|
| ||||
| ||||
|
— 78 —
samo? Dojista slovo samo. Nebo i kdyz cejné reci nemlu\ íme jeduíui, stále stej- rodilý Nęmec ceské slovo vysloví špatnę, ným tonem. Tázeme-li se: »Kdo tam se špatným piízvukem a rekne ku pi•. byl« — mimovolnę poponášíme slovícko stodóla místo stódola, vím pi•ece, co ríci k d o nad ostatní dvę. Tím nabývá rec chtęl, znám ponętí, které si myslí, znám naše zivosti, ducha, rozmanitosti a také myšlénku, kterou tím slovem pronáší; lepší srozumitelnosti a stává se i uchu špatný prízvuk ciní mi jen pronešení té našemu snesitelnęjší a lahodnęjší. Kdyby myšlénky ménę jasným, ménę zi-etelným; i•ecník bez nálezitého piízvuku a dűrazu o myšlénce samé není pocliybnosti. Jest ustavicnę jen na jednom tonu iCe svou tedy slovo vęcí hlavní, pi-ízvuk slova pi•ednášel, brzo by posluchaci jeho vęcí vedlejší. utekli. — Nuze, tímtéz právem műzeme i•íci, ze Clovęlea velice tęší, kdyz o nęjaké slovo, rec, text i ve zpęvu jest vęcí hlavní vęci premýšlí a tím premýšlením leu a nápęv vęcí vedlejší. Proc to? Ponęvadz poznání nęjaké pravdy pi•ichází a pak nápęv není nic jiného, nez silnęji vyjá- teprve tutéz pravdu od povolanęjších drený a bohatę rozvedený pi` zvuk reci. a zkušenęjších odborníkű potvrzenu shle- Nato si nyní posvítíme. dává. Tak vedlo se i mnę, kdyz o zpęvu Rozpomeńme se, ze kazdé slovo v ka- a reci jsem premýšlel a shledal, ze rec zdé reci má nęjaký prízvuk. V ceštinę, sama nálezitę prednesena, ano i oby- jak víme, spocívá prízvuk pi•i slovech cejná rec naše nálezitę mluvena jest víceslabiéuých na první slabice. Ve slo- jakýsi zacátekrpęvu. Męl jsem z toho vech: »bęhá«, »cliodívá«, »docházívá« vynálezu takovou radost,ze jsem si jsou prízvucué slabiky ne slabiky dlouhé, chtęl na nęj vzíti patent. Ale sklaplo nýbrz slabiky pocátecní: b é, c h o, do. mi. Docetl jsem se pozdęji,ze jiz Chlum Prízvukem neprodluzuje se slabika, na ve své »Cyrillské škole zpęvu« t) do níz pi-ízvuk spocívá, nýbrz jen ponę- slova talcto napsal: »iZecí projevujeme kud ostreji, zivęji a tím také, aspoń své myšlénky a sdílíme je s jinými. zdánlivę, ponękud vyšším tonem se pro- llle vętšího neb menšího pohnutí vni- náší. Neplatí t. prízvuk jenom té slabice, tra a mysli męní clovęk i rec. Mluví na níz spocívá, nýbrz celému slovu. Celé brzo zvýšeným neb hlubším, jasným neb slovo nabývá prízvukem jakési hudební pritlumeným hlasem a vyslovuje nę- barvitosti a všecky slabiky jednoho slova která slova dűraznęji nad jiná. To j s o u tvoi•í následkem prízvuku jakousi hudební jiz prvopocátky zpęvu. — Zpęv melodickou skupinu, ve které sti•ídá se tudíz jen opęt recí jest, dle vnit~ního slabika na pohled vyšší, prízvucná se pohnutí a dle jistýcli pravidel brzy vyš- slabikami co do zvucnosti a výrazu ším brzy hlubším hlasem prednesenou«. — nizšími, neprízvucnými. — Mimo pi•í- Kdyz jsem to pi•ecetl, mrzel a radoval zvuk slovný máme téz pi•ízvuk vętný, jsem se zároveń. Mrzel jsem se, ze t. ten, kterým se na nękteré slovo ve z patentu nebylo nic, nebo to napsal vętę zvláštní dűraz klade. Vętný tento velezaslouzilý a nedávno zemi-elý cvi- pi•ízvuk má takovou moc. ze męní nę- citA vzorného Cyrillského sboru v Praze, kdy i smysl vęty. Vęta na pr. »C e 1 e- František Chlum, jiz r. 1852. Radoval d í n vykoual práci dobi•e« má jiný smysl, jsem se ale téz, ze shledal jsem potvr- nez vęta: »Celedín vykonal práci zeno, co mnę samému pravdivým býti d o b i- e«. Dűrazem na slovo c e l e d í n se zdálo. objasńuje se, kdo práci dobre vykoual : Ale ještę více jsem se radoval celedín (ne dęvecka, ne nádenuík); dűra- a spolu podivil, kdyz jsem nękolik duí zem na slovo d o b r - e objasńuje se, j a k na to se docetl, ze uz pred dvęma ti- práce vykonána byla: dobre (ue leda- síci lety tutéz myšlénku a tutéz pravdu bv1o, ne špatnę). I tento vętný prízvuk pronesl slavný rímský recník Cicero. platí ne pouze tomu slovu, na nęmz Ve svém spise »de oratore« 2) o recni- spocívá, nýbrz celé vętę a pűsobí, ze ctví napsal do slova takto: »Lst etiam celá vęta stává se jakousi melodickou sku- in dicen,lo quidam cautus obscurior« t, pinou, jakousi radou rozlicných tonű, j. i v reci jest jakýsi stin, jakýsi pocá- rozlicných silou, zdánlivę i výškou tek zpęvu. — A jiný rovnęz starý spi- i trváním. Následkem obojího tohoto prízvuku ') 2. vyd. úvod, str. IX. stává se i obycejná rec naše jakýmsi x) Cap. XVIII. Viz Dom Pothier: „ber gre- obrazem zpęvu. My v pravdę ani v oby- gor. Choral«, piel. Kienle, str. t99. | ||||
|