|
| ||||
| ||||
|
- J5 -
tom cirkev klade zajisté podminl:y-, jichž dlužno sobě všímati, má-li éterý v chrámu při bohoslužbě míti oprávněnost. Gejméua stanoví se, aby n á p ě v s l o u ž i l t e x tu a nikoli naopak. Te s t liturgický musí celý přijíti ku své platnosti, a jak již jsme se zmínili, není dovoleno, by na př. text rozdělen byl mezi lilasy tak, aby část textu z p í v a l j e d e n h l a s a druhý souč a s n ě jinou, jako to učinil I-Iorák; tím zajisté by text ztrácel na s r o z- u m i t e 1 n o s t i. Yokucl pak se tyče u ápěvu, vyžadují se nápěvy vážné, domu Božímu a clivalám Božím pí i m č ie n é, vylučují pak se takové, které lehkovážnost, světský smysl a vkus divadelní prozrazují. Hudba instrumentální nesmí přelilušovati zpěv a proto vyloučeny jsou z církevní hudby hlučné nástroje, pokud samostatně vystupují a hlukem a třepe-táním svým hlas lidský přehlušují. Proto zakazuje církevní sněm pražský t. z v. i n t r á d y a nelze připustiti do chrámu leckde obvyklí; světské p o-c li o d y po slavné mši svaté. V adventu pak a postě zakazuje se instrumentální hudba naprosto a dovoleno užiti k pruvodu pouze varhan neb harmonia. Sněm pak pražsl;ý z r. i 86o o instrumentální lnidbě ještě následující pokyn dává: »Do-pouštějíce hudbu instrumentální, chceme nicméně a přísně žádáme, aby ničeho při ní nebylo, což by lehkovážnost, světský smysl a vkus divadelní prozrazovalo; skladby a neobyčejné přechody takové, kterými se vášeit prudká vyjadřuje, nijak net7álcžeji l; bohoslužbí:.« Konečně vzhleclem ku hře na varhany vyžaduje týž církevní sněm, by byla vážná, prosta všelii;é marnivosti a hle-danosti a byla službám Božím přiměicna. Sloh Palestrinův círl;ev přímo pochválila tím, že, ač na sněmu tridentském úmysl měla figurální hudbu pro rozličné nešvary z chrámu vyloučiti, vzhledem 1;u mši Palestrinově ,>VIissa Papae VIarcelli« roku 1565 hudbu figurální podržela a papež P i u s IV. 0559—65) uslyšev tuto mši, pin udivení zvolal: Tot jsou harmonie nového zpěvu, jež apoštol Jan z nebeského Jerusaléma zníti slyšel a kterýž nám pozemský Jan (Palestrina) v pozemském Jerusalému slyšeti dává. Le cirkev sloh Palestrinův zvláště chválí a odporučuje i v n}-nějšícli dobách v ceremoniálu biskupu z r. 1885, lze vy;vétliti snadno tíni, že jak týž ceremoniál biskupů di: »Sloli Palestrinův- ničíni jiným není než zpěvem, kter}-kontrapunktickým zpracováuim hlasů z gregoriánského cliorálu tahřl;a setl;áu jest.« Nelze tudíž říci, že sloh Palestrinův jest podobně, jal;o o chorálu někteří praví, odbytou neb překonanou fási vývinu posvátné liudby. "Zpěv vidy bude tím cirkevnčjší, čím více se k í•ímskému chorálu blíží, a tím méní: církevním, čím více se od nělio vzdaluje. llle toho bude vždy i úsudek církve. Jestli někomu s 1 o h P a l e s t r inův se nelíbí, příčina opět jest jakou cliorálu v neznalosti a v p o-kaženém vkusu. Kde již polyphonie jednou začala se pěstovati, tam najde oblibu zpěváků i lidu, poněvadž poskytuje daleko více rozmanitosti a jest ninohem bohatší než zpěv homophonní. Poněvadž však p o l y p h o n i e vyžaduje lepších sborů a vyškolených zpěváku, lze v praxi pulyplionii zkoušeti jen tam, k cl e podmínky právě udané jsou, j i n d e však necltf hledí p ě s t o v a t i pilně c h o r á 1, který všude jest možný, a k vůli rozmanitosti necht se užívá též skladeb modernich ticba i instrumentálních, ovšem se zřetelem tia to, aby podmínky výše uvedené byly vždy dodrženy a skladby silám sboru byly přiměřeny. Skladeb vhodných nejrozličnějšího druliu jest dost a dost. Ze i moderní hudbu církev pí•ip o u š t í, patrno z církevního sněmu pražského, jenž v souhlasu s papežem Benediktem XlV. výslovně dí: »Nezavrhujeme mírné užívání zpěvu harmonického nebo figurálního.« '_e pak i i n s t r u m e n tál n í hudby církev nezavrliuje, ač vnovém ceremoniálu biskupů mimo jediné varhany o ní se nezmitiuje, seznáváme z výroku téhož sněmu pražskélio, jejž jsme výše uvedli a jenž počíná slovy »Dopouštějíce hudbu instrumentální ...« Jestli církevní sněm pražský o instrumentální hudbě podotýká: »L-živání ostatnícli nástrojů hudebních (mimo varhany) zvlášt~ na venkově budiž mírné a í•ídké«, nikdo nebude se diviti, nebot kde, jako to na venkově bývá, mají pouze jednoho neb dva zpěváky, jest zajisté směšné chtíti provozovati instrumentální mši, kteráž vyžaduje, by nástroje tezi sebou i k hlasům zpěvním byl} v náležitém poměru. Kde nelze sestaviti řádný o r c li e s t r, tam rozhodně Ienší jest | ||||
|