|
| ||||
| ||||
|
Vychází vždy Jen fi-aukované listy
5. každého měsíce. přijímají se. Rukopisy redakci za- Předplatné, C E C I LI E, slané nevracejí se. jež činí Dopisy, týkající se poštovní zásilkou CaSOp1S redakce, bucftež za- na celý rok r. m. zl. 2, sílány franco na půl lota „ 1, pro katolickou hudbu O u ;Ferdinandu Lehnerovi íi ímá pouze na vKarlíně, č. 234. P'j je- v Čechách, na Moravě a ve ~osvjtn ezsku. dnuztěchtodvou dob Reklamace zasílány administrace Majitel, vydavatel a redaktor: bucl'tež do expedice v Praze, růžová ulice v Karlíně, číslo 234. E R D I N AN D ~. E H N E R. č. 5, 7I. Císlo 4. V Praze, dne 5. dubna 1876. Ročník III. Obsah: Zákonodárství církevní o hře na varhany. Přednáška Edm. Langera v katolické besedě v Praze 2. února. (Dokončeni.) — Pěstováni zpěvu církevního. Arcidiecése Pražská: Výbor húdebni sekce při akademii křeséanské. Ze semináře Pražského. (Dokončení.) Z diecése Litoměřické: Z Bezna. — Z diecése Budějo- vické: Z Tábora. (Dokončeni.) — Z diecése Brněnské: Z Brna. —Hudební příloha čís. 4- Zákonodárství církevní o hře na varhany. (Přednáška E d m. L a n g e r a v katolické besedě v Praze dne 2. února.) (Dokončení.) Jako obsahu, vytknula Církev hranice také f o r m é při hraní na varhany ; vykázala místo, kterak varhanám při službách Božích účastniti se dopouštf. Procházíme-li ustanoveni „Ceremonialu”, shledáváme, že až k dobám, v nichž původ vzalo ,Ceremoniale”, tedy v stoletích předcházejících, po-užívalo se varhan zejmena a především k m e z i h r á m. Na to poukazují výrazy : „interponere organum” v č. 7. uvedené kapitoly, „non est intermiscendum organum” v č. 10, a podobná místa. Mimochodem budiž poukázáno při této příležitosti na n e-s m y s l n ý obyčej nyní již včtšinou se ztrácející, vedle něhož při písni obecné meziher se užívá po každé řádce, čímž smysl neustále se ruší a násilné trhá. — Bedlivě sluší uvážiti, že Církev dopouštějíc varhanám mezi-her, zavedla je ku s k rá c e n í a nikoli ku prodloužení b o h o s l u ž b y. V „Ceremoniale” předpokládá se totiž za první účel hry na varhany, aby jisté částky zpěvu bohoslužebného nahradily se hrou na varhany, jest-li že slova, která slyšána býti mají, alespoň se recituji. Z čehož následuje, že na k r át k é věty při hraní varhan zvláštni důraz se klade, ač se také příležitost naskytuje, kde vét delšfch se užívá. „Ceremoniale” zná také př e d e h r u „praeludium”, na varhany, úvod na bohoslužbu neb na jednotlivé částky. Např. když biskup do chrámu vstupuje a na služby Božíse připravuje (n. 3.), neb před početím slavných hodinek aneb neš por (n. 5). Rovněž jest „Ceremonialu” známa dohra na var-hany, ,postludium", na př. když biskup se vzdaluje (ň. 5.) neb na konec mše vůbec, „in fine Missae” (n. 9.). Ve veškerých případech uvedených jest patrnč úkolem hry na varhany — předeher, meziher i doher — a tudy též přechodů z jednoho oddělení do druhého, aby patřičnou náladu duš e v n í plodily, připravovaly a udržovaly. Zpěvem, který jasná slova vyjadřuje přiměřeným nápěvem, mají se buditi jasné myšlénky i tehdáž, když jednotlivým slovům se nerozumí, poněvadž pouhá skutečnost, že totiž zpěváci artikulovanými hlasy zpívajf a tudy myšlenky vyslovují, přirozenou měrou již ku přemyšlovánf pobáda. IIrou na varhany nelze ovšem vysloviti tak jasné myšlenky, za to však náladu připraviti, z niž jasné myšlenky se vyvinuji, aneb celá řada myšlenek v trvanlivé rozpoložení mysle pře-měňuje se. V tom obledu má hra na var-hany příbuzenství především s chorálním zpěvem, — s n e u m a m i vůbec a zejmena s těmi, které se přivěšují na Alleluja po Graduálu, s one"mi totiž včtami, v nichž u na konci Alleluja vydržuje se na celé řadé not. Jako tuto v pouhém výdechu tonů lidského hlasu, proudí se také při hře na varhany jistá nálada duševní bohoslužbě při-měřená. Proto odporoučelo by se také var- 4 | ||||
|