zákonodárství církevní vykázalo varhanám meze, nej prvé dle obsahu. Předpis klassické toho druhu kapitoly v „Ceremoniale” č. 11. dí : , Caveuclum autem est, ne sonus organi sit lascivus, aut impurus, et ne cum eo proferautur čantus, qui ad officium, quod agitur, non spectent, nedutu profani aut lubrici." (Sluší vystříhati se, aby -hra na varhany nebyla lehkovážná, ani necudná, zároveů aby se nepřednášely. popěvy světské a smyslné, které nesouhlasí se službami Božími, jež se konají.) Církev vzdaluje tedy od varhan nejen smyslné nápěvy písní necudnýclx (jak samo sebou se rozumí), nýbrž také jiných písni světskýclx rázu třeba i vážného, opravdivélio a vznešeného. A to z dvojího důvodu. Jednak, abychom při službách Božích nebyli vyrašováui světskými upomínkami, jednak aby katolické bohoslužbě zachoval se ráz nadpřirozený, od světa výlučně oddělený. Dále nemá býti hra na varhany ani lehkovážná, ani frivolní. L e h k o v á ž n o u Možno ještě připojiti, že instrumenty namnoze pozbyly výminečného a místního trpění, poněvadž skoro nikdy a nikde nepřidržovaly se podmínek jim vložených. | ||||
|