|
| ||||
| ||||
|
— 21 —
byla by jednak hra divoká, bouřlivá a vášnivá, jednak přesládlá, hravá a komická. Hra však může býti též f r i v o l n í . IIudbou vzbuzuji se především city. Již předkům našim známo bylo sloučení tonů (dle nové hudby řckneme: sloučení akordů), které plodilo v člověku city smyslné, jichžto sledování přivádí na půdu nemravnosti. Lidé, kterým pojem nábožnosti není jasně znám, snadně považuji všeliké hlubší pohnutí při službách Božích za pobožnost. Atak se stává, že mnozí ještě se domnívají, jako by jistým nápěvem smyslným byli jsou k po- božnosti rozníceni. Sem náležejí zejmena melodie sentimentální. Jestli že pak zde ohledně Boha a věcí božských jen dělané a domnělé pohnutí základem bývá, jsou na-opak city smyslné, které za tím, ač mnohdy nevědomky, dřímají, začasté sice skutečnými, ačkoliv právě proto ('irkve tím méně důstojnými a tfm vice nehodnými. Nelze však nikterak upřfti, že takové melodie lidským hlasem (aneb nástrojem zpěv nápodobují(.írn) p, odnošené mohou ploditi iíčinek muol-cm nebezpečnější, poněvadž rafinovanější. (Dokončení.) Pěstování zpěvu církevního. Z arcid.iecése Pražské Z Prahy Akademie křesfanská důstojně osla-vila první den slavnosti blal-oslavené Anežky Přcmyslovny, která v Praze počala se konati dne 27. února v chrámu Páně sv. Jakuba. V~znanniě zvolen jest právě kostel a klášter sv. Jakuba za první místo, v němž uctíti se měla nová světice. Právě tento klášter i kostel b' ly založeny na přímluvu bl. Anežky roku 1232 od krále Václava L, bratra Anežčina. Záhy pak stal se klášter místem důležitým, neb v něm nejednou uváděni bývali v úřady své primatorové starého města pražského. Král Jan korunovaný s poslední Přemyslovnou Effi ou v chrámu Páně sv. Víta 7. února 1.311 za velil~él-o plesání lidu radosti plačícího a slávu provolávajícího k hostině korunovační do kláštera sv. Jakuba se obíral. Eliška Přemyslovna pak nejvíce zasazovala se, aby prateta blaho-slavená za světici od Církve prohlášena byla. Slušno tedy, že po 565 letech vzdávají ČJcchové nejprvé poctivost sv. nevěstě Kristově, korunované již korunou slávy nehynoucí, na těchže místech, kde druhdy Přemyslovna poslední slavila 1-ody královské, korunována byvši korunou starýcl- králův našich. Akademie křesťanská na ten den vzala na se péči o provedení hudební části při slavných slažbácl- IWícl-, k nimž ředitelstvo akademie v piném poetu se dostavilo s valným množstvím svého členstva, šlechty, měšfanstva a davu zbožnél-o lidu. Hudební odbor akademie křesťanské usnesl se, aby slavnostní a velepamátný den oslavil se prvním provozováním nové, ještě nevydané skladby mešní p řiditele varhanické školy a člena ředitelstva akademie, P. Z. Skuherského, kterou nazval: Missa in ponorem beatae A,•nctis de Bolcemia. Zkoušky přípravné i produkci řídil vedle návrl-u odboru hudebního skladatel sám. Bylo by po-vinností listu věnovaného zájmům hudby posvátné ve smyslu opravném, abycl-om při té přfležitosti posoudili skladbu i první přednešení její. Vypravovatel nehodlá však vydati se v nebezpečenství, aby mluvil na plano a jako do větru, poněvadž j e d i n é a p r v n í poslechnutí složité skladby bez partitury jemu nepostačuje, aby objektivně a důkladně posoudil uměleckou práci. Na vykonání důkladné práce jest potřebí svědomité přípravy, zde předcházejícího studium partitury, aby skladbu s následujícím provozováním porovnávati množnilo se. Poněvadž ale zpravodaj partituru neviděl, obmezf referát na některé myšlenky, které mu při prvním předná~,ení řečené skladby maně a bezděčně napadly, nečině nikterak nároky na úpinost. Nenalezne-li ve všem a odevšad soulilasu, budiž to psáno na vrub přílišná jebo lásky k Palestriuovi, s kterým bezděčně porovnává všelikou novuu skladbu církevní. P a l e s t r i n a jest a zůstane mi ideál em a vzorem všeliké důstojné hudby kostelní, jakož i r e - ul a-ti v e m při posuzování skladeb nových, nikoliv co clo poulié formy zevnější (— proč by nemělo používati se rozunniým spůsobem pomůcek, kter}c1- poskytuje hudebníkovi pokročilá v hudebním umění doba po Palcstrinovi následující? —), nýbrž ohledně ducha, smyslu i pojmutí vznešeného a ryze cfrkevníl-o. Jako při posuzování díla uměleckého vůbec, má-li sloužiti jakýmkolivěk spůsobem Církvi, činí své nároky i požadavky také při posuzování skladby kostelní C í r k e v i u mění. V obojím ohledu jest mi vzorem Palestrina, do jel-ož ducha nevnikne člověk pouhým, byl; i velmi bedlivým studováním partitur, | ||||
|