|
| ||||
| ||||
|
— 23 --
se tak k vůli rozmanitosti, pak by lépe bylo v souhlasu se starými výtečnými slaadateli častěji střídati polyfonii s h o m o-f o n i í, věty čtverhlasné s trojhlasnými i dvouhlasnými. Jest-li že ve skladbáeli starých mistrů Kyrie, Sanctus, Benedictus a Agnus D e i se poliybují ve slohu bohatě figurovaném, kde thema z jednoho lilasu do druhého bez ustáni a zajímavě přechází, tak že tím žádný hlas vedlejším, nýbrž každý z nich všem ostatním rovnoprávným a v té chvíli, co thema na něj připadá, hlavním hlasem se stává, v „G l o r i a” a v „C r e d o” polyfonie s homofonií ustavičně se střídá a to netoliko ve větách liturgicky vyznačených, nýbrž také v mnohých jiných. Pravidlem bývá, že důležitější myšlenky, na něž skladatel chce ta1_:řka připoutati pozornost nábožného poslucliačstva, velmi prostě a jednoduše, za to však něžně a srdečně homofonní větou vyjadřuje-, tak jak to činívá každý člověk v oby%ejném životě. Nejhlubší cit a nejvyšší pohnutí vyjadřujeme slovy nejjednoduššími, — nikdy hledanými a uměle složenými. Tak Palestrina na př. skoro vždycky, když -v ,Gloria" přichází k pohnutlivému ,Qui tollis peccata mundi", skoro vždy opouštívá bohatou figurací a po-číná hluboké city své vyjadřovati prostinkou větou homofonní, pinou něžnosti a lásky, jak viděti lze ve skladbách mešních „Aeterna Christi munera”, „Missa brevis”, ,Assumpta est Maria" , „Missa Papae Marcelli” a j. V ,Credo" pak tímže spůsobem takměř z pravidla pojednává nejdůležitější mimo již dříve vyznačené články víry a sice obyčejně celý článek ,Et in Spirituin sanctum", jindy opět ,Et unam sanctam catholicam et apostolicam Ecclesiam", ,exspecto re surrectionem mortuorum". Té příležitosti nikdy bych si nedal ujíti, abycli zpěvem nevyjádřil cit hluboký a srdečný. VždyE poslouchající l:řestan na taková místa ve mši zpívané se již těší a radost jclio jest sklamána, když nevyjádřilo se, co očekával s toužebností. lJlověk při mši zpívané chce se rozehřáti, chce zaplesati a zalkati, ovšem nikoli s e n t i-m c n t á 1 n č, jak to činí moderní hudba kostelní se svými malbami tonovými, nýbrž po k ř estansku. Máme rozum, ale také srdce. Obé hledá potravy při zpívané mši. Skladba Skulierského jest především rozumovou. Prosíme, aby následující skladby, jakých od plodného a důmyshlélio skladatele ještě valně očekáváme, zadost činily také citu a s r d c i. Vždyt pan ředitel není b e z poesie, která oslazuje to žití jinak suchopárné, pokud putujeme slzavým údolím. Mezi malíři zná křestanskou poetičností rozelzřávati i ledové srdce citupiný Fiihricli. Věším se, že skladatel v bohatých plodech příštích bude také ,fiihrichovati". Ta přísná a vážná forma jeho skladeb sdružena a oživena poetičností a mnohdy něžným citem bode pak uchvacovati stejnou měrou rozum i srdce, — tedy duši člověka celou. Co do provozování není bezpochyby ani třeba podotýkati, že pan skladatel s velkou píli se sborem dosti četným skladbu svědomité studoval a s osvědčenou určitostí řídil. Le různí živlové, z nichž sbor se skládal, při krátké lhůtě zkoušek nestačili skladbu proniknouti až do podrobnosti, nikoho nepřekvapí, ač celá produkce vynikala vážností a oprav-divou důstojností církevní, zplozujíc dojem slavnostní. Četný sbor skládal se z kůru sv.-Jakubského, ze členů kůru od sv. Ducha a Pivodovy pěvecké školy, z posluchačů varhanické školy, a dopinil se několika zpěváky pražské opery. Illasy zněly překrásně a zvučně, k čemuž ovšem značně přispěla neobyčejně příznivá akustika, až na nesouměrný poměr jednotlivých hlasů. Tenorem přfliš silným udušoval se Alt nepoměrně slabý. Introitus, Gradnale, Offertorium a Communio zpívány jsou z Graduale R,omanum (Missa Dilexisti) c h o- r á l n ě mužským sborem velmi správně, ač poněkud jednotvárně a mrtvě. Vše ostatní čtverhlasným sborem smíšeným. Blahoslavená Ancžka Přemy- s l o v n a zajisté mile i se zalíbením přijala obět, kterou jí věnoval šlechetný umělec k památné slavnosti jejího jmena, když skladbě k její poctivosti z themat českého chorálu složené dal čestné jmeno světice — „M i s s a i n h o n o r e m beatac Abnetis de Bohemia”. Křestanská akademie pak, která na oslavu nové patronky české v zbožné pietě květinu na luzích domácích roz]zvetlou Jí darem přinesla k prvním jmeninám, odporoučí se i s hudebním odborem mocné Její přímluvě i ochraně. LeTaiter. Ze semináře pražského. S velikou radostí oznamujeme Vám vítézství chorálu u nás nad smyčcovým hudlařením, alespoů na celou dobu postní. — Podržíme-li pole již na vždycky, 'v<8iv cúvac: x_(leží na koleneu bohů, t. j. tot sám Pán Bůh ví). --Že se chorál u nás v semináři již loni ujímal, to myslím nebude Vás tajno, ale jen tak ne-směle zazněl někdy v našem svatostánku nějaký Wittův čtverozpěv a jednou jedenkráte pravá cliorální mše. Bylo to jako zrnko v dobrou půda hozené, a to nyní již klíčí a neclice déle skryto býti v zemi, ale musí ven a bolidá, že nebude již více potlačeno krupobitím Fiihrerovek. — Snad nebude nezajímavo ukázati na celý ten proces, jakým si chorál u nás půdy dobýval. | ||||
|