|
| ||||
| ||||
|
pouhý průvod varhan neb pouhý smyčcový duartett.
VII Aby hudba l:ostelní byla opravdu církevní, vydala církev pravidla i pro ty, kdož hudbu kostelní provozuj í, at jiz jsou to ředitelé kuru aneb podřízení zpěváci a hudebníci. Zpěvem nebo hrou na nástroje při bohoslužbě stávají se ti, kdož na kůru církevní hudbu provozují, spoluobětníky kněze a přejí-mají na sebe povinnost, by tak úkol svůj konati se snažili, jal: to přikázáno jest l:nčzi u oltáře. Bohoslužbou má byti Bohu vzdána čest a mimo to má bohoslužba sloužiti i ku spáse obětujícího i věřících. Aby však tohoto účelu se dosáhlo, vyžaduje se na knězi, by bohoslužbu konal s úmyslem, konati to, co církev koná, církev pak konajíc bohoslužbu, nepi•estává na pouhém zevním obřadu, ona opravdu se modlí; jestliže však jest modlitba po-zdvižení mysli k Bohu s úmyslem ctíti a vzývati jej,. tedy jest patrno, že nestačí u kněze, by pouze slova modlitby říkal neb zpíval, nýbrž třeba jest, by ne tělem pouze, ale i všemi mohutnostmi ducha, rozumem, citem i vůlí modlitby se účastnil. Proto též třeba jest pozornosti vnitřní, kteráž se obrací k jednotlivým slovum, ke slovnému a duchovnímu smyslu modliteb, i pozornosti vnější, kteráž žádá od kněze, aby se vystříhal všeho jednání, při němž vnitřní pozornost obstáti nemůže. Od kněze dále vyžaduje se, by všelikou svou službu konal pobožně, se snahou ochotně a zcela věnovati se Boiiu, aby mu sloužil a všelikou službu svou co nejlépe lze vykonával. A proto nai-izuje církev knězi, by před konáním bohoslužby vvkonal přípravnou modlitbu a vždy ducha svého sebral, prve než přistoupí k jakémukoliv úkonu posvátnému. kter\~~ kněz takto přistupuje 1: oltáři, u toho jeviti se bude zbožnost i na venek důstojnosti i vážností v po-stavě i v pohybech, v svaté opravdovosti, ušlechtilé slušnosti a zjevné pokoře. kněz také povinen jest dokonale znáti ritus (zpusob konání obřadu) a celé liturgii vůbec i jednotlivým částkám je-jím dobře rozuměti. konečně žádá se od l:něze, aby mši sv. konal hodně, ve stavu milosti Boží, a když by shledal, že jest v těžkém hříchu, má se zpovídati, prve nežli k oltáři přistoupí. kdvž bv to bvlo nemožno,má aspoň vzbuditi dokonaiou lítost a potom se zpovídati pokud lze nejdříve. To vše vyžaduje církev od kněze občtníl:a a to vše má též na mysli míti ten, kdo zpěvem neb hudbou na kůru stává se spoluobětník e m. Proto, velectění účastnici Cyrillslcých e.xercicií, chcete-li míti na kůrecli svých pravou hudbu církevní, h l e dt e také i vy se zachovati dle pokynů těchto. Neclitějte se spokojiti pouhým mechanickým odbýváním služby kúrové, ale vždy, snažte se o to, abyste měli úmysl službou svou ctíti Boha a při-spívati ku vlastní spáse i věřícíchi, kteří s vámi bohoslužbě přítomni jsou. Abyste mohli věnovati slovům bohoslužebným vnitřní pozornost, hledte seznámiti se též s v ý z n a m e m t e ti t u b o h o s l u ž e b n é li o. Bohoslužba jest latinská, třeba tedy, by ten, lcdo latinského jazyka mocen není, postaral se o pře-klad textu bohoslužebného. Dobře hodí, se k tomu překlad missálu od Y. Prol:opa Baudyše. kdykoli tedy cvičíte nějakou mši, předcházej vždy čteni pře-kladu dotyčného mešního formulář e, uebot jen tak budete moci s náležitým porozuměním a citem zpivati. Abyste i vnější pozornost za-chovali, varujte se na kůru vší dobrovolné r0ztr'itOstl a všeho jednání, kterýmž byste sebe a spolu-zpívající, ba i věřící v lodi chrámové z pobožnosti vytrhli. Jest to zejména rozmlouvání někdy až lilasité na kuru. Neclitějte při boloslužbě zpívati pouze pro z á b a v u neb pro vlastní c h v á 1 u, heslem vaším budiž: Ne mně, n ý b r ž jménu Svému dej slávu, Yane!Ani zpěvákem neškodí, aby před zpíváním mysl svou sebrali a aspoil Icrátl:ou modlitbou ku zpívání se připravili. Vlažností, nedbalostí, lehkovážností, mrtvým mechanismem snižuje se bohoslužba a i ti, kteří toho jsou přičinou. Kde není z b o ž-n o s t i, tam není i pol:ory, tam též není nutné kázně, každý dělá si co chce, byt i taktovku a napomínání ředitele kúru po celém kostele bylo slyšeti. Pobožnost vaše necht se jeví i na v e n e k. úvodu k římskému graduálu se dí » P o s t a v a tě 1a p~i znívání bucT zbožná, pokorná a přímá. Jsou zpěváci, kteří na všecky strany pátrají, zdali jsou viděni, kteří tedy pouze po chvále lidské baží. Zpíváš-li, abys více lidem se líbil než Bohu, prodáváš hlas sviij.,< | ||||
|