|
| ||||
| ||||
|
-69
které právę pocínáme, se vydarilo. Jest Ve znamení vdęku a lásky k slav- vęru velevýzuamno, ze Cyrillská Jed- vnému krajanu zdejšímu pocíná jiz úkol nota zvolila lzu vyprosení milosti Bozí Váš, ctęní pánové, kterí jste se ujali pi-i slavné obęti mešní skladbu svého prednášek, neménę pak i Vás, ctęní cle- krajana, boliuzel tak záhy zesnulého nové zdejší Jednoty Cyrillské, kterí jste Františka Hrušky, kterého s chlou- se obętovnę uvázali v tale tęzký, s toli- bou nazývá svým. Z pietu této vyzrává kerou námahou spojený úkol. Cím tęzší vdęcnost k muzi zaslouzilému, který jest úkol, tím vętší jest i zásluha Vaše. celé zivobytí své zasvętil zájműm našim Cestnęjšího úkonu neznám nad onen, a pomálial od prvních pocátkű vlastními velebiti Hospodina zpęvem, který z níz- skladbami a výtecným provozováním kosti zemské odnáší se k blankytným raziti cestu Jednotę Cyrillsleé. Bylt výšinám nebes, zpęvem, který z úst vroucnę oddaným prítelem mým a ne- smrtelníkű vycházeje, vyznívá v konci- zapomenutelnými zűstanou mi doby, kdy nách nesmrtelnosti, zpęvem, který lidé u mne v harlínę dlíval a kdy já na na zemi pocínají, v nęmz pak andęlé vzájem v Mladé Boleslavi v milé spo- na nebesích polcracují, zpęvem, který lecnosti jeho jsem prodléval. Nechat mysl lidskou osvęcuje, srdce roznęcuje krásná skladba krajana Horického s ostat- a duši na perutích svýcli povznáší az ními skladbami, které jsem tiskem vy- tam k trűnu Beránkovę. dal, zűstane zivým pomníkem Cyrill- Aby takovou męrou slova Vaše po- ským ! Nechat nadšení, které z nich sálá, ucná a zpęv Váš vroucný uchvátili nás, budí opętnę nadšení v tisícerých srdcích jest vroucným práním, jímz Cyrillsleé vęrných Cyrillistű. exercicie zahajuji.« (L'okracovaíní. Listy klleZ0 benedikti) a z kl"Ištera I 111atlskęho v Pilze o zpévll cliorálllíni. Milý pane i•editeli! lahodnost, a chová v sobę velmi mnoho zivlu hudebního. Dle toho soudím, ze Velice líbí se mi, ze talc otevrenę i o milé materštinę Vaší, tak jako o la- mluvíte a ty rozlicné námitky proti dű- tinę a nęmcinę, platí nezvratné, pevné lezité zásadę o stejnosti všech not clio- pravidlo, jehoz kazdý dobrý recník svę- rálních, o nichz v minulých dvou dopi- domitę musí šetriti: všecky slabiky pro- sech jsem pojednával, tak uprímnę pro- nášeti se mají, pokud mozná, rovnomęrnę, nášíte; jen tak vyti-íbiti mohou se ná- prízvuk pak pouze zvętšeným dirrazem hledy, jen tak dospęti se műze k zádou- má se naznaciti; jen tak stane se i-ec címu cíli, i-ádnému totiz chorálu. Píšete jasnou a líbeznę plynnou. v posledním listu svém mezi jiným: »Z_ ejmé jest, ze dobrý pi-ízvuk jest jed- Prízvuk však neprirozeným zpűsobem ním z nejpicdnęjších pozadavkű pres- rozširovati, aneb, abych jadrnęji to vy- ného a dobrého zpęvu chorálního; avšak jádril, »rozšlapovati«, známkou jest, ze prízvuk prodluzuje slabiky, a tudíz sla- recník Iiení dostatecnę vycvicen; a to- bika s prízvukem docela p~irozenę musí téz platí, jak jiz receno, i o reci litur- býti delší, nezli slabika bez prízvuku, gické — o latinę. Docela iiespráviio jak to také jiz i nota její dlouhá ~K, kte- jest ríci; páter s dlouhým u; i-íká se ráz jiz svým tvarem od not krátkých páter; nei-íká se móri (umríti), nýbrz s, * se liší, docela zrejmę naznacuje«. »m~ri«, s krátkým o, a to i tenkráte, Na to odpovídám: »V tom právę vęzí kdyby ten nejsilnęjší pi-ízvuk na té první ta osudná chyba; pi-ízvuk neprodluzuje slabice tito spocíval. slabik, on je pouze zostruje, sesiluje. Obycejnę slýcháváme »bónus« (dobrý), Tak má se to v latinę, tak i v nęmcinę. a pi-ece to vlastnę zní »bonus«; ne Jalc v ohledu tom má se s recí ceskou, »dędit«, nýbrz »dędit«; ne »bęne«, nýbrz nedovedu posouditi; tolik však jiz jsem »bęne«. Z toho seznati műzete »jak ne- vycítil, ze i•ec ceská, jen kdyz cistę správno jest, všecky slabiky s prízvukem a jemnę se pronáší, má do sebe zvláštní dlouze vyslovovati«. Zachovávali sice | ||||
|