| ||||
| ||||
-27
obmezovánf platné pro dobu.adventnf a postní, zbývá ještě uvážiti meze onoho obmezování. „Ceremoniale” vyjímá samo dvě ne-déle, 3. neděli adventní a 4. postní, poněvadž po dokanané první polovici kajicné doby Církev zmíríiuje na okamžik přísnost a opravdivost, na okamžik dopouští prosvítání radosti, která jest odměnou pokání bedlivě až do konce konaného. Proto na tvto nedčle počíná též mše sv. s povzbuzová jím kn radosti a zde i onde užívá se na místo vážné barvy fialové při hlavních službách Božích roucha církevního jemnější barvy růžové. V „Ceremoniale” vyjímají se dále jisté ferie (všední dny postní), „quae cum solemnitate ab Fcclesia celebrantur,” (které Církev svátečně slaví). Za takové udávají se : zelený čtvrtek, ponze však při mši sv. (jeria V. in Coeua Domini ad Missam tantum") a bílá sobota („Sabbato sancto ad Missam et ad Vesperas"). Dále vyjímá „Ceremoniale” slavné svátky clo té doby přfpadajícf (item exceptis festis infra Adventum aut Quadragesimam occu••entibus, quae cum solemnitate ab Lcclesia celebrantur"). Za příklad uvádějí se svátky: sv. Matěje, Tomáše Aquinského, ltehoře Vel., Josefa, Zvčstování Panny Marie. Z pří-kladů uvedených patrně se jeví, že pouze „festa duplicia” se vyjímají. Tři z uvedených příkladů náleží dokonce mezi vyšší svátky dvojnásobné ; ale také obyčejné z na-značených svátků „duplex” vyznačuji se slavným „Credo” ve mši sv. jakožto svátky sv. učitelů církevních, kdybychom ani ne-brali ohled na okolnost, že svátky církevních učitelů druhdy k slavnostným dnům počítaly se. Z přikladů těchto se jeví, že výminka, kterou se dovoluje užívati varhan, pro takové svátky (duplicia) platnost má, jež také zevnč s větší slavnosti, bud obecně, bud v některých chrámech se konají. Sem náleží na př. u nás v tomto roce zcela jistč svátek blahoslavené Anežky. -- Dálšf vy-jímka uvádí se konečně v „Ceremoniale” : „quandocunque occurreret celebrare solemniter et cum laetitia pro aliqua re gravi.” Kongregace ritů uvedla na jistý dotaz jaksi za příklad, že slavné mše sv. a litanie, které na některých místech vedle starého obyčeje každé soboty na počest matky Boží se konají, varhanami doprovázeti dovoluje se. *) Beze vší pochybnosti dopouští se tedy hra Pozn. „Servari potest asserta consuetudo pulsandi organum tempore Quadragesimae, Adventus et Vigiliarum in missis votivis B. 1\1. V., quae singulis saUbatis solemniter celebrantur, et in cjusdem Litaniis, quae post Vesperas cantantur.” S. R. C. d. 14. Apr. 1753.na varhan y při slavné mši sv. a ostatních výkonech 40hodinné pobožnosti, jakož i při jiném slavném výstavu nejsvětější svátosti (vyjmouce dny, které ani při pobožnosti 40hodinné nedopouštějí votivní mši sv., jako : popeleční středa, 1. 2. 3. 5. 6. neděle postní, pašijový týden), rovněž slavné služby Boží s „Te Deum” a j. Ohledně obyčejného po-žehnáni s nejsvětější Svátostí, které u nás většinou k slavné mši sv. se připojuje, není sice jasného předpisu ; duchu stávajících předpisů jest však přiměřené, aby tato funkce též ohledně varhan s předcházející slavnostní mši sv. shodovala se, podobně, jako i kněz těchže paramentů užívá. Ku konci zmiiSuji se o jediném toliko ještě zvyku, který dojista odporuje duchu předpisů bohoslužebných. Nezmiťiuji se však o tom proto, aby bezodkladně ostranil se, nýbrž k uvarování, aby nebyl dále Šířen a zaváděn. Jest to zvyk, vedle něhož při tiché či soukromé mši při všech částkách na varhany a to začasté velmi hřmotné se hraje, vyjma pozdvihováni, bud co průvod zpěvu obecného, aneb beze zpěvu. Význam takového počínání dlužno jasně uvážiti. Cirkev káže knězi, aby jednotlivé částky mše sv. nahlas m luvil „voce clara, voce intelligibili,” hlasem srozumitelným, a var-hany se zpěvem obecným přičiůují se, aby ani jediné z těchto slov, jež hlasitě a zřetelně jest mluviti, nebylo slyšeti. Jest to obyčej, který jinak v dobré společnosti by se netrpěl, a kostel má přede nejlepší společnosti býti.*) Nejnesmyslnějšim zdá se mi býti přehlušováni varhan mezi epištolou a evangeliem v okamžicích, kdy knězi officielné jest zvěstovati slova písma svatého. Při tomto marném závodění kněze s měchy varhan nelze se diviti, že konečně kněz vzdává se, a tak namnoze mizí dojemně úchvatný rozdíl modliteb hlasitých a tichých. Jak praveno, nikterak nehodlám žádati, aby obyčej, který nabyl domácího práva, beze všeho ihned se odstranil. To nejlépe zůstavuje se všeobecnému přesvědčení, neb představeným církevním, aneb přirozenému průběhu časovému'*), který mnohdy náhle mnohou vée odklízí; tolik však patrně a jasně z uvedeného na jevo jde, že při rozšiřování neb *) P o zm. Jinak ovšem má se věc, když za bohoshtžUou méně slavnou následuje jiná slavnější, na př. po tiché mši sv. slavné hodinky; var-hany však a zpěv lidu nejsou bohoslužbou, nýbrž pouhou pobožností při bohoslužbě. **) P o z n. V Prusku na př. zanikne s nynějším tak smutným přerušením služeb Božích v jednotlivých osadách též mnohý zlořád, který nebude rádno zaváděti, až služby Boží znovu počnou se konati. ar | ||||
|