|
| ||||
| ||||
|
— IS —
soudit živých i mrtvých, jehožto království nebude konce. I v Ducha svatého, Páua a Oživovatele, kterýž z Otce i Syna vychází. Jemuž spolu s Otcem i Synem stejná poklona a oslava se činí, jenž mluvil skrze proroky. A v jednu, svatou, obecnou i apoštolskou Církev. Vyzná-vám jeden křest na odpuštění hříchů : a očekávám vzkříšení z mrtvých, a život budoucího věku. Amen.« P r v n í č á s t k a tohoto vyznání čelí proti pohanství a mnohobožství, jakož proti bludu It'Ianichaeův, kteří pi-ijímali dva principy, dobrý a zlý, a tvrdili, že svět nebyl stvořen od dobrého Boha, nýbrž od zlého principu. D r u h á č á s t k a od-suzuje všecky bludy, najmě Ariany, kteří se pozdvihli proti osobě Kristově, proti jeho rovnosti podstaty s Otcem, proti jeho pravému člověčenství a jeho dílu vykoupení. Třetí částka obrací se hlavně proti sektě Macedonianů, kteří popírali rovnost podstaty Ducha svatého a jeho výcliod z Otce a Syna. Takovým způsobem byly potřeny tři hlavy draka, které se již v prvních dobách církve proti nejsvětějším třem Božským osobám pozdvihly, slavnými pro-hlášeními svaté církve, jak je máme v dotčených třech částkách našeho vy-znáni víry. Bludy jsou rozptýleny, jejich zastanci jsou poznamenáni, ale čistá, věčná božská pravda rozléhá se v »Credo« jal. ve skvělém dómu, tak v nejskromnějším vesnickém kostelíčku, a bude se rozléllati až na konec věků. C t v r t á částka konečně směruje proti všem nepřátelíme jedné, svaté, katolické a apoštolské církve, neomylné nositelky a učitelky pravdy, mimo niž není spásy. »Credo« bylo přijato do oběti mše svaté nejprve n a v v c 11 o d ě, na počátku šestého století. Za jeho příkladem ustanovil velký nacionální sněm v 'rolcděve S p a n ě l í c h, aby v mozzarabském ritu bezprostředně před »Pater noster« veškeren lid nahlas se neodlil cařihradské vyznání viry. Koncem osmého sto-letí bylo totéž vyznání také ve F r a n c i i a v N ě m e c k u přijato mezi částky mešního ritu. Mnohem těžší jest otázka, kdy římská církev počala při mši svaté »Credo« se modliti nebo zpívati. Ježto jsou o tom po ruce zdánlivě si odporující svědectví ve starých doltumentech, proto se liturbikové ve svých soudech velice rozcházejí. Podle zprávy benediktinského opata Berno z Rychnova (Reichenau) bylo »Credo« všeobecně pi-ijato do římského mešního ritu t e p r v e n a počátku M. století, a sice na do-mluvu a prosbu císaře Jindřicha 11. papežem Benediktem VIII. V neděli dne 14. února rol.0 I014 byl Jindřich II, po starém způsobu v basilice sv. Yetra za císaře pomazán a korunován. "i u zpozoroval zbožný císař, že při slavné při tom mši svaté, ač byla neděle, nezpívalo se »Credo«, jak se dálo po ostatním ].řestanstvu. A když se tázal po příčině, odpověděli mu, že římská církev, jež nikdy od katolické víry se neodchýlila a nikdy kacfr'stvím se neposkvrnila, ne-potřebuje takovéhoto sl.ládání vyznání víry. Ale svatý císař vyžádal si od papeže jakožto korunovačního claru, aby ku vzdělání věřících, kteří z celého světa do Ríma přijdou, ustanovil, aby bylo vloženo vyznání víry do slavné mše svaté. Papež Benedikt VIII. uznal za dobré za-vésti také v Rímě tento ritus, jenž od té doby po všecky časy vydává svědectví o vřelosti víry svatého Jin(-1řicha, a tuto vi•elost víry opět rozněcuje v tisících srdcí.*) (Pokračování.) *) Dr. Gihr: a Das hci]ige blcssopfcr«, — »I)as heiliQe P'Iessopfer oder dic liturřische Feier der hlg. Messe«, erkliirt von Dr. 1;enedikt Sauter, U. S. B., Abt des kóni~l. Stiftes Emaus. O výchově mládeže hudební. Píše Jan Ev. Zelinka. (Polcračování.) II. Navštívil mne přítel-Cyrillista. »Prosem N'ás,« byla jeho první slova, »co Vás to napadlo s těmi vycllovatelsl.ýnli listy v » Cyrillu«? Jc to možné,aby taková hudba mohla dnes ještě býti vzorem, vždyt to je volný chaos harmonický bez určitého cíle. Píšete v prvých řádkách Vašeho článku, že zavání to pobachovsl.ým copem, že příčinou všeho jest ncurčitý systém hudebního vycllo- | ||||
|