|
| ||||
| ||||
|
katolickou I)0sv.'1tI1o11
CXRILLSxaÉ. 1891, Robil XXIV. F. J. L•EHNER. C1SI0 2, irniniiiiirnninuniinirviiiiiVI —irnn-nurrrrnrninu, íin, li ristiii1[ i1 iiiii] i;cniir_ili'ii—iil I'1P O mešních zpěvech. (Pokračování.,) 2. Gloria. Po »Kyrie eleison« následuje »Gloria«, »veliká nebo větší dosoloti i e« (c livaloi-ečení), jei, obsahuje podobně jako »(Iloria Patri« (láva Utci) rozšíi-ené a obšírné chválení trojjccliného Boha; nazývá set:l:é »zpěvem anclělslcým« (hymnus angelicus), poněvadž počáteční slova pěli zástupové duchu andělských pi-i narozeni Kristově. Skladatele tohoto pradávnélio chvalozpěvu, totiž části, která se pojí na slova andělská, nelze historicky bezpečně udati; jenom to je jisto, že »Gloria není půvoclu latiuslcélio, nýbrž řeckého a že pochází od východu. Latinský text není tedy origiaal, nýbrž poněkud volný pře-klad nebo volné zpracování i cckého původního testu, které se s důvodem pi-ipisuje sv. učiteli cirlcevnímu Hilariu z Poitiers (i 366). Na východě užívali velikého chvaloi-cčení v liturgii již ve ti-etím století --ale nikoli při oběti mše svaté, nýbrž pi-i církevních hodinkách jakožto ranní piseii. Také nyní nepřichází u Keků při slaveni mše svaté, nýbrž jenom pi-i ranní modlitbě. O tom, kdy přišlo »Gloria« do římské mešní liturgie, máme toliko nejasné a ne-jisté zprávy. Jeho užívání bylAí původně a po dlouhou dobu 'značě;:~- mezeno především dávalo výraz ~á- á ca O s t i v á-noční a plesání ve.lilconbčnímu. Až clo konce XI. století byla v platnosti rubrika gregoriánslcélio salcramentáře, ]sterá dovolovala nebo předpisovala říkati »Gloria« biskupům o všecli dnech nedělních a svátečnícli, kněžím pak toliko o velikonocích. Od XII. století byla tato biskupská výsada ponenáhlu také na kněze rozšířena. »Gloria« jest tedy n a d š e n ý m z p ě v e m radostného plesání, jež vyšší svá-teční náladu vyjadřuje, a proto nezaznívá o dnecli a v dobách, l:teré jsou věnovány zármutl:u a pohání, anebo které alespoň nemají svátečního rázu. (Dr. Nik. Gihr: Das heilige 1'Iessopfer). »Záclná báseň nehodila se dokonaleji umění hudebnímu jalo »Gloria«; žádná nedala lepši pi-íležitosti k bohaté a rychlé posloupnosti každé toniny — veselé a vážné; žácluá neudávala lépe zdlouhavé a prosebné padání tonů nebo piný a mocný chor. V" jednoduchém zpěvu gregoriánském nebo v čistých nábožných harmoniích Palestriny jest »Gloria« v pravo,; zpěv andělský.« Melodie v »Gloria« jest zařízena p r o střídavý chor, j alco zpěv žalmů ; platí pro něho stejná rliythmicl:á pravidla. Modulace jest obmezena na užší kruh melodických myšlenek, které jsou však s mnohým uměním uvity v libo-vonný věnec. »Gloria« na duplex jest mistrovské dílo milé a velkolepé krásv; »Gloria - na simples jest jako jednoduchý | ||||
|