|
| ||||
| ||||
|
--- 2 5 --
neopakuje, a Amen kolikeré nepřidává podobně jest to pí-i Sanctus a Benedictus s I[ossana. Když Agnus začne hned po Pax llomini a dona nobis zbytečně se neopakuje, zbude času dosti na zpěv Cominulllo. Pokud se týče L) t i c 11 é m š e s v. po-nechává církev jazyku lidu volnost rozsáhlou, přeje však si, aby písně, jak (-li církevní sněni pražský z roku i36o, byly podle úmyslu církve p ř i m č ř e n y s 1 a v-li osti, která se světí a bohoslužbě, která se koná. Ypívají-li věřící pi•i oběti mše sv., tu a s p o i1 z a K a n o n u (od Sanctus do přijímání) jenom takové písně bráti sluší, kteréž obsahem svým ku sv. konání se hodí. Písní pak má se užívat, jen takových, kteréž by o b s a h e m i fo r-mou s loužily ku vzdělání, tahové pal., ježto blu(lny, nejapny, aneb na zpiisob světský složeny, aby se vyplenily. 1. b) Jestliže církev předpisuje, c o se má zpívati, nebude nikterak po-divné, že vydala předpisy týkající se i formy (slohu) hudby posvátné, či toho, jal: se zpívati má. Církev zajisté užívá zpěvu při bohoslužbě, aby slovo liturgické nabývalo větší moci, aby pohnutí mysli tonem symbolicky vyjádřeno a v srcicícll lidu probuzeno bylo. Záleží tedy církvi na tom, by n á p ě v byl významný a skutečné znázornění slova tonem. A takový zpěv církev sama si vypěstovala a za svůj zpěv prohlásila. Jest to g r e g o r i á n s k ý neb římský chorál. Jsou sice ně-]cteří, ]cteří mají za to, že církev nějakého určitého slohu nepředpisuje a že chorál jest pouze odbytou neb překonanou fásí vývoje církevní hudby, však ti jsou na omylu, nebot církev a2 do nejnovější doby chorál prohlašuje za zpěv svůj úřední a kdykoli toho poti-eba se vyskytne, pro nové slavnosti vždy též chorální formulái-e předpisuje, jichž držeti se dlužno. Abych se nestal obšírným, pi-ipomínám k dotvrzení slov svých pouze to, že církev, když na sněmu tridentském znešvařenou polyphonii chtěla zakázati, podržeti chtěla pouze c h o r á 1, čímž zajisté chorálu zvláštní význam a důležitost přikládala. "/,ač církev chorál považovala a považuje, vy-slovila se církev nejnověji při vyslání i irského graduálu Pustetova, jehož zkrácené vydání (Lpitome) v rukách máme, Pustetovo vyslání graduálu i inskéhoupraveno jest dle vydání medicejsl;ého, kteréžclle úcllval sučmu tridentského vydal a schválil papej Pavel V. (iGo3-2r). A toto vydání Pustetovo svatý Otec Lev XIII. dekretem ze dne 26. dubna 1883 prohlásil za takové, které j e di n č onen způsob zpěvu v sobě chová, jehož římská církev užívá. Pro-hlašuje pak dále týž dekret: »Aby tedy zpěv, jehož se při posvátné liturgii v užším smyslu užívá, všudy stejnotvárný byl, v nových vydáních missálú, rituálu a pontifikálií mají provésti se ony části, které hudebními notami se vyznačují, dle uornry řečeného, od sv. stolice schváleného vydání, jakožto obsahujícího v lastní zpěv liturgický církve římské (jak ulcaznje sám název včele každé knihy u(-laný), tak aby textu toho vydání zcela odpor vídaly.« A jak z přídavku na ]conci této knihy graduální přesvědčiti se můžete, vydala církev skrze kongregaci ritu r, 1893 zvláštní formulář mešní pro nový sv<ítelc Svaté Rodiny, jenž se koná nyní každoročně v 3. neděli po zjevení Páně, čímž zřejmě vůli svou na jevo dala, že tento způsob zpěvu za s v u j pro 11 l a š u j e. Je-li však chorál zpěvem církve, jest i o p r á v n ě n é nařízení, jež pražský sněm církevní z r. 1 86o dává slovy: P o n č v a d ž chorální zpěv jest vlastně církev n í, k bohoslužbě nejpříhodnější, ku chválení Boha a ku povznesení mysli nejschopnější, takže zvi-Ilcové jeho, pravidelně-li se přednášejí, neschoulostivčlým uším a nábožným srdcím velice lalloclí: budou pečovati biskupové a s nimi společně jest se pi-ičiniti správcíun chrámů, aby výborný tento zpěv dle možnosti byl pěstován, opět zaváctčn a podporován. Kéž by toto přání církevního sněmu pražského, jenž chorál vyslovně za vlastně církevní prohlašuje, i v pp. účastnicích exercicií zvučného ohlasu došlo, aby chorál opět tak zobecněl, jako to bývalo před věky, kdy i lidové písně kostelní, ba též světské skládány byly v duchu chorálu, aneb i podkládán byl pod noty chorálové český text, jako to vidíme u staročeských zpěvíl rorátních ! Chorál bohužel u nás na mnoze téměř ani není znám, nanejvýš slyšeti jest chorál při pohřbu a requiích, pak jen při některých funkcích zvláště svatého téhodne, než bohužel často tak zkomolený, že věru i uším neschoulostivělým a nábožným srcicím stává se kamenem | ||||
|