|
| ||||
| ||||
|
ASoPIS
katolickou 1)osvá4no11 CYRXX LSk É. 1897, Ročllík XXIV, F. J. LEHNER. Číslo 3. a 4. urunl+rurrm!nurrurn,rnn un ri i i11 rrii irri rnrrrunrrrmn nrrnm i 1 rrr11 i n i i i i i i i i i i i i i i i i i i nPPPn n 1 1,1 11i rrurnhd} O mešních zpěvech. (Pokračování.) 3. Credo. »Credo, vyznání víry«, jest takořica ].oróuliví, potí kterou se věřící shromaždují, jest lieslem, kterým se rozeznávají od nevěřícícli a bludařů. Věř í c í m i nazývaly se dítky svaté církve se zálibou; a byt bylo jejich povolání a jejich postavení v obecném životě sebe rozdílnější, tímto jménem byly doliromady naznačovány; všem a každému bylo pod tímto jménem pozdraveni a požehnání posýláno. Ještě dnes nazývají bislcupové ve svých pastýřských listech své diecésany věřícími. Ano toto jméno zachovávají ki-estané až za lirob, naznačujíce duše zemřelých na ponuiicích a v modlitbách dušemi věrných, to jest pravo-věrných, věřících. A v nejslavnějším dílu mše svaté, ve tiché mši (kanoe) doporučují se duše v Pánu zesnulých milosrdenství Božímu slovy: »Kteří nás předešli se znamením víry. « V y z n á n í v í r y jest podle tolio pro dítky církve jakýmsi vyznamenáním; jest páskou jednoty, která všecky údy Kristovy viže a je od nekřestanů liší. Během století povstalo pět vyznání víry: apoštolské, nicaejské, cařiliraclsl;é, sv. Athanasia a tridents ]c é. Ale tato vyznání víry neobsahují rozličných nauk, nýbrž tutéž jednu, ne-změnitelnou, zjevenou pravdu v rozličném rozvoji. Jemně a mile zvěstuje se slunce v ranuícli čcrváncícli, jasněji as větší září svítí Ic polednímu, piné moře záře rozlévá po všemíru, když zachází; avšak jest to vždycky totéž slunce a žádné změny se s nim ncstaló. A podobně se věc má s naši svatou věrou. Již ve vyznání apoštolském jest celý její obsah uzavřen. Podle poti•eb časů a smýšlení lidi vystupují jednotlivé pravdy, ana církev vůči vyskytlým se bludům dává takořka vyzai•ovati odpovídající jim články víry. Takto povstalo pět vy-znání víry. Při mši svaté říká se vyznání víry cař ihradské, tak na-zvané, poněvadž pocliází ve své formě od druhého všeobecného sněmu církevního, který se konal v Cařihradč roku 381. Zní pal; takto: »Věřím v jednoho Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, všech věcí viditelných i neviditelných. I v jediného Pána Jesu Krista, Syna Božího, jednorozeného, a z Otce narozeného přede všemi věky; Boha z Boha, Světlo ze Světla, Boha pravého z pravého Boha.1_plozeného, neučiněného, téže s Otcem podstaty, skrze něhož všecky věci učiněny jsou. Jenž pro nás lidi a pro spasení naše sestoupil s nebe. A vtělil se od lluclia Svatého z 1Uarie Panny a člověkem učin ě n jest. Ukřižován též za nás; pod Pontským Pilátem trpěl a pohřben jest. A vstal z mrtvých třetího dne podle písem. \ vstoupil na nebesa: seclí na pravici Otce. A opět pi•ijde ve slávě | ||||
|