|
| ||||
| ||||
|
- 22
nýbrž především častým , živým a velmi svědomitým provozováním nebeských jeho skladeb. Tak poznenábla osvojuje sobě ducha, jakým skladby kostelní vynikati mají a neupadá v nebezpečenství býti jednak suchopárně přísným, jednak triviálně světským. Malíř a sochař vzdělává se v galeriích a obrazárnách živým nápoclobcním živých vzorů, nikoli pouhým studováním uměleckých spisů; hudební umělec živým provozováním. Všímáme-li si skladeb Palestrinových především vzhledem požadavků liturgických, není druhéllu skladatele na světě, který by se byl vžil v ducha liturgie katolické tou měrou až do posledních podrobností, jako on. A co neobyčejně důmyslný znatel dovedl předpisy liturgické i zdánlivě nepatrné vyjadřovati hudbou. V rubrikách missálu čteme mezi jiným v odstavci jednajícím o „Gloria” tato slova: Cum sacerdos dicit, „A d o r a m u s t e, G r atias agimus”, et „Jesu Christe, Suscipc deprecationem nostram”, et iterum, „J c s u Christe”, caput Cruci inclinat. Jak diimyslnč zná Palestrina kněze sloužícího hudbou svou připomínati na toto ustanovení ! Aby celebrant nepřeslechnu) slov, při nichž jest mu ukloniti hlavu, Palestrina přicházeje k nim opouští bohatou figurací, kterou by snad mohla trpěti jasnost a zřetelnost výslovnosti, pro-nášeje řečená slova větami nazvíce homofouními, „Jesu Christe” pak pokaždé překrásnou bohatostí formy. Tento zajisté nad míru důmyslný spůsob, jakým pamětliv jest na úkol hudby, která povždy oltáři jen sloužiti má, má ještě jinou výhodu, žc totiž dosti dlouhé „Gloria” střídáním vět figurových s homofonnílni zajímavým a rozmanitým se stává a posluchače nemlavuje, nýbrž stále poutá. V ,(Tloria" mše Skuherského v ustavičných figuracícll se pohybujícím nenalezlo ucho od počátku až do konce žádného oddechu a odpočinku; ltomofonic ani v těchto místech předepsaných takřka se nevyskytovala. Jednotlivé věty neposkytovaly odstavců,jalzo již v řeči a tudy i při zpěvu u teček bývá; s chvatem spělo to piným proudem až k poslednímu odstavci ;In goria Fatris. Amen." To unavuje. Poslouchající nikde nepřichází k oddechu. Že v „Credo” hudební věty homofonní častěji se střídaly s figurovanými, mile účin-kovalo, ač i zde jednotlivé nebyly dosti zaokrotillleny, aby poslouchající poznal ukončeni jednoho a počátek drulléllo článku viry; neb jen tehdáž lzo mu sledovati smysl a slova testu. Rubrika praví: Cum dicit (sacerdos) „J e s u m C 11 r i s t u m”, caput Cruci inclinat. Cum dicit, ,E t incarnatus est", usque ad ,E t 11 o m o f a c t u s e s t" , inclusive, ,genuflectit. Cum dicit „s i m u l a d o r a t u r”,caput Cruci inclinat. Cum dicit ,E t vita m venturi saecali. Amen." produsit sibi mamu deYtra Signum crucis a fronte ad pectus. Jak Palestrina ta místa vyznačuje, zejmena ta překrásná ,Et incarnatus", musí člověk viděti a s15veti, — povědíti to nelze. Nikdo nebude litovati, když si vyhledá dotyčná místa „Gloria” i „Credo” v rozlič.nýcll Palestrinových lnešufch skladbách na př. ve d hl. ,ACterna Ullrlstl mmlera", „Missa brevlS”, „l)icS SanCtlfiCatUS”, ,Iste CO11feSSOr", „Velel sponsa Cllristi”, v š e s t ihlasných „Assumpta est Maria”, „Missa papae Marcelu”, v os m illlasué ,Hodie Christus natus est" a j. Z vlastní zkušenosti se pak každý přesvědí, s jakou svědomitostí odíval Palestrina literu zákona liturgického. Ale Hojen literu zřejmě vyslov e n o u, nýbrž také ve věci samé z a h r n u to u, jak dosvědčuje na př. pravidelný t r o j í o d-s t a v e o v Kyrie mší Palestrinových, s pravidelnou gradací, což n Kyric mše Skuherského jsme pohřešovali; troje stnpiiování v „Sanctus”, „Plelll stmt Coeh”, „HOSanlla” ; — podobllč ve trojím ,Agnus Dei." a j. Jeden z hlavních předpisů káže, aby slova zpěvem pronášená vždy zřete 1 n ě slyšálla byla. Toho lze docíliti jednak opatrnou figurací, jednak pevným sloučením slov s nápěvem. V Palestrinově hudbě jest povždy slovo s melodií, tělo s duši, srostlé tak lízee, že jich věru rozloučiti ani možno není. Obojí ti nóllo po-vstávalo najednou. U nové skladby naši nezdál se býti svazek ten vždy přirozeně pevným a nerozlučiteluým. -- To jsoa některé poznámky ze stanoviska liturgického neb cfrkevníllo. Z u in ě 1 e e k é h o stanoviska bylo by as nesnadné namítati cos protl nové skladbě mešní, jelikož skladatel znám jest co jeden z nejdůkladnějších zuatelů starých tonin cfrkcvnícll, v nichž celé dílo se pohybuje. Po příkladu starých Nizozemců vzal themata z duchovní písně, z chorálu českého, zejmena z pfsnč sv.-Václavské, sv.-Vojtěšské a z velebnéllo „Otče náš, milý Pane!” A dle těch použitých tllemat řídí se pak volba tonin mešní skladby. ,Kyrio" pohybuje se v tonině a e o l i c k é, „1 Gloria” v d o r i c k é, ,Adoramus", které po pozdvihování místo Bencdictus se zpívalo a ,Pallge lingaa" v transponované j o n i c k é tonině. Také v této skladbě vyskytuje se jako ve Skuherského Missa Quarta u prostřed čtverhlasué harmonie věta jedno 111 a s n á, čímž celkoviYá zaokrouhlenost se jaksi ruší, poněvadž si člověk nedovede vysvětliti příčinu, proč bohatá fi urace najednou se mění v chorál jednohlasný. Méně nápadné by to snad bylo, kd},by mše byla s průvodem varhan, které by takovou větu harmonicky doprovázely. Stalo-li | ||||
|