|
| ||||
| ||||
|
-59-
brevis, semibrevis) nemá se mysliti iia choralis < právę tento citát v nových nęjakou stejnou cili pravidelnou míru« vydáních vynechal; avšak i ono moder- (chce ríci: odmęrenou, urcitou lhűtu ca- ním písmem notovým uvedené Alleluja sovou). v nových vydáních schází, címz spiso- V šestém vydání citují se do]conce vatel dostatecnę dává na srozumęnou, pravidla z ~,Cllorálu a Liturgie«: »M ze tento pi-evod svűj z chorálu do mo- zpęvu chorálu není ani délky, ani krát- der,iího zpęvu sám za nesrozumitelný kosti, nýbrz jen slabiky s prízvukem a pokládá, a nezazlívejte mi, osmęlím-li slabiky bez piízvuku; noty nemají urci- se pi-evod ten rozhodnę povazovati za tou nęjakou cenu, dle níz by se męi-ily, nesprávný a píce -rácený. Chcete vędęti, a nikdy neslouzí k tomu, aby délku tonu jalc si zpęv této melodie pi•edstavuji? naznacily.« Ovšem ze spisovatel díla »Magister Zde ctęte: Andante. ~zt rit AI-le - - - - lu - ja. a mi =~y-• •-~—R-,--R—~-~-diy--s-~=~-~—~= R—R-•-~-~—J —i~i= — ~ - ne De - - - tis sa lu tis me - ae, in di - e cla- ma - vi ~-- s` 7 it ^ et no - - - -cle co . . . ram te. Odvolávám se na Váš hudeb.ií cit! tom, co délky tonu se týce, praniceho Anebo, netroufáte-li Si utvoi-iti sobę sám nemęní, a kazil by chorál, kdo by tęmto úsudek, zeptejte se nękterého osvędce- jed,iotlivým notám, hledę na rozlicný ného hudebníka, pozádejte ho, aby Vám t~-ar jejich, urcitou rozdílnou cenu pi-i- obé ty melodie zahrál na housle, a pak kládal. aby Vám rekl, které z obou dává pi-ed- Nez, tázete se, proc tedy ty noty nosf; zajisté, ze tato zvítęzí, vzdyt ta v písmę od sebe se liší ? Odpovęd zní: prve uvedená není nic jiného nez »hu- Ponęvadz neumy byly rozlicné. Má ale dební netvor«. tato rozdílnost i svűj dobrý dűvod. Jalc se to má ale s tím písmem no- Plše-li se na pr. formule tonu: c Ia a,q f tovým? Tak as opętnę namítnete, vzdyt jsou tu pi-ece rozlicné noty: longa, bre- takto: a*`.•• a ne: Mono, pak znamená vis, semibrevis. — Co tyto noty mají to, ze horejší tou má prízvuk, ze má za význam, to jedinę dęjiny hudby mo- prevahu nade všemi ostatními tony, kte- hou nám sdęliti. A co medle sdęlují réz z nęho lehounce, anizby ale zkráceny nám? Skladatel knihy »:Magister chora- byly, plynou. Rozumíte tomu zajisté, lis« nechat Vám to poví (I?d. X., p. igp) : píce -ahu prízvuku má ten první ton, ale »Rozvojem a rozšíicním hudby measu- ne prevahu délky; jestif co do cléllcy rované pi-ibyl po roku ioo:). bęhem sto- všem ostatním roven. A tak zűstane pi-i letí ku významu not význam nový. tom, co rekl jsem jiz: Jednotlivé Pakli neplatily punctum a virga (5, $) tony kazdé figury tonové jsou dí-í%e n i k c y za známky rozlicného tr- si co do délky na vzájem docela vání casového, utvoi-il se pűsobením rovny. theorie mensuráluí atd.« A co ríci mám k závęrku? Kdybyste Netreba dále citovati. Všichni histori- byl zde, rekl bych Vám, abyste nękolik kové pi-ipouští, ze starý zpűsob psací melodií docela rovnomęrnę zazpíval, not chorálních docela niceho vzhledem jedou notu jako druhou s mírným prí- na délku tonu neudává, a proto ani mo- zvukem na slabikách, na nichz spocívá derní písmo chorální v tomto ohledu dűraz. Ponęvadz Vás tu ale nemám a niceho iienaznacuje. At si vypadá nota obávati se musím, abyste neupadl v jiný takto: P, aneb takto: •, aneb: 19, to ua extrem, radím Vám d.1e3 jen: Dbejte | ||||
|