|
| ||||
| ||||
|
J/
Abys řádnc znal, co zpívati máš, a i význam toho pochopil, n u t n }-jsou nevyhnutelně zkoušky. Bez zkoušek pěstuje se jen šlendrián, jímž se zavdává příčina, že ředitel kůru musí při boloslužbě stále napomínati, opravovati, že často skladba v polovici se zvrhne a zpěváci s hudebníky teprve »u koruny« se slIedají, ač shledají-li se vůbec! Bez zkoušek když se zpívá, nemiiže býti řeči o nějakém přednesu a zpívání s citem, tu padají pod pult nejen jednotlivé noty, ale nemožno často na rychlo přečísti ani test, takže zřetelnost a srozumitelnost zpěvu se ničí. A to na mnoze platí i u zpěváků jinak dovedných. '/,e se tím ani náležitá čest Bohu nedává, ani duchovní dobro vlastní a věřících nepodporuje, snadno přiznáte. Platí i tu, co říká se o kazateli : (;)ui ascendit sine labore, descendit sine ho-nore. Kdo vystupuje na kúr bez práce, bez přípravy, sestupuje s kůru beze cti, bez clivály. Vyžaduje-li církev od obětuíka, aby hodně k oltáři přistupoval, ve stavu milosti Boží, patrno, že i zpěvák kostelní má býti pokud lze m r a v n é d o k o n a l ý, jenž v životě svém drží se pokynu, který taktéž v předmluvě ke raduálu římskému dán jest a jenž zní: »Hlecl k tomu, abys, co zpíváš, i srdcem věřil, a co srdcem věříš, abys i skutky stvrzoval.« V čele úvahy dali jsme si otázku jaká má býti církevní hudba? a odpověd krátce zněla: Hudba církevní má býti taková, jal:ou si církev přeje. V dalším pojednání pravili jsme, že církev vůli svou projevila i vzhledem k obsahu, i vzhledem k formě hudby posvátné a že též naznačila, čeho vyžaduje od těch, kteří hudbu církevní provozují. Co by se zpívati mělo, udávají bolioslužebné knihy, kteréž i pokyny dávají, co, kdy a v jakém pořadu se zpívati má. Při slavné bohoslužbě má se zpívati vše to, co předepsáno jest. 3wlá se užívati jazyl:a latinsl:élio, test bolioslužebný má se vzíti ten, který jest předepsán a ne jiný, celý, bez změn, zkracování neb přídavku uenáležitýcli ; nikdy nemá se zapomínati na Introit, Tractus, Sequenci, Communio a nemá se též vynechávati Graduale. Produkce hudební bez testu při bohoslužbě jsou nepi•istojné. Při tiché mši sv. má aspoň za kanonu zpívati se mešní píseň. Pokud se týče slohu hudebního, tedy cliorál jest úředním zpěvem církve,který vsude má býti pČstován. Církev však chvátí též polyplionii Palestrinovu pro její spřízněnost s chorálem a při-pouští i moderní hudbu vokální i instrumentální, pokud podmínky církví dané se zacliovají. Od všech pak na kůru účinkujících žádá církev, by vždy měli úmysl chváliti Boha a přispívati ku vlastní i cizí spáse. JIají dáti pozor na smysl zpívaných slov a zdržeti se vší dobrovolné roztržitosti. Zpěvy sví: konati mají s pobožností vnitřní i vnější, na zpívání mají se vždy náležitě připraviti modlitbou a zkouší;ami, a i životem svým mají potvrzovati, co ústy při bohoslužbě zpívají. Takto-li lostelní hudba bude zřízena, bude to opravdu liudba církevní. Bůh bude důstojně ctěn a bohoslužba stane se bohatým pramenem milosti jal: pro zpívající, tak i pro věi-íci v chrámu přítomné. Poslusností 1; zákonem církevním za-slouží sobě na kúru účinkující odměnu, kterouž Búh poslušným dítkám slibuje, Bůli díistojným způsobem oslavený rád popřeje zpívajícím milosti své, nebof zpěv dobře provedený jest vlastně dvoj-násobnou modlitbou. Pravdou, zkušeno-stí stvrzenou, jest zajisté staré přísloví, že l:do dobře zpívá, dvakráte se modlí. Ráduý církevní zpěv při-spěje k pravému vzdělání zpívajících i posluchačů.Lvláště učitel, který si na dobrém církevním zpěvu dá záležeti, rozšiřuje působnost svou velice, nebot církevní hudbou poskytuje se mu příler".itost přímo působiti nejen na dítky, ale i na dospělé, takže se stává učitelem celé osady. Při tom má postaráno o ušleclitilou zábavu a blaží lio vědomí d o b i- e užitého času. Byt i služba chrámová namnoze nedostatečně zde na světě byla odměuována, neziistane přece namáliání jeho bez odměny. Jestliže již zde na zemi se přidružoval k zástupiim andělu a svatých a s nimi v důstojném oslavování Boha závodil, nebude od nich ani na onom světě odtržen. Uslyší zajisté z úst Pána svc lio, kterému po celý život horlivě sloužil, ona radostná slova, která v podobenství o hřivnách Spasitel náš vkládá v ústa Pánu, jenž odměňuje věrné služebniky své za to, že s hřivnami sobě svěřenými dobře hospodařili, jim řekl: To dobře, služebníče dobrý a věrný : že jsi nad málem byl věrný, nad mnohem tebe ustanovím; vejdiž v radost Pána svého. (Mat. 25. 21, 1 23.) | ||||
|