|
| ||||
| ||||
|
-30
něžnejším spojení s Kristem. Proto jsou mnohé svátky zároveti svátky Páně a Matky Boží, (k. p. Očisfování Panny Marie, Zvěstování Panny Marie, Sedmi-bolestné Panny Jlaric.) Maria jest královnou andělů, královnou apoštolů a apoštolských učitelů, a pí•evyšuje je všecky co do znalosti božských věci.lIaria jest ochranitelkvní pravé víry, »jež sama zničila všecky bludy po celém světě.« »Credo« Páně a jeho svědků víry jest také »Credo,< TNIarie Panny. 4. Na svátky svatých andělů. Andělé tvoří ony neviditelné světy, o nichž jest řeč v » Credu« l Věi íri v Boha, Otce všemohoucího, stvořitele nebe i země, všech věci viditelných »i neviditelných«. Jejich svátky následují c o d o li o d n o s t i bezprost}edně po svátcích Páně a nejblahoslavenější Yauny, a proto zabezpečuje jim již j ejich důstoj Host onu přednost, aby měli mši svatou s »Credo«. Kromě toho užíváni »Creda,< ve mších andělu lze clobře oditvodniti poukázáním na jejich úlohu'a povolání; nebol »všickni (andělé) jsou s,užební duchové, posláni k službě pro ty, kteří obdrží clědictví spasení.« (Žid, 1, 14.) Jako poslové Boží vyskytují se andělé ve starém i novém záhoně, jsouce činni na provedení díla výkupného, v němž mají nejněžnější účastenství. Andělé zvěstují lidem úradky a zjevení Boží. Anděl při-náší Marii blahé poselství, že se má státi matkou Vykupitele. Nad Spasitelem vy-stupují andělové a sestupují; objevují se při jeho narození, při jeho vzkříšení a nanebevstoupení — a budou lio jeclenkrátc provázeti, až přijde soudit živých a mrtvých. Andělé jsou neunavně činni pro rozšířeni a pokrok království Božího na zemi; oni jsou církvi nebeskou stráží ve všech její utrpeních a bojích proti branám pekelným a nenávisti světa. Důstojnost tedy svatých andělu, a jejich úloha a povolání přiměly církev, že ustanovila, aby se o jejicli svátcích při mši svaté říkalo »Credo«, 5. \ a svátky svatýcli apoštolu a evangelistu, učitelů círl:evnícli a o slavnosti V šecli Svatých. Apoštolové a evangelisté jakožto základové církve, I:terá má od nich příjmí »apoštolská«, nástrojové Ducha svatélio a neomylní nositelé zjevení, jichž uče-ním církev zái-í jako měsíc sluncem; dále svatí učitelové církevní, »jejichž moudrost at vypravují lidé, a jejichž chválu at zvěstuje shromáždění (Sir. 44, 13 .), —ti všickni jsou praví muži »vyznáni víry,« a proto mají o svých svátcích »Credo« ve mši svaté. Co se pal. týče mše svaté o slavnosti Všech svatých, tu jest »Credo, oprávněno článkem víry o »obecné církvi«, kteréž jsou vítěznými ítdy. Pi•i jiuých svatých, totiž při mučeunících, vyznávačích, pannách a vdovách ncřiká se »Credo,". poněvadž se více vy-znamenaly svým ticliým pitsobením, vzdálenějším od apoštolátu, než ítstním a písemným rozšířováním víry. Rídlca ale jemně odůvodněna od toho výminka jest : 6. Na svátek svaté _blai-í Nlagd a l e n y. Maria Magdalena s milou Matkou Boží těší se nade všecky světice vyznamenání, že má při mši sv. »Credo ;« ovšem z té příčiny, poněvadž byla první hlasatelkou vzkříšení Pánč apoštolitm, tedy první věrozvěstl:ou. »Pi•išla Maria Magdalena zvěstujíc učennílzum: Viděla jsem Pána, a toto mi pověděl,« totiž : »Jdi l; bratříut mým, a pověz jim: Vstupuji kotci svému a lc Utci vašemu, k Bohu svému, a k Bohu vašemu.« (Jan ao, 17. 1S.) My můžeme ve zvláštním vyznamenání, jehož se dostalo Marii Nlagdaleně přede všemi jinými světicemi v liturgii mše svaté, také poznati částečně vyplnění onoho proroctví, které řekl Pán této omilostněné ženě v domě Simonově. Magdalena složila sticvělí; vyznáni pro Mistra, když nedbajíc posměchu fariseu nohy Páně drahou mastí pomazala, svými slzami je skropila, a svými vlasy utřela. A tu ji dal Pán vzácné zaslíbení: »Amen pravím vám , kdežkoli kázáno bude toto evangelium po všem světě, i to, co ona učinila, bude vypravov<íno na památku její.« (Mar. 14, g.) Youěvadž Magdalena tak mnoho a tak mužně milovala, proto jí bylo mnoho také odpuštěno a mnoho přidáno. 7. Konečně přichází »Credo« na jednotlivé svátky a clny, které mají býti vyznamenány zvláštním oslavením, jako na slavnosti posvěcení chrámu, na slavnost patrona kostela, patrona zemského, patrona místa, jakož i ze zvláštních mimořádných příčin. Ritus pi•i říkání »vyznání víty« jest jednoduchý. Hlasitá výslovnost jest pro všecky přítomné vyzváním, aby se spojili srdcem a ústy se knězem, a svou svatou víru obnovovali. Při počátečních slovech pozvedají se ruce a naklotiuje hlava jako pi-i počátku »Gloria in escelsis Deo.« Trojnásobným nakloněn í m 11 1 a v y při slovech .Deum« — | ||||
|