|
| ||||
| ||||
|
-- 79 —
sovatel (Martianus Capella t) poukázal jak známo, písnę národní, ze pri nich pi•ed mnoha sty lety na ten kouzelný povstal obycejnę text i nápęv zároveń. proutek, který rec naši v jakýsi odleslc Podobných príkladű dalo by se nejen zpęvu męní. Jest to právę onen dvojí ze zpęvu národních svętských ale i du- prízvuk, o kterém jsme pred chvíli sly- chovních, ano i círlcevnícli a zejména šeli. »Prízvuk,« praví onen spisovatel, choralních uvésti velilcé mnozství. — »jest zárodek hudby«. Má se t. prízvuk Kdyz skladatel adventní písnę: »Proro- k nápęvu asi talc, jako obraz pouze na- kové, otcové, touzebnę zádali« zamy- kreslený k obrazu barvami více ménę slil se do onęch dávných dob, ve kterých boliatę namalovanému. Att;díz není nápęv svatí arciotcové s touhou do budoucnosti nic jiného nez bohatęji provedený prí- hledęli a Spasitele dychtivę ocekávali, zvuk reci. vycítil hned, ze vętný prízvuk a lilavní Všimnęme si nyní, jak této pravdy dűraz spocívá na slovę t o u z e b n ę a vyplývajícího z ní pravidla, aby ná- a proto také na toto slovo polozil i vý- pęv shodoval se s pi•ízvulcem reci a ne raz hudební. — Pri slovech »Kyrie elei- byl nez rozvedením toho prízvuku, še- son« »Pane smiluj se« műze vętný pi-í- ti•ili skladatelé národníchi písní. zvuk spocívati bud na slovę »Kyrie« — Predstavte sobę, velect. posluchaci, »Pane« neb na slovę »eleison« -- »smiluj stríbrovlasého starecka, vzpomínajícího se« dle toho, jaká nálada duši rozjíma- na mladá šfastná léta. Pozavzdychne si jícího slova ta provívá. Pri náladę ka- zajisté, pomyslí a snad i rekne: »Kam jící polozí dűraz na slovo »eleison« ; pi-i jste se podęly moja zlatá léta« — a po- náladę více povznešené, slavnostní na lozí dűraz a pi!zvuk na slovo kam. slovo »Kyrie«. Proto spocívá pri cho- A nyní si vzpomeńte na známou píseń: rální mši, která se o slavnostech zpívá, »Zahucely hory, zahucely lesy« — i tam dűraz hudební na slovę »Kyrie«; pri té jest polozen hudební dűraz na slovo: pak, která se v case kajícím, v nedęle kam?, jednak, ze nápęv z predcházející postní a adventní, zpívá, na slovę »elei- nízké pololiy pi-i tomto slovę náhle do son«. výše se povznáší, jednak ze s té výše Z tolioto príkladu patrno, ze műze sestupuje znenáhla opęt do nízké po- hudební zpracování jedné a téze vęty, lohy. jednoho a téhoz textu býti rozlicno dle Predstavte si opuštęného clovęka, toho, jak zahloubá se skladatel nápęvu který ztratil, co ho dríve tęšilo. Poza- do smyslu slov a jakou náladu smysl steskue si a rekne: »Ach, uz tu není, ten v duši jeho budí, právę tak jako co mnę tęšívalo« a pronese slovícko rozlicen jest pi•ízvuk vętný pri slovech: Ach tonem pomęrnę nejvyšším, nejsil- »Celedín vykonal práci dobre« dle toho, nęjším a seslabí co do polohy a síly na kterém slovę dle úmyslu mluvícího všecky slabilcy následující. Zrovna tak dűraz spocívati má. to ucinil skladatel nápęvu známé písnę. Jeden z premnohých dokladű Ic to- muto rűznému pochopení a hudebnímu Predstavte sobę veselou spolecnost zpracování jedné a téze vęty cetl jsem bodrých tatíkű, kterí se trochu u muziky nedávno.') Skladatel Ltt sepsal nápęv opozdili. Leny je nutkají, aby uz šli na zalm 5o, ale sám skladbu tu nevy- domű. Tu vystoupí šedivý soused Ko- dal; vydal ji nejprve Witt v prílohách pecký, dupne si a rekne: »A proc by- k hudebnímu casopisu »Fliegende Blátter« chom se netęšili, kdyz nám P. Bűh r. 1886 (str. 37) a o Io let pozdęji, t. zdraví dá«. Dűraz dal na slovo: proc ? letos, vydal ji o sobę neznámý hudeb- coz i z toho patrno, ze si pri nęm dupl ník u Maxa Hirmera ve Štraubinkách. a ze je pronesl s nádechem zertovné První vydavatel, t. Witt poznamenal pi•i vzdorovitosti vűci nedockavým matro- nękterých místech »p« na znamení, ze nám. — Ana totéz slovo dal také hu- má místo ono zpívati se piano, tiše, je- dební dűraz ten, který slova tatíka Ko- mnę; druhý vydavatel pri tomtéz místę peckélio poprvé zazpíval, ac nezazpíval-li poznamenal »f« — forte a zádá, aby je Kopecký sám. Nebo tu vlastnost mají, to místo zpívalo se silnę a zvucnę. — 1) Yothier — KienIe 1. c. Srov. téhoz spisu O to, kdo z nich má pravdu, dokládá str. 35: „Die accentus gravis und acutus enthalten posuzovatel II. vydání (Műhlberger), spor die Grundelemente der gesanglichen blodulation, die gleichsam ihre Fortentwickelung ist. Daher der 1) sAugustinus«, Beilage zum „Corresp. Rlatt Name: accentus = ad cantus« (pií — zvuk). fiir d. kath. Clerus 1886,, str- 14. 15. | ||||
|