|
| ||||
| ||||
|
— 23 —
hra na varhany ušlehtilou byla v každém. ohledu. Doložiti nutno, že zde míněno není slovem »škola«, žádné u n á s s n a d s t ávající již učiliště církevně-hud e b n i, tim méně mimo úvahu naši stojící škola komposiční se svými na slovo vzatými učiteli, pi-i konservatoři pražské. Ani sobě učiliště církevně-hudební dle stručného nástinu shora uvedeného jinde mysleti nedovedu, než co důležitou část konservatoče hudby, chceme-li v té věci národ německý a j. alespoň dosti-hnouti. Rovněž přesvědčen jsem, že homofonní anarchismus nové doby ze žádné školy ani pocliázeti nemiiže. Jest to patrně něco samorostlélio bez patřičné váinosti k umění hudebnímu vůbec a hudbě církevní zvlášt. Mnoho prospěly nám na př. Cyrillské přednášky a exercicie. Nová erapatrně neschvaluje obcováni zdařilým výkonům na kůru, na př. v dómu pražském a j. Vždyt posuzují se díla uznaná, snadné menší skladby, jakož i menší výkony se stanoviska zcela opačného --v metropoli hudby v královské Praze. Mužům, kteří povolání hudebnímu život sviij věnovali, upírá se liudebnost. — U nás v zemi hudby hledá se nový směr hudby církevní jako alcliymisté kdysi zlato hledali a nenalezli —. Vrcholem harmonických vědomostí jest v době nové to, co zdravý smysl hudební v přímé zoufalství přivádí. Dekadentní tento systém názortm o hudbě církevní pi-íčící se nemůžeme nijakým zpitsobem slovy vylíčiti, soudnému hudebníku zapotřebí jest vzorů, které následují, a co zde vysloveno, přibližně charakterisují : úryvky zobecnělého nápěvu »Zvěstuj Těla«. Pedál. 3. Náčrtek praeludium. - atA v cPCtnnn rhrnmatirk ím | ||||
|