|
| ||||
| ||||
|
— 24 —
_~ -- =—~ atd. r r L• 12 r—~-12—r~R R~~—irr~~r—rrrR—rrrR—~=irrR ~—rryt~rr~~!re~r~ ~~~ Bizarní tato hra na varhany čerpána jest z pramenů skutečných, v některých momentech jest jen stručně naznačena, nálada však vystižena jest věrně. Barokový tento novodobý realism, jimž končím část druhou, jest základem soudnosti některých nadšenců, o jichž zhoubných následcích na hudbu vokální vzhledem k umělecké hodnotě a ku hmotným poměrům časovým a místním, které, je-li řeč o hudbě církevní, přezírati ne-smíme, promluvíme v stati třetí. Podotknouti však ještě dlužno, že není v Praze ojedinělým, ba ani dost málo vzácným zjevem, kdy tázán jste někým, náhodou výtečnou pianistkou nebo virtuosem-houslistou: »Prosím Vás, kdo v tom nebo onom kostele hraje na varhany? Hrůzou ježí se vlasy, co hraje ten člověk! Dříve hrál kusy z oper, nyní hraje pasáže, etudy s trilky a pod., to má slouti hrou na varhany v kostele? A co tam ten hraje pí-íkrých spojení a harmonických nestviir.« Co máte dáti za odpověd? Jdete zcela jednoduše poslechnouti si jedno unikum tam. . ., drulié tam ... a několikrát tam ... tam ..., slyšíte několik »anonymů« a pomyslíte sobě: Bůh to naprav! Když ale na tomto základě již se i kritisují věci uznané způsobem neslušným, ba hrubým, miižete to jinak nazvati než děsným slovem ú p a d e k? Jak trefně pojí se k naši úvaze o novo-romantickém stylu varhanním závěrečná sloka parodie od S a p h i r a na S c h i 1-lerovu píseň »o zvonu«: Einen Blick dem schonungslosen Virtuosen sendet nun der Mensch zurůck. Greift fri9hlich dann nach seiner Watte, Falls er sie im Ohre hatte, Den sňssen Trost hat sein Gewissen So sehr es auch um ihn getobt, Das Trominelfell ist nicht zerrissen. Gott sei gepriesen und gelobt! (Pokračování.) Jaká má býti církevní hudba? Proslovil při x rciciích ;yrillskýcň v Hořících prof. dr. Josef Idlrštík. (Pokračování.) Každý snad z vclectěných účastníků bude míti v živé paměti nekonečně dlouhé mše, zaviněné sáhodlouhými předehrami, nechutným množením Kyric, cum sancto Spiritu, Amen, dona nobis pacem, da pacem. Zpívá-li sevše tak, jal: jestpředepsáno, neprodlouží se zajisté mše nilcdy, poněvadž, zpívá-li se jen to, co předepsáno,bez přídavků dlouhých předeher a bez opakování zbytečného, a když po případě některá část se vyrecituje, mše sv. přes 3/, hod. jistě trvati nebude. Třeba však jest, aby hned po zazvonění k oltáři po krátké předehře zpíval se ihned Introit, jehož opakování se může recitací zkrátiti, Gloria i Credo též se zkrátí, když se předzpěv kněze | ||||
|