|
| ||||
| ||||
|
— 31 —
»Jesum Christum« — >,sitnul adoratur,« to jest, pil vyznávání víry v Otce, v Syna a v Ducha svatélio vzdává se povinná úcta třem božským osobám. Věta: »F,t incarnatus est ... bono factus est« provází se 1: 1 e k n u tím, aby se uctilo a oslavilo hluboké tajemství vtělení Páně. K závěrku pi'i slovech »et vitam venturi saeculi« znamená se kněz svatý m 1; ř i ž e m. "moto znamenání se Icřížem vykládá se rozličně. IMožno je vztahovati k celému »Credo«, anebo jenom k jeho závěrečným slovem, při nichž se právě ki-íž dělá. Končíme »Credo« znamením kříže, poněvadž ono jest charakteristickým znamením katolíka, vyzná-ním naší víry, ano štítem a zbraní proti všem nepi•átelům a nebezpečím naší viry. Děláme kříž pi-i slovech: -a život budoucího věku,« abychom dali výraz základní pravdě, že jenom královská cesta svatého kříže, cesta bolestí a utrpení vede clo vlasti nepomíjejících radostí. Kromě toho obsahuje toto znamení kříže napomenutí, že znamení zái•ícílio kříže objeví se na nebi, až pi-ijde Kristus svět soi,dit, a že napiní národy hrůzou: »Hoc siglium crucis erít in coelo, cum llominus ad judicandum venerit.« Co se z p í v á n í >C r e d a« týče, tu má »Credo,< jako praeface jednu melodii jednoduchou a jednu slavnou. Jiné způsoby jsou data mnohem mladšího. Ze všech mešních zpěvů jest —Credo- nejjednodušší, žalmová recitace, která do-voluje, abychom jednotlivá tajemství sv. víry, jež se nám pozvolna ua mysl staví, klaníce se uctívali. Mystický čtvrtý ton má do sebe tolik vnitřního obsahu, že nás ;;rásná melodie nikdy neomrzí: ovšem, chceme-li se modliti a nejenom církevní hudbu provozovati, nebot potom by se nám zpěv brzo zdál býti jednotvárným a jeho posvátná lahodnost by zmizela. »Credo« čili vyznání víry má vždycky vych. zeti ze srdce rad ostnélio a vděčného. Neocenitelna jest zajisté milost katolické víry. Jak do-jemně píše o tom svatý František Saleský : >,0 Bože, krása naši víry talc velice mne unáší, že umírám láskou, a zdá se mi, že mám vzácný dar, který mi liůh tím učinil, chovati v srdci napiněném libou vůní pobožnosti. Děkujte z této Božské jasnosti, která paprsky tak milostivě v mém srdci rozšiřuje, že poznávám velikost a žádoucí sladkost vilytini jasněji a zřetelněji, čim déle obcuji s takovými, 1;tei•i žádné víry nemají.« A jak nadšeně líci sv. Pavel boje a vítězství mužů víry ! »Skrze víru pi•emáliali království, činili spravedlnost, docháZeli zaslíbení, zacpávali ústa Ivum, uhašovali prudkost ohně, silui učiněni jsou v boji.« (lid. 11. 33. 34.) flillionové mučenníků vytrpěli bolesti a hany, žalái- a okovy, oheti a meč, mukv a smrt -- jsouce silni ve víře a obětaví pro víru. »Nevěřící a převrácené pokolení (filat. 17, i6.) tohoto světa nepochopuje nadlidské síly a vytrvalosti, neoblomné udatnosti, nepřekonatelné mírnosti a velikomyslnosti, které vlévá svatá víra. »Tot jest to vítězství, hteréž přeniahá svět, víra naše.« (I Jan 3, 4.) Ale tuto pevnost, velikomvslnost, silný charakter, opovrhování světem i snirtí plodí víra jenom tehdy, když jest oživena láskou, když opanuje náš celý život, naše myšlení a chtění, naše skutky a utrpení. Zivá, vřelá a silná víra jest ušlechtilou nebeskou květinou, která se daří a kvete toliko na pudě pokorného a čistého srdce; větrem pýchy klesá, a v bahně smyslnosti se udušuje. Proto pečlivě jest sti•ežiti drahý poklad víry; nebot jenom život z víry uvádí do slávy Pána. Proto » Buh naděje napiniž nás všelikou rado-stí a pokojem u víře!« (Rím. 15, 13.) S nebe pocházejíc a na zemi sestupujíc připojuje víra zemi k nebi; z nezměrného moře večného světla vycházejíc vysýlá své paprsky do temné noci, jež obklopuje zrozence pracliu, a osvěcuje jeho stezku tmavým údolím života. Co byl člověk, prve než toto nebeské světlo padlo do této temnoty, když národové ještě seděli ve stínech smrti, a co by byl medle syn prachu ještě nyní bez tolioto osvíceni s vyššího světla? Jak smutný, jak zasmušilý obraz poskytuje člověk b e z víry ! -- Slunce víry vychází, a kde bylo dříve poblouzení a náruživost, boj, pochybnost, tma, a záhuba, tam jest nyní pravda a ctnost, pokoj, světlo, a život věčný. \"ira poskytuje člověku útěchy, poučení, výstrahy, ditvěry, vy-trvalosti a zapíráni na jeho cestě živo-tem; víra dodává mu mysli a naděje při smrtí, a víra vede ho smrtí l: blažené nesmrtelnosti, odnímá mu v lepší zemi světla a jasnosti roušku s očí, a dává mu Boha pati-iti tváří v tvář. Takovým zpiisobem jest svatá křestanská víra člověku pravým nebeským poslem, jehož náboženství před ním posýlá, aby mu | ||||
|