| ||||
| ||||
Vychází vždy Jen frankované listy
5, každého měsíce. přijímají se. Rukopisy redakci za- Předplatné, C E C 1 L 1 Em slané nevracejí se. , jež činí Dopisy, tykající se poštovní zásilkou CaSOj~1S redakce, bucl'tež za- I I hudbu +n sílány franco na pú lota r. m, zl. l' pro ka ISO (I CI` I o U p O SVG UI I O U Ferdinandu Lehnerovi ~,J v Karlíně, č. 234. přijímá pouze na je- v Č'eeháeh, na llloravě a ve Slezsku. dnu z těchto dvou dob - Reklamace zasílány administrace Majitel, vydavatel a redaktor: buďtež do expedice v Praze, růžová ulice v Karlíně, číslo 234. ; E R D I N A N D ~. E H N E R, č. 5, II. Číslo 5. V Praze, dne 5. května 1876. Ročník 111. Obsah: Requiem za t Josefa rytíře Púliricha. — Opětné slovo pp. učitelům a řediteliml kůru. — Pěstováni zpěvu církevního. Z arcidiecése Pražské: Z Prahy. Z Kralovic. — Z arcidiecése Olomoucké: Z Olomouce. — Z diecése Kralohradecicé : Z Poděbrad. — Z diecése Budějovické : Z Tábora (dva (lopisy). — Z diecése Brněn- ské : Z Brna.L Třeště (dva dopisy). — Literatura hudby posvátné. —Hudební příloha čís. S. Requiem za t Josefa rytíře Fiihricha. Akademie křestanská usnesla se oslaviti památku velikého genia a umělce křesfanského t Josefa rytíře Fůhricha slavnou zádušní mší svatou. Poněvadž však usnesení stalo se krátce před velkonočními svátky, kůrům kostelním však pro pilné přípravy na pašijový týden a ku svátkům velkonočním na jiné zkoušky ani času nezbývá, odložila se smuteční slavnost na vhodný den po svátcích, který dopouští slaviti mši zádušní. K obstaráni všeho potřebného zvoleni jsou tři členové ředitclstva akademie křesfanské pp. prof. Dr. Fr. Bauer, architekt A. V. Barvitius, a předseda odboru hudebního F. J. Lehner co užší komité. Jest-li že oběma prvé jmenovaným bylo uloženo sezvání uměleckých kruhů, jednot a spolků pražských, poslednějšímu připadlo postarati se o veškerou hudební stránka smuteční slavnosti. Při bližším pátrání objevilo se, že z reformovaných kůrů pražských žádný nemá na repertoiru větší, slavnosti důstojnou „Missa de Requiem.” Volba za tou příčinou nebyla obtížna. Pisatel odhodlal se se svým karlínským sborem ochotnickým a když o věc šlechetnou se jedná, také vždy ochotným, na-studovati nějakou skladbu, která by v souladu a souhlasu byla s velikým básníkem-malířem Fiihrichem. A poněvadž já Filhricha tak velmi rád jsem mě1 a Znám, zdědila se láska k zvěčnělému umělci také na můj sbor. Při takovém smýšlení nehledí se pak na kousek práce. Z ochoty a lásky radostněji se působí, nežli z roboty a z platu. Po pilnější prohlídce skladeb ku mši zádušní rozhodnul jsem se posléze pro „M i s s apro D e f u n c t i s” quaternis vocibus auctore F r a n c e s c o Anerio, Romano. Starý skla-datel, mladší bratr slovutného Felice Anerio, narodil se okolo r. 1567 v Římě a stal se knězem. Byl nejprvé kapelníkem Sigmunda III., krále polského, napotom na kathedrále ve Veroně; odtud povolán jest do Říma za učitele hudby v semináři rímském. Napotom stal se kapelníkem u ,La Madonna dei Monti," konečně r. 1600 n sv. Jana v Lateránu, kde zůstal až do r. 1603. Doba smrti jeho není známa. Veškerá díla výtečného skladatele tuto uváděti, nevidí se býti potřebno. 0 mešních toliko skladbách jeho budiž zde krátká zmínka. Jest dostatečně známo, že jednak neobyčejný výsledek, s jakým Palestrinova mše „Papae Marcelli” pro krásu odevšad vítána jest, jednak obtíže s jakými se potkávalo provozování, přiměly Francesco Anerio, že Palestrinova šestihlasnon skladbu pro čtyry hlasy zredukoval, což se mu tou měrou zdařilo, že po prvním vydání přepracované mše v Římě r. 1600 v krátké -době jiná následovala. R. 1626 následovalo v Římě nové vydání zároveň s třemi jinými 4 hl. skladbami mešními, s dvěma Palestrinovými : „Iste Confessor” a „Sine nomine” a s Aneriovou rnšf ,La Battaglia" ; a podobně častěji ještě v r. 1639, 1689 a j. V době nejnovější však, a to roku 1850, uveřejnil Dr. Proske původní, šestihlasnou mši Palestrinovu „Papae Marcelli,” zároveň s Aneriovou čtverhlasnou a s toutéž mší od Francisco Suriano pro 8 blasů přepracovanou u Scbott-ových Synů v Mohuči, Londýně a r) | ||||
|