|
| ||||
| ||||
|
4 —
Listy kněze benediktina z kláštera Emauského v Praze o zpěvu chorálním. Milý pane i•editeli! Vánoce sebliží!') Veliké svátky při-nesou asi Vám jako mně mnoho práce. Kéž se Vám podaří četuými zdai•ilými produkcemi pi•ispěti 1: okrášlení služeb Božích! Než račte odpustiti, že nelze mi dnes samému více psáti z důvodu naznačeného, a p - oto ponecliávám slovo jednomu svému spolubratru, jenž napsal po-jednání o m e š n í c li zpěvech. Doufám, že budete čísti tuto práci se zájmem. Tu pak mi již nic jiného nezbývá, leč abych Vám přál štastné a veselé vánoční svátky, a štastný Nový rok. Kéž nám všem pi•inese nový rok mnoho milosti Božích a mnoho dobrého ! Se srdečnými pozdravy v kristu oddaný I'. A. Sch., O. S. B. 0 mešních zpěvech. Obět jest sti•ed církevních služeb Božích, jest zářícím sluncem liturgie. Proto shromažďuje tu sv. církev všecky své liturgické poklady, aby tyto služby Boží co nejvzácnčji ozdobila. V žádných jiných službách Božích ne-jsou obřady tak boliaty, modlitby tak rozmanity. A v této posvátné harmonii má také účastenství zpěv. M e l o d i e oběti mše svaté jsou nejbohatší anejl:rásnější,obsahují květchor a 1 u ; nik-cle nedosahuje nápěv tak vznešenélio vzletu, tak bohatélio a stálého jásání, jako zde ]volem eucharistického stolu oběti a pokrmu. »Trausibo in locum tabernaculi admirabilis ... in voce exultationis et confessionis; sonus epulautis. Půjdu na místo stánku podivného.. . v hlasu plesání a chvály; jako zvuk ho-dujícího.« (/alm 41.) Mešní zpěvy jsou dvojího druhu : s t ř í-d a v é, které by se mohly jmenovati I'roprium mešních zpěvů, a s t á 1 é, které tvoří Conlmune a náležejí k Ordinariu missae : první obsahují vlastní bohatý poklad nápěvu církve a pocházejí alespoů z největší části ze starší doby. Sem patří: lntroitus, Graduale, Alleluja, Tractus, Sekvence, Offertorium, Communio. Ordinarium obsaliuje : Kyrie, Gloria, Credo, Sanctus, Agnus. Nejstarší zpěvy jsou Nebylo lze v posledním čísle uveřejniti. Red. Graduale, Sanctus a Communio; cíle novějších bádání náležejí první společné liturgii pocházející od svatých apoštolů. Ncjmlaclši částl:yjsouCredoa:lgiurs. S půvoclem souvisí také význam a dbležitost zpěvů. Patrně jest to, co pochází ze starobylé doby, nutnější v organismu liturgie a vyžaduje naši úcty ve vyšším stupni. Graduale náleží ke zpěvům r e. - s p o n s o r i í; talcé Alleluj a lze k touni po-čítati. Introit, Offertorium a Communio jsou a n t i f o n y. "Zpěvy ordinaria nepati-í do žádné z těchto kategorií, poněvadž nemají žádného vztahu ke zpěvu žalmů. Ordinarium mělo totiž v první době jiné místo než nyiií. Náleželo k částkám, které se pouze recitují, bylo jeclnoduché, jako jest ještě ordinarium o dnech feriálních, nebo jako Gloria o svátcích Simplex. Když tyto zpěvy se dostaly v následujících stoletích více v popředí, staly se také nápěvy bohatšími. Ale tenkráte měli ještě v piném držení clioráluí melodie a skládali zcela v duchu sv. Relioře. Nejdříve a nejvíce dávalo se zpěvu Kyrie ozdoby a bohatství, ježto stojí včele mše svaté a ve spojeni s Introitem mělo dávati výraz slavnostního bohatství. Proto mávne z nejlepší doby dosti mnoho starých Kyrie, méně Gloria, ještě méně Sanctus a Agnus. Když počalo v XI. století nové tvořivé období, které méně souviselo se sta-rým římským, byly skládány podle liturgické poti•eby nové melodie Ic ordinariu; jalcl:oliv jsou dobré, nedosahují pi-ece krásy starých zpěvů. Sem náleží Gloria od sv. papeže Lva 1N. (1- 1054). V době velikélio liturgického rozštěpení ve Francii (počínaje rokem +600) skládali vedle jiných chorálních melodií také ordinaria v hojném počtu. Od královského kapelníka Dumonta (-i 1654) zachovaly se mše ve všech osmi toninácll; jeho Hesse impériale zpívá se ještě ve Francii. Kromě toho byla Messe royal (Lulli), trompette a podobné, které jsou nyní na štěstí v zapomenutí. Ordinarium mešních zpěvů. 1. Kyrie. Volání »Kyrie eleison« (»1>ane, smiluj se nad námi«) jest z p ě v e m 1 i d u p i- i | ||||
|