Z Tábora
Ročník: 1876; strana: 30,
Přepis ke stažení ve formátu MS Word [0 kB]

  PŘEDCHOZÍ   zobrazovat jako obrázky [jpg]      NÁSLEDUJÍCÍ  
— 30

„Palaestrinovy litaniae” pro mužský sbor, a na konec Křížl:ovského „Te Deum”.

Ještě snad bude zajímavo zmíniti se o tom, co tomu lidé říkají? ,. „Chorální zpěv vyžene lidi z kostela,” říkává se a podivno, k nám je vhání; při nešporáclt bývá kostel piný a z mnoha stran jsme doslechli, že jest to zpěv, který je tam tím více udržuje a láká. 7e máme také nepřátel dost, není divu, bylť sám Bůh na světě a co měl protivníků, a Církev, dílo jeho také, jakž by tedy i důstojné a v pravdě církevní oslavování služeb Božích moblo býti od nich ušetřeno! „Což pak jste se dali také vy od toho tiVitta po-blázniti?” pravil nám kdysi jeden horlivý zastance hodně divadehtích figurálel:, „co pal: máte na církevním zpěvu? — Samý akkord!” My jsme se mu dali do smíchu. — %e tak ty zhudlané fi;urálky mají nějakou cenu!

Clověk se těší na nejzbožnčjší vo'ání „Kyrie eleison” a ltle, napřed zazní několik „laufů” na housle a pak jest to tak jakoby vyšly zelenářky někde v ,Angot". — A tak se má Pán Bůh prositi za smilování? není to spíše jako posměch Hospodinu?

„Benedictus qui venit”, —člověk zavře-li oči a vmyslí se někam do divadla, svatosvatě by mohl tvrditi, že se vítá nějaký „Rododendron”, nebo nějaký mocnář někde v divadle! M,í bf'ti to Bobu dost dobré? Divadlo má své opery, koncertní síci má své písně a fantasie a etudy a kdo ví co všecko, a jen Pán BůU má býti spokojen s čímkoliv, s lecjak odřenou instrumeutálkou? — jen chrám Páně nemá míti ničeho zvláštního ? Spatná opera se vy-píská a špatná, svatostánku nedůstojná hudlanice se opakuje třebas každou neděli.

„Není to možná zavesti řádný zpěv církevní, žádá to velikých obětí, nemáme tolik zpěváků a t. d.;” tak se vymlouvají! Výmluvy! sežene-li se fiaurálka, sežene se také řádný chorál, a půjde to, víme to ze zkušenosti.

Takový duch u nás panuje a naši páni představení jej vzbuzují a jemu přejí. — Těšíme se tedy, že nedůstojnou hudbou více náš chrám Páné se nczneuctí, poněvadž máme vůle a chuti a síly dost zastati všechno sami. --Začátky, těžké tyto stupně jsme již překročili, vyhlídka naše se šíří a my snad v brzku těšiti se budeme trvalému vítězství.

Z diecése Z~itorrs ěřické

Z Bezna.



Odbor hudební „akademie křesťanské” vydal resoluci, v níž řfditele kůru vybízí, by v čase postním hraní na varhany zanechali. Smluviv se s p. farářem, činil jsem 1: tomu ihned náležité přípravy; po vybrání lidu známějších písní sestavil jsem čtverozpěv takto: mládež školní a lid — sopran, tři dítky — alt, učitel I. třídy — tenor a já

bass.

Od středy popeleční až do neděle zpívaly se písně lehčí; na neděli měl jsem však přichystanou těžší a sice „Přistup duše v skroušenosti”. I byl jsem dychtiv, jak nám to asi půjde a skoro jsem se obával, že snad k varhanám sáhnouti musím.

Avšak ukázalo se, co zmůže dobrá vůle a píle! Zpěvníků bylo dole v lavicích přes 40, na kůra měl každý člověk v rukou zpěvník,k tomu pak sesflené tenory a bassy a chorál otřásal klenutím chrámovým ! Bylo to velebné ! T přišel jsem k tomu přesvědčení, že taje-li veškeren lid a na kůru přidruží-li sek tomu dosti silný čtverozpěv, pak varhany jsou zbytečny, hlahol jejich spíše by zpěv dusil, přehlušoval. Naopak ale — mělo-liby se pouze jednohlasně zpívati, pak ovšem varhany jsou nutné; neb přechod k triviálnosti jest velmi snadný.

Hlavní podmínkou zdárného chorálu, jest důkladné cvičeni mládeže i lidu v pfsníclt v Kancimtálu obsažených; bez cvičení není umění. le jsme hlasu „akademie křesťanské” uposlechli, radujeme se z toho nyní všickni; neb přišli jsme tím k pravdám a požitkům duševním nikdy netušeným, i seznali jsme, jakou cenu mají staročeské chorály.

Trríc7av Yau('k, učitel.

Z diecése Budějoviclz--é:

Z Tábora. (1)okončenf.)



Hlasy se v předříkávání častěji střídají, v odpovědích „ora pro nobis” různě a příjemně proplétají, až konečně opakováním a kontrapunkticky stupňovaným „Kyrie elejson” končí. Co do provedení nemohu snad ku chvále mistrného přednesu vice říci, nežli že snad nikdy vesvém ďivobytí nepomodlil jsem se tyto litanie s tak vroucí a něžnou pobožností, jako tentokrát. Ještě dnes (v úterý) mi zní v uších voláni: „salus infirmorum” tak úpěnlivé přednesené, jak ho asi zvolala Marie Káde-ova ve Filipsdorfu v největší své bolesti před uzdravením. A ]sled na to rozezvučila se hlas po hlase vroucí prosba: „ora pro nobis” a rozvinila
  PŘEDCHOZÍ        NÁSLEDUJÍCÍ