|
| ||||
| ||||
|
— 34 —
zavinil neblahé tuto poměry? Čas sám jest nepříznivý. `-še, co ředitelé kůrů o své vlastní újmě činí, nestačí l: tomu, abv trvale udrželi věc na výši umělecké. Při pohřbecli již se nezpívá. Cást podpory hmotné pěvcům chrámovým zmizela. Zevnější lesk a výprava jest náliradou. Možno tedy diviti se, když hudba církevní co umění samostatné ztrácí ideální půdu v moi-i zápasu životního? Na tomtorál:ladě stavěti ]ze těžko názory o velil:olepých produkcích. účelu hudbě církevní vytknutého nutno tedy dosáhnouti za každou cenu prostředky jeduoducliými avšak ušlechtilými, po-svěcenými pravdou a dobrou v ú 1 í. Obrovský to úkol zajisté ! Kdo četl prvé statě »Cecilie-Cyrilla«, bude pamatovati se na mnohé věci, jak myslíme sobě huclbu církevní i v nejmenším chrámu vesnickém, kde prostředků se nedostává, nebo v městě větším, kde církevní hudbě prostředků ubývá a světské hudbě přibývá. Na prvé místo stavěn chorál co výsledek práce pi-ipravné se skladbou jedno- a dvouhlasou, jejíž obsah odpovídá ve všem názorům, aby hudba posvátná lišila se od hudUv světské. Stránku teclinickou se zřetele pustiti nebo přezírati neradno, vždyt namnoze nejpřednějším požadavkům liturgickým vyhověno sborem dítek školních nebo právě škole odrostlých. Největší umělec — mistr hudebního umění, má-li porožuměuí pro věc jen poněkud na pravém stanovisku, poslechne sobě se zalíbením sebe jednodušší, aleslušn}` výhon kúru clu-ámového uež ne-dostatečně obsazenou skladbu klasickou. Zlomyslník, o něž nouze nikdy není, nebo nevědomec, který neřídí se heslem »Pokoj lidem dobré vůle« liázeti bude stále jmény: hampis, Siugenberger, Molitor, Cainer, Hruška, Nešvera, Sychra atd., atd. Pýcha, závist a nevědomost sedí vždycky vedle sebe. Nevědomost prý hříchu nečiní, ale účel také někdy poškozuje, podezřívá a v pochybnost pi•ivádí umění, hudební, které jest prostředkem vzdělávacím vzhledem l: církvi na nejvyšším místě stojícím. Iáomu cizím jest pole církevně-hudební, ten zásadě tí:to nikdy neporozumí, tomu nepomohou výklady sebe důmyslnější. i\Inoho slibných talentů odchovala nám pražská škola komposiční pi•i konservatoi'i pražské, nemohu ani radu jich vyjmenovati. Jal: vysoce umělecké a krásné jsou cíle a naděje v síly tyto vším právem ]cladené. Poněvadž ale každá věc má svoje stinné stránky, nemohu pomlčeti o tom, že i se stanoviska světské hudby nazírá se v program Cyrillský. Prostředky, které skytá svět hudby dramatické, komorní a j., nernohou ani zdaleka postaviti se ku nepatrným prostředkúm, kterými vládne fiuil:cionái• hůru chrámového a které jsou prvým ale vydatným stínem, poškozujícím vývin čistě ideálních názorů o hudbě církevní na základech moderních. Mnoho sil pěveckých odchovaných ]: účelu církevní hudby prospělo nejvíce hudbě světsky, a z tohoto tábora posuzuje se pak činnost chorregentů, posuzují se skladb}, a udává se ton, jehož výsledkem jest pr} »neschopnost funlccionářii kůrů chrámoyN=cli«!! (Pokračování.) Jaká má býti církevní hudba ? Proa i. cx~-rci„iích 3yr•:..-,kýcň Hoři-,,.c',, prof. d.. Jz- (Dokončení.) Netřeba připomenouti, že i Palestrina psal homophonně (na př. Improperie, a 2e n y n ě j š í m o d e r n í sloh homophonní od starého tím se rozeznává, že užívá podobně jako polyphonní sloh moderní vvmožeností doby nové. Moderní pak sloh homophonnf i polyphonní liší se od slohu starého (homophonnílio i polyphonního)té 2 tím, že uživá i pruvoclu liudebnich nástrojů, ač tento nevyhnutelně k němu nenáleží. Z těchto slohů církev s t o li Y a l estrinity přimo chválí, moderní pak vokální i instrumentální huclbu připouští, přednost však dávajíc hudbě vokální před instrumentální. Při každém však slohu | ||||
|