|
| ||||
| ||||
|
J9 __
jako zelený koberec lucní protkán jest tisíci Zdaz skýtali jsme jí toho zdravého vzduchu a tisíci kvęty krásnými, které sice skromnę a bez svornosti? "Zajisté. Není nepiátelství v iadách pýchy hlavicky své pozvédaji, a plece tolik lahody našich, pouto lásky pojí nás navzájem a láskou uku, tulil; krásné vűnę a zároveit uzitku vydávají, sdruzeni svornę spęjeme za cílem vytknutým, pevné tah i koberec krásné a slavné vlasti naší protkán jsouce nadęje, ze v lásce-li a svurnusti za ním jest kvęty vzácnými — Cyrillskými to Jednotami. pűjdeme, clujdeme ho. Ano láska, která vládne mezi Jako ta kvítka bez hluku, bez pyšného vykiikováni námi, ta nutila nás, abychom oslavili svátky svých vznikly Cyrillskc Jednoty, skromnę dále pracují, milých. Láska vedla nás k tomu, abychom oslavili vydávajíce líbeznou vűni —písnę velebné, vyni- jmeniny svého dí,. piedsedy, láska nám velela kajíce krásou — mravností a cistotou srdci a jsouce dostavenícko zapęti p. místopiedsedovi, láska prí- konecnę k uzitku netoliko pro tento, ale tím více cinou byla, ze pęli jsme p. I?olcladníkovi a pí. nad- pro onen svęt. ucitelové, láska kázala nám poslední píseir zapęti Lec byt byla kvętina sebe krásnęjší a vzác- zesnulému dítku p. pokladníkovu, a osmęluji se nęjší, nepęstuje-li se iádnę, zhyne pied casem. doufati, ze také z lásky plynuly písnę, kterými Ceho jest potrebi, abychom lcvętinn co nejdéle pri také já tak mile byl prekvapen pred svým svát- svęiesti a zivotę zachovali? Jest k tomu potiebí kem. Milujeme se, láska nás k sobę víze, a co vzduchu, svętla, tepla a vláhy. Máme-li pak tak láska pojí — kdo rozdęlí? vzácnou kvętinu, jakou je Cyrillská Jednota, pii Ptejme se dále, zdali mela Cyrillská Jednota zivotę udrzeti, nesmí se jí niceho z toho nedostá- naše v posledním roce dostatek svętla —nadšen(? vati. Ano i Cyrillské Jednoty putiebují vzduchu; I na tuto utázku kladnę si műzeme odpovędęt. vzduchem pak, zdravým pro nę vzduchem jest — Vidyt kdo by z nás nebyl piesvędcen o tom, ze svornost. Jeli tenkrát, svornę li všichni k cíli jest pot';ebí zavádéti písnę dűstojné clo chrámű a krácejí, dojduu ho. DoUie di piísloví: Svornosti vymitati z nich písnę ceny pochybné a písnę úpinę malé vęci rostou, nesvornosti veliké se rozpadá- bezcenné, a kdo jest mezi námi, jenz b}', jsa u tom vají. — Jest jim vrak potiebí také svętla — pra- piesvędcen, se s nadšením neúcastnil práce Cy- vého, svatého nadšeni. Cyrillista má býti piesvęd- rillské? Všichni zajisté se zápalem, s nadšením cen, ze jest na nejvýš potiebno, aby zavádęny byly pracujeme na roli Cyrillské. Co by jiného bylo do chrámű písnę dűstojné a cenné a aby se vymí- piícinou horlivosti, s jakou se kazdý úl`astní cvi- taly písnę bez ceny, hodící se spíše jinam nez do cení ve zpęvu, kdyz ire nadšení pro vęc dobrou? stánku Buziho, n jsa u tum piesvędcen, má býti Nadšení pro krásnou a dobrou vęc utuzilo naši také pin nadšení pro ty velebné písnę a pro vše, Cyrillskou Jednotu, a to naclšení nepomíjí, nýbrz cu krásné a dobré jest. stále trvá, jakz o tom také svędcí teu pocet clenű Re svętlu piisroupiti pak musí také teplo — naší Jednot}', který nikterak se nemenší, ba nút- láska to, láska 1: Bohu, a z lásky k Bohu se pra- zeme s radostí pozorovati, ze se vętší. tSO clenit menící láska 1; vlasti, národu a ke všemu krás- cinných napocítali jsme v naší Jednotę k veliké nému a dobrému. — Kdyby však kvętina všechny radosti své; máme mimo to sbor uzší cítající 29 tyto podmínky męla, tieti však — vláha —kdyby clenű, máme školku, která terT má j chlapcu a chybęla, nevydriela by, ale vadla Uy,, vadla by víc dęvcata, kteií pilnę jsou cviceni, aby mohli sbor a vice, ai by uvadla, marnę lístecky své rozpínajíc uzší rumnoziti anebo mezery nastalé vypiniti. Nuzc, po lcrtitpcji rosné. I Cyrillské Jednoty, tyto vzácné vymizelo nadšeni z hrudí našich? Odpovídám za kvctittky, potiebují vláhy. Ano, komu zálezí na všechny: Nevymizelo; my všichni nadšeni jsme tom, aby udrzel Cyrillskou Jednotu ph síle a svę- pro naši milou Jednotu a se zápalem chceme pro zesti, ten musí je zalévati — musí je zalévati po- ni pracovati. Byl-li snad prece nękdo z nás ménę tem svým. Pravdou jest, ze všechno nadšení, horlivým letos, piiciní se zajisté, sec síly jeho bu- všechna láska mrtva jest a Ic nicemu není, nepii- dou, aby napravil, co zanedbal. druzi-li se ]c nim pilná práce a piicinęní. Kotvu Vzácná bylinka naše nezkvétala by, kdyby se ledy na rozkvętu Cyrillské Jednoty zálezi, nclekejz jí nedostávalo tepla. Víme uz, co minim tíni mile se práce a námahy. Poctivé práci, práci, která zahrívajícím teplem. Ano jest [o láska k Bohu a z nacišeuí a lásky plyne, práci svorné —zehná Bűh. z lásky Bohu plynoucí láska ke všemu, co dobré Také naše tichá víska ozdobena jest takovou a krásné jest. Jen teu, kdo v pravdę Boha miluje, ]crásuou kvętinou, i zde je Cyrillská Jednota, a my műze býti pravým Cyrillistou, a jeho písnę vychá- zde shronúridęní všichni s hrdostí se hlásíme ku zející ze srdce láskou a oddanosti k Bohu uapluę- praporu jejímu. Dnes pak shromázdili jsme se tu ného docházejí trűnu nebeského. Mezi námi není ne ke cvicení jako obycejnę, nýbrz sešli jsme se, nikoho, smęle talc tvrdím, jenz by Boha, Tvűrce abychom uvazovali, zdali jsme byli dobrými zahrad. a Pána svého nemiloval. My také jako kazdý roh niky, zdali jsme po celý rok uplynulý peclivę se tak v roce uplynalém ukázali jsme veiejnę, ze jsme starali o tu naši vzácnou kvętinou, poskytujíce jí kicstany, kterým zálezí na tom, aby zachovali všeho, ceho k zivutu a zdárnému rozkvętu má za- srdce svoje cisté a kterí rádi a vdęcnę p~ijímají potrebí. pusily ve svátostech poskytované, p~istoupivšc spo- | ||||
|