|
| ||||
| ||||
|
— 14 --
které o církevní hudbě vydala. Předpisy pak tyto blíže určuji I. a) obsah (text) a b) formu (sloh) hudby posvátné, jakož i II. pravidla vyměřují, dle kterých se říditi mají ti, kdož církevní hudbu provozují. Promluvíme tedy nejprve o pí-edpisech týkajících se I. a) o b s a h u h u d b y p osvátné, či toho, co církev chce, aby se při bohoslužbě zpívalo. Vůli svou v příčině té na jevo dala církev vydáním bohoslužebných knih, zvláště missálu, brevíře a rituálu a jim přizpůsobených lznih : graduálu, a n t iphonaria a notami opatřeného rituálu. Zde uloženy modlitby a zpěvy církve, jimiž Boha chválí, jemu děkuje, jej prosí a smiřuje. Zde určitě o z n a-čila, co, kdy a v jakém pořádku se zpívati má. Má-li tedy zpěv posvátný býti opravdu církevním, tedy musí pokynů těch se držeti. Pak-li toho nečiní, může býti na nejvýš hudbou náboženskou, nikoli však círl.evní. -- Zejména a) pro bohoslužbu s l a v n o u vydala církev určité p ř e d-p i s y, co, kdy, a v jakém pořadu kůr zpívati má. Církevní zákonové nařizuji, že se má zpívati v t o m j a z y k u, kterýž bohoslužebné knihy vykazují, všecka ta s 1 o v a a n e j i n á, než která pí odepsána jsou; není dovoleno li ěce libo-volně z měniti, vynechati neb p ř i d a t i, leč by to bohoslužebné knihy samy připouštěly. Z toho možno seznati, zdali správné jest, když při slavné mši sv. užívá se j i n é li o j a z y k a než latinského, když při slavné bohoslužbě setkáváme se s českými mešními skladbami, neb s nějakou p í s n í v obecném jazyku, k t e r á t í e b a se mší vůbec ani není v nějakém s p oj e n í. jak nevhodné na př. jest, když kněz zazpívá: »Gloria in exelsis Deo« a místo »et in terra pax« ozve se 2. verš známé písně »Tisíckrát pozdravujeme Tebe«, »Přispěj tal.é nám, ó Matko naše, všickni s vroucím srdcem žádáme; tys jediné útočiště naše« atd., aneb z písně: »Vzpomeii, ó královno milá« druhý verš : »Kdo Tebe o pomoc vzýval, zdaž nebyl vždy vyslyšen?« atd. Jal: pře-kvapen jsem byl, když kdesi při zpívanémši sv. ředitel kiu•u mi spustil litanie lauretánské a na omluvu pak mi řekl: Co pak se hodí pro fundační mši sv. lépe než právě litanie? Jak podivně se vyjímá, když na sv. Petra a Pavla zpívá se místo příslušného textu »Ave Maria«, neb když text určený pro zcela jinou slavnost násilně se upraví pro slavnost jinou, at již pak se to liodí nebo ne! Když na př. z Creda vynechá se nějaká část, aneb text Creda mezi hlasy talc se rozdělí, že sice všecky hlasy dohromady Credo celé zazpívají, avšak v skutečnosti jednotlivé hlasy pouze něco z Creda vyznávají, třeba i bludného ! Má-li Credo býti v pravdě církevní, ne-smí se z něho vynechati ani jediného článku víry, musí býti ve skladbě úpiný text a to nezkomolený, jinak již to není Credo katolické, při němž všichni věřící a tedy i zpěváci vyznávati mají víru jedeni Skrtáníin v Credu spáchal leckterý komponista a í-editel kůru mimoděl. blud, aneb aspoll takový nesmysl, kteréhož by asi nikdy nepodepsal. Pamatuji se na příklad, že v jedné Horákově mši basy hlásá čirý patripassianimus, či bludné učení, že ne Syn Boží se vtělil a nás vy-koupil, ale Bůh Otec! Osudný tento lilas bassový zpívá totiž: Věřím v jednolio Boha, Otce všemohoucího, stvořitele nebe i země - - - jenž pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil s nebe a se vtělil ! K zpívané mši náleží, aby zpívány byly mimo odpovícllcy (responsoria), Kyrie, Gloria, Graduale, Credo Offertorium Sanctus, Benedictus a Agnus, ještě: Introit, po Graduálu v postní době Tractus, v době velikonoční místo Graduálu předepsaná Alleluja s veršíky, po Graduálu při jistých slavnostech i Sequence a vždy zpěv zvaný Communio, než nejen že zpěvy ty se opomíjejí skoro všeobecně, ale vy-nechává se i Graduale, aneb nahražuje se Offertorium třebas nějakým solem na cello beze slov, jak sám ]cdesi toho jsem byl svědkem. Ba znám i případ, že v jistém velkém městě requiem zpívané záleželo v pouhýcli odpovědích knězi, kdežto při ostatních částech kůr úpině mlčel, takže ani píseii v jazyku lidu se nezpívala! A jako to jest s vynecháváním, tak jest i s přidáváním. Pokračování.) | ||||
|